Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2276/2005Usnesení NS ze dne 22.09.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2276.2005.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2276/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. Š., proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. Nc 3160/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2003, č.j. 17 Co 469/2002-27, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 10. 2002, č.j. Nc 3160/2002-21, kterým obvodní soud nařídil exekuci podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 8. 2001, č.j. 10 C 1/98-147. Městský soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny a že mimosoudní splnění vymáhané povinnosti – jehož realizace nebyla ani dostatečně prokázána – není pro nařízení exekuce relevantní.

V dovolání – jehož přípustnost opírá pouze o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Podle jejího názoru neměla být exekuce nařízena, neboť povinná uloženou povinnost dobrovolně splnila. Proto také podala návrh na zastavení exekuce, v němž dokládá dobrovolné splnění uložené povinnosti. V tom, že se soud tímto návrhem nezabýval, spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání oprávněný uvedl, že splnění uložené povinnosti (ke kterému navíc dosud nedošlo) soud při nařízení exekuce nezkoumá.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3 zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

O takový případ se v souzené věci nejedná. Soudní praxe se ustálila v názoru, že námitka splnění vymáhané povinnosti je při nařizování výkonu rozhodnutí (exekuce - § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) nevýznamná; je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004). Odvolací soud tedy uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené, standardní a nepochybné.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c), odst. 3 o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O nákladech, pokud oprávněnému v tomto stadiu řízení vznikly, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Vladimír Mikušek,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru