Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2441/2003Usnesení NS ze dne 29.11.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2441.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2441/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. H. proti povinnému R. L., zastoupenému advokátem, pro 12.620,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 47 E 935/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2003, č.j. 11 Co 227/2003-24, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 2. 2003, č.j. 47 E 935/2001-17, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil podle svého rozsudku ze dne 6. 8. 1998, sp. zn. 15 C 88/97, k vymožení pohledávky 12.620,- Kč, nákladů předcházejícího řízení (3.333,40 Kč) a exekučních nákladů (300,- Kč) výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na kterou má povinný nárok u označeného plátce. Odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1833/2002 – uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, zejména shledal podkladové rozhodnutí (exekuční titul) vykonatelným (§ 251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Zjistil totiž, že v řízení, ve kterém bylo vydáno, ustanovil soud povinnému jako účastníku neznámého pobytu podle § 29 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 opatrovníka, který rozsudek 15. 1. 1999 převzal. Námitky, že nalézací soud měl jednat přímo s povinným a jemu podkladové rozhodnutí i doručit, nelze podle odvolacího soudu v řízení o výkon rozhodnutí zohlednit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž oponuje závěru o (formální) vykonatelnosti exekučního titulu. Jelikož soud v nalézacím řízení nevyčerpal všechny možnosti vedoucí ke zjištění jeho pobytu a „předčasně“ mu ustanovil opatrovníka, který navíc jeho zájmy nehájil, neměl být výkon rozhodnutí nařízen. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval podruhé, ovšem v pořadí prvním usnesením ze dne 7. 1. 2002, č.j. 47 E 935/2001-6, rozhodl stejně, tedy nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jehož dovolatel užil. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, první věta, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel předestřel pro účely dovolacího přezkumu, výše uvedené znaky nesplňuje, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (vedle usnesení, na které je odkázáno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, srov. zejména usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru