Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2146/2003Usnesení NS ze dne 28.07.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2146.2003.1
Dotčené předpisy

§ 71 odst. 3 předpisu č. 71/1967 Sb.

§ 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2146/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-M. C. R., a. s., proti povinnému M. Š., pro 5.178,90 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 E 95/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2003, č.j. 9 Co 459/2003-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 10. 2002, č.j. 48 E 95/2000-18, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Č. t. ú. ze dne 23. 6. 1999, č.j. 251994/1999-6381-II, k vydobytí pohledávky ve výši 5.178,90 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 23. 3. 2000, č.j. 48 E 95/2000-11). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§ 274 písm. f/ o.s.ř.), se stalo vykonatelným dne 3. 8. 1999, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze (i v soudní exekuci) vykonat jen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat. Případné průtahy při provádění výkonu, který spatřoval (na rozdíl od soudu prvního stupně) v ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., jsou podle odvolacího soudu pro posouzení důvodu zastavení bezvýznamné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (za niž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledávala v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že v řízení o výkon rozhodnutí, je-li exekučním titulem rozhodnutí orgánu státní správy (zde rozhodnutí vydané podle § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákonů č. 150/1992 Sb. a č. 253/1994 Sb., dále jen „zákon č. 110/1964 Sb.“), nepřichází aplikace ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. v úvahu, neboť „ze systematického i jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že jde o procesní ustanovení, které upravuje podmínky výkonu správního rozhodnutí ve správním výkonu rozhodnutí.“ Úvahu shora uvedenou podpořila dovolatelka i tím, že rozhodnutí, jehož výkon navrhla, přiznává soukromé subjektivní právo (na zaplacení telekomunikačních úhrad), tedy právo, které se podle ustanovení § 387 až § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, promlčuje. Pokud soudy – i pod vlivem dřívější judikatury – zaujaly názor opačný, není jejich výklad „ústavně konformní,“ protože „zkracuje oprávněnou na jejich základních právech zaručených článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Dovolatelka současně za „odepření spravedlnosti“ považuje to, že soud prvního stupně poté, co nařídil výkon rozhodnutí, jej důsledně neprováděl a způsobil marné uplynutí lhůty stanovené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Za zásadně právně významnou dovolatelka pokládá otázku použitelnosti ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. při soudním výkonu rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Č. t. ú. ze dne 23. 6. 1999, č.j. 251994/1999-6381-II (o dlužných telekomunikačních úhradách). Odvolací soud ji však posoudil ve shodě s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, rozsudky Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775, a ze dne 27. 3. 1987, sp. zn. 4 Cz 26/87, uveřejněný pod č. 6 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989), z níž vychází – vyjma případů, kdy jde o rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků vydané orgány státní správy, které mohou být v souladu se zvláštní úpravou vykonány i po uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. – i současná judikatura (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21, příp. důvody usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 11). Argumentace komplexní úpravou promlčení v obchodním zákoníku (zejména v jeho § 402) je nepřípadná, jelikož ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. odkazuje při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob na obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 71/1967 Sb. (případ řešený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, na který dovolatelka v daných souvislostech poukázala, se týká promlčení práva na vymáhání dlužného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, tj. výkazem nedoplatků přiznané pohledávky, u níž zvláštní právní úprava vylučuje aplikaci § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.).

Pokud jde o výtku týkající se nečinnosti soudu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, vysvětlil, že průtahy v provádění nařízeného výkonu, byť mohly způsobit marné uplynutí lhůty podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež by ostatně přípustnost dovolání nebyla s to založit (viz § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), být nemohou.

O rozpor s právem hmotným ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. nejde proto, že otázka, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla, spadá do oblasti práva procesního.

Není-li dovolání přípustné (okolnost, že odvolací soud nesprávně podřadil zastavení výkonu § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. namísto písmene h/ cit. ustanovení, nečiní rozhodnutí zásadně právně významným) podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítne (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru