Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2393/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

HeslaZastavení exekuce
Příslušenství pohledávky
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2393.2017.1
Dotčené předpisy
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2393/2017-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné MIKŠOVSKÝ-Končice, s. r. o., se sídlem v Žiželicích, Končice 21, identifikační číslo osoby 26154803, zastoupené Mgr. Markem Ječmenem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 972/1, proti povinné Stavitelství - Mutl, s. r. o., se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, identifikační číslo osoby 29016037, zastoupené Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, pro 638 309,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 84 EXE 674/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 17 Co 46/2017-97, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2016, č. j. 84 EXE 674/2015-85, kterým Okresní soud v Kutné Hoře zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Dovodil, že přestože soudní exekutor chybně oznámil skončení exekuce (nedošlo k vymožení celé exekvované částky), exekuce nadále probíhá; oznámení o skončení exekuce je potvrzením skutečností vyplývajících z exekučního spisu a samotným oznámením ke skončení exekuce nedochází. Soud prvního stupně pověřil soudního exekutora provedením exekuce podle vadného exekučního návrhu (oprávněná se domáhala vymožení jistiny a příslušenství podle exekučního titulu, v exekučním návrhu však neuvedla, o jaké příslušenství jde) a nejasný rozsah vymáhaného plnění v části týkající se příslušenství převzal i do pověření (pověřil exekutora „v rozsahu podaného návrhu“). Oprávněná následně exekuční návrh doplnila a specifikovala vymáhané příslušenství, přičemž takto vyčíslené příslušenství nepřesahovalo příslušenství přiznané exekučním titulem. Vady původního podání tak byly zhojeny a exekuční návrh má účinky uplatnění práva včetně příslušenství od doby svého podání. Dále uvedl, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul (rozhodčí nález) přezkoumat z hlediska jeho věcné správnosti a rozhodčí nález, kterým byla přiznána smluvní pokuta v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, je materiálně vykonatelný. Plnění povinného v rámci exekuce není důvodem pro její zastavení. Dospěl k závěru, že vymáhané příslušenství nezaniklo ani jiným způsobem než splněním (příslib nepřistoupit k vymáhání části existující pohledávky nepatří mezi způsoby zániku závazku).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvádí, že exekuce byla navrhována pouze pro vymožení jistiny ve výši 638 309,50 Kč (což vyplývá z dohody mezi účastníky) a exekuční soud následně exekutora pověřil opět pouze k vymožení této jistiny. Exekutor pověření překročil a vyrozuměl povinnou o zahájení exekuce pro vymožení jistiny s příslušenstvím. Poté, kdy povinná na základě výzvy exekutora uhradila požadovanou částku 703 309,50 Kč, jí exekutor oznámil skončení exekuce. Domnívá se, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., protože vymáhaná povinnost zanikla. Za nesrozumitelnou považuje úvahu odvolacího soudu, že vydal-li exekutor oznámení o skončení exekuce, nejedná se o rozhodnutí, a tedy exekutor může později v exekuci pokračovat, nicméně byla-li exekuce skončena, nelze o návrhu na její zastavení rozhodnout. Namítá, že není možné, aby soudní exekutor poté, co vydá oznámení o skončení exekuce a vysloví zánik účinků exekučních příkazů, pokračoval ve vedení exekuce, k níž není řádně pověřen. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1840/2013, dle něhož byla-li celá pohledávka včetně příslušenství uhrazena na účet soudního exekutora, nemá exekutor právo provádět exekuci dalšími exekučními příkazy, a kdyby tak přesto učinil, je třeba exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavit. Rozhodčí nález (exekuční titul) nemůže být podkladem pro exekuci, neboť v jeho výroku je jako příslušenství uveden nevyčíslený úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně, zatímco v odůvodnění je uvedeno, že mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání není přípustné.

V projednávané věci oprávněná podala dne 7. 4. 2015 exekuční návrh (datovaný dne 3. 4. 2015), jímž se domáhala vymožení své pohledávky za povinnou „ve výši 638 309,50 Kč s příslušenstvím“ na základě vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 2. 1. 2015 vydaného rozhodcem Mgr. Markem Kasalem, č. j. SNA-KA-1/2014-3, kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněné částku 703 309,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 334 285 Kč ode dne 1. 10. 2012 do zaplacení, 0,05 % denně z částky 168 210 Kč ode dne 29. 10. 2012 do zaplacení, 0,05 % denně z částky 126 945 Kč ode dne 28. 11. 2012 do zaplacení a 0,05 % denně z částky 73 869,50 Kč ode dne 30. 8. 2012 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 66 859,30 Kč, vše do 15 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Okresní soud v Kutné Hoře pověřením ze dne 16. 4. 2015, č. j. 84 EXE 674/2015-11, pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha-východ, vedením exekuce k vymáhání pohledávky dle tohoto exekučního titulu „v rozsahu podaného návrhu“. Usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. 84 EXE 674/2015-39, Okresní soud v Kutné Hoře vyzval oprávněnou, aby opravila neurčitost exekučního návrhu tak, že specifikuje požadované příslušenství. Následně podání oprávněné ze dne 3. 4. 2015 v rozsahu příslušenství odmítl, protože oprávněná jej ve stanovené lhůtě neopravila (usnesení ze dne 10. 5. 2016, č. j. 84 EXE 674/2015-44). Proti tomuto usnesení podala oprávněná odvolání s tím, že vytýkané vady již dříve odstranila podáním soudnímu exekutorovi a specifikovala požadované příslušenství; soudní exekutor soudu sdělil, že podáním na č. l. 26 exekučního spisu oprávněná doplnila původní exekuční návrh tím, že konkrétně vyčíslila úroky a náklady nalézacího řízení. Exekuční soud proto své rozhodnutí na č. l. 44 zrušil (usnesení ze dne 7. 6. 2016, č. j. 84 EXE 674/2015-54) a dne 27. 10. 2016 vydal opravné pověření, č. j. 84 EXE 674/2015-78, kterým pověřil soudního exekutora vedením exekuce „v rozsahu podaného návrhu ze dne 3. 4. 2015 a doplňujícího podání ze dne 1. 6. 2016“.

Namítá-li povinná, že soudní exekutor překročil exekuční návrh a pokračoval v exekuci, k níž nebyl pověřen, nezbývá než uzavřít, že na těchto otázkách rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, neboť je zřejmé, že oprávněná se od počátku domáhala též vymožení příslušenství (nikoli pouze jistiny) a exekuční soud pověřil soudního exekutora vedením exekuce rovněž pro vymožení příslušenství (když rozsah exekuce vymezil odkazem na exekuční návrh), byť tak do pověření původně nesprávně převzal neurčitost exekučního návrhu, spočívající v nevyčíslení požadovaného příslušenství. Tato neurčitost však následně byla odstraněna opravným pověřením.

Další dovolací argumentace povinné stran zániku vymáhané povinnosti z důvodu úhrady pohledávky (jistiny) opět vychází z nesprávného předpokladu, že oprávněná navrhovala výhradně vymožení jistiny.

Pokud se týče dovolací námitky, že rozhodčí nález nemůže být podkladem pro exekuci, neboť v jeho výroku je jako příslušenství uveden nevyčíslený úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně, zatímco v odůvodnění je uvedeno, že mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně, Nejvyšší soud připomíná, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014]. Pro posouzení materiální vykonatelnosti je podstatné, zda byla stanovena určitě, jasně a srozumitelně ukládaná povinnost (peněžitá částka), nikoli právní důvod jejího stanovení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005). Nejvyšší soud dovodil, že z hlediska určitosti vykonávané povinnosti je materiálně vykonatelným exekuční titul, jímž je úrok z prodlení přiznán tak, že je uvedena jeho výše v procentech z jistiny a doba, za kterou musí být v této výši zaplacen; doba musí být vymezena počátkem i koncem, přičemž dostatečně určitým je i takový údaj, podle něhož lze v budoucnu rozhodný den spolehlivě určit, např. „do zaplacení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3726/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1719/2006). Tento požadavek ve výroku rozhodčího nálezu vyjádřený úrok z prodlení splňuje. Na okraj Nejvyšší soud dodává, že z pohledu vykonatelnosti by obstála i obdobná formulace smluvní pokuty (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 31/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 910/2017, ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1979/17).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.

Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru