Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 23/2002Usnesení NS ze dne 16.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.23.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 23/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice, se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1576, proti povinnému V. V., za účasti manželky povinného H. V., pro 911.936,- Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 35 E 1957/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2001, č.j. 47 Co 205/2001-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 6. 2000, č.j. 35 E 1957/2000-12, jímž Okresní soud v Teplicích nařídil „podle vykonatelného rozhodnutí OSSZ v Teplicích č.j. 2598/00 ze dne 31. 3. 2000“ výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 911.936,- Kč zřízením soudcovského zástavního práva na specifikovaných nemovitostech; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků na jejich náhradu nepřiznal právo. Rozhodnutí, jehož výkon byl navržen – výkaz nedoplatků ze dne 31. 3. 2000 č.j. 2598/00 – je vykonatelné a současně, argumentuje odvolací soud, „vhodnost způsobu nařízeného výkonu odpovídá peněžitému charakteru závazku povinného.“

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním namítaje, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí neobsahoval jméno, příjmení a bydliště manželky povinného (soud prvního stupně tyto údaje uvedl v usnesení bez návrhu oprávněné), a že výkaz nedoplatků není titulem způsobilým k nařízení výkonu rozhodnutí. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 22. 6. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení § 238a o.s.ř.; o žádný z případů zde zmíněných však v dané věci nejde (a povinný se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Podle ustanovení § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že odvolací soud výrokem svého rozhodnutí jeho přípustnost nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/). Dovolatel se mýlí, pokud obsah poučení o mimořádném opravném prostředku ztotožňuje s právně relevantním připuštěním dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř.; to mohlo být totiž založeno pouze výrokem rozhodnutí odvolacího soudu.

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto – bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat námitkami dovolatelem snesenými – odmítl (§ 243b odst. 4 věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru