Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2265/2000Usnesení NS ze dne 16.05.2001

KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2265.2000.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2265/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., proti žalovanému P. S., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 497/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2000, č.j. 54 Co 79/2000-13, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2000, č.j. 54 Co 79/2000-13, odmítl podle § 202 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\") odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 17 C 497/99-6, jímž mu Obvodní soud pro Prahu 5 uložil vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku ve výroku označený byt. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Žalovaný (zastoupen advokátkou) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (tedy, že řízení je postiženo vadou dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že k jednání odvolacího soudu nebyl vůbec předvolán a nemohl tak předložit potvrzení ošetřující lékařky o tom, že i kdyby se včas dozvěděl o termínu jednání před soudem prvního stupně, nemohl by býval být jednání přítomen z důvodu nutnosti absolvovat lékařský zubní zákrok, pro nějž nebyl schopen „být v pracovním procesu ani jinde\". Jelikož jde o omluvitelný důvod, „pro který by žalovaný první jednání ve věci býval zmeškal\", soud měl na návrh dovolatele rozsudek pro zmeškání zrušit a nařídit jednání. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinné. před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., avšak není důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak je - v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí dovoláním napadeno - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Tvrzením, že řízení je postiženo vadou dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., dovolatel vystihuje dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 o. s. ř.; jelikož jiné vady řízení nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda řízení vskutku trpí vadou označenou dovolatelem.

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom - v intencích § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. - takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. h/ o. s. ř. jednání (u odvolacího soudu) není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku pro zmeškání. Byl-li tedy předmětem odvolacího přezkumu rozsudek pro zmeškání, pak odvolací soud (jenž neprováděl dokazování) nenařídil odvolací jednání v souladu se zákonnou úpravou. Je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se zákonem (který není „nesprávný\"), byla účastníku odňata možnost jednat před soudem, a tato výhrada již proto neobstojí. Navíc okolnost, že odvolací soud nenařídil odvolací jednání, nijak neovlivnila možnost odvolatele předložit mu příslušné lékařské potvrzení, když příslušné tvrzení mohl vznést a potvrzení k důkazu nabídnout (počínaje odvoláním) kdykoliv v době před vydáním napadeného usnesení.

Pro úplnost se dodává, že pro výsledek dovolacího řízení bezcenná je i argumentace omluvitelným důvodem zmeškání.

Podle ustanovení § 153b o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (odstavec 1). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (odstavec 3). Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání (odstavec 4).

Úprava návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů (§ 153b odst. 4 o. s. ř.) vychází z presumpce správnosti rozsudku. Předpokládá se tu, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku (§ 153b odst. 1 a 3 o. s. ř.) spočívajícího na správném právním posouzení věci, že však na straně účastníka nastaly okolnosti, jež soudu v době vydání rozsudku objektivně nemohly být známy a které účastníku zabránily se k jednání dostavit (ačkoliv to měl v úmyslu), případně svou neúčast předem řádně omluvit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 637/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1997, pod číslem 2).

V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání již soud není oprávněn zkoumat správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (k tomu slouží odvolání proti rozsudku pro zmeškání). Stejně tak v řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud nemůže zkoumat, zda lze rozsudek pro zmeškání zrušit z omluvitelných důvodů; již proto ne, že o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání rozhoduje v prvním stupni soud, který rozsudek vydal. Ani v řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozsudku pro zmeškání, proto nemá místo posuzování otázky, zda jsou zde omluvitelné důvody pro zrušení rozsudku pro zmeškání. Ostatně dovolatel - jak je patrno z obsahu spisu - návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání v zákonem určené lhůtě ani nepodal.

Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) se tedy dovolateli správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).

Dovolatel s dovoláním úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má tudíž povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení; protože však u žalobkyně žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. května 2001

JUDr. Zdeněk Krčmář,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru