Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2246/2013Usnesení NS ze dne 22.10.2013

HeslaDovolání
Exekuce
Přípustnost dovolání
Příslušnost soudu funkční
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2246.2013.1
Dotčené předpisy

§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012

§ 243b odst. ...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2246/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné O.K.V. Leasing, s.r.o., se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská 396, identifikační číslo osoby 634 87 063, zastoupené JUDr. Ivo Marethem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská 34, proti povinné M. M., zastoupené Mgr. Jitkou Chmelařovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě na Moravě, Čapkova 1063, pro 17.540,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 EXE 302/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 15. března 2012, č. j. 54 Co 132/2012 - 81, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. listopadu 2011, č. j. 12 EXE 302/2010 - 74, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. listopadu 2011, č. j. 12 EXE 302/2010 - 74, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 15. března 2012, č. j. 54 Co 132/2012 - 81, se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil k odvolání povinné a jejího manžela usnesení ze dne 28. 11. 2011, č. j. 12 EXE 302/2010 - 74, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 12 EXE 302/2010 - 11, podle rozhodčího nálezu Ing. Václava Brablce ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 3 R 6875/2009, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 17.540,- Kč se specifikovaným smluvním úrokem z prodlení a úrokem z prodlení, dále pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.380,- Kč a 12.959,- Kč a pro náklady exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že důvod k (částečnému) zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu není dán, neboť povinná na vymáhanou pohledávku vzniklou z úvěrové smlouvy plnila (podle předložených poštovních poukázek a pokladních dokladů ve výši 11.401,- Kč) v letech 2008 a 2009, tedy před vydáním exekučního titulu. K odvolacím námitkám povinné a jejího manžela, že soud prvního stupně se „nevypořádal s předložením smluv, které byly uzavřeny a nebyly stvrzeny podpisem povinné, a že je třeba zjistit, o jakou částku šlo“, uvedl, že taktéž tyto námitky byly uplatnitelné jen v nalézacím řízení před rozhodcem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím soudem jí ustanovené zástupkyně), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012]. Uvedla, že po nařízení exekuce jí pověřený soudní exekutor zaslal exekuční příkaz ze dne 20. 5. 2010, č. j. 129 EX 1160/10 - 9, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy jejího manžela F. M., přičemž jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 23. 7. 2010, č. j. 54 Co 698/2010 - 35, byť odvolací soud v něm konstatoval, že mzda jejího manžela nemůže být exekucí postižena. Dále dovolatelka namítá, že soud prvního stupně jí nedal právo se k věci jakkoliv vyjádřit, že neprovedl žádné důkazy ohledně skutečnosti, že dlužná částka již byla uhrazena, že rozhodl pouze na základě důkazů předložených oprávněnou a podle jejího požadavku, že se nezabýval skutečností, že exekuční příkaz soudního exekutora nepřípustně postihuje mzdu jejího manžela, že nezkoumal, jaká částka byla tímto způsobem vymožena a kolik zbývá uhradit a že nepožadoval předložení úvěrových smluv. Současně poukázala na to, že obsah těchto smluv jí není znám, že oprávněnou o jejich zaslání opakovaně, ovšem bezvýsledně, žádala, na což upozornila i v návrhu na zastavení exekuce. Odvolacímu soudu pak vytýká, že přes uvedená pochybení usnesení soudu prvního stupně potvrdil, aniž zkoumal, zda je toto rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodněno, že za situace, kdy proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, se měl návrhem na zastavení exekuce více zabývat a přezkoumat, zda soud prvního stupně provedl dostačující dokazování, zda řádně prostudoval všechny úvěrové smlouvy a poštovní poukázky za účelem zjištění, jaká částka již byla uhrazena. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., není přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze. Ve skutečnosti v něm totiž povinná uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, příp. i zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [pouhá citace textu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není řádným uplatněním tohoto dovolacího důvodu - k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Odo 1098/2003]. Z hlediska dovolání, jehož přípustnost Nejvyšší soud posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jsou však tyto dovolací námitky bezvýznamné, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jakož i k vadě podle 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz § 242 odst. 3 o. s. ř. a § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12 2012 - dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3254/2009). O situaci, že by dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Pokud povinná v dovolání namítá, že pověřený soudní exekutor vydal dne 20. 5. 2010 pod č. j. 129 EX 1160/10 - 9 exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy jejího manžela F. M., lze jí přisvědčit v tom, že v tomto směru došlo ze strany soudního exekutora k pochybení při provádění exekuce. Jak totiž dovodila nejen starší judikatura (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 29. září 1965, sp. zn. 8 Co 558/65, uveřejněné pod číslem 8/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR), ale i soudní praxe za účinnosti občanského soudního řádu a exekučního řádu, obou ve znění do 31. 12. 2012 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004), pro peněžitou pohledávku vůči povinnému (povinné) nebylo možno nařídit (a tedy ani provést) výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy jeho manželky (manžela). Je-li exekuce tímto způsobem prováděna, je to důvod k jejímu zastavení pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (k tomu opětovně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004). Takovýto návrh však povinná a její manžel dosud u soudu prvního stupně nepodali; v dovolacím řízení se tak ohledně této tvrzené skutečnosti jedná o tzv. nepřípustnou novotu ve smyslu § 241a odst. 4 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné, pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinná směřuje námitky obsažené v „dovolání“ též přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení okresního soudu, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru