Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2186/2020Usnesení NS ze dne 04.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2186.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2186/2020-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Z. N., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, proti povinnému K. M., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, tř. T. G. Masaryka č. 602, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 28 EXE 2163/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2020, č. j. 9 Co 577/2019-77, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. 9 Co 577/2019-77, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. července 2019, č. j. 28 EXE 2163/2019-62, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Struminského, Exekutorský úřad Karviná, na základě pověření Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod č. j. 28 EXE 2163/2019-12. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, neboť oproti tvrzení povinného mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a sjednání úroku z prodlení s vrácením zápůjčky, což bylo stvrzeno notářským zápisem se svolení k vykonatelnosti, který je způsobilým exekučním titulem.

Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože podle povinného je na oprávněném, aby prokázal kauzu smlouvy, což oprávněný neučinil, odvolací soud nesprávně vyhodnotil důkazy předložené k tvrzení o poskytnutí zápůjčky, neboť poskytnutá částka byla vkladem tichého společníka do společnosti E., a proto smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a notářským zápisem došlo k uznání neexistujícího dluhu, tudíž exekuční titul není materiálně vykonatelný. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení, a dále navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).

Dovolatel sice v úvodu svého dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a rovněž uvádí, od kterých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, avšak dále polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně a s hodnocením jimi provedených důkazů o tom, že došlo k přenechání předmětu zápůjčky. Tím, že dovolatel buduje na vlastních (odlišných) skutkových závěrech jiný právní názor na věc, ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, a netvrdí tak skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení, které by závisely na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a nemůže proto založit důvod dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

Dovolatel dále navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 8. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru