Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2125/2019Rozsudek NS ze dne 01.08.2019

HeslaVyloučení z řízení
Exekuce
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2125.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243e odst. 1 o. s. ř.

§ 703 odst. 1,2,3 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2125/2019-172

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. O., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského č. 1859/6, proti žalované Dexindra s. r. o., se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, identifikační číslo osoby 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, o vyloučení práv z exekuce, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 129/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2019, č. j. 37 Co 322/2017-153, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2019, č. j. 37 Co 322/2017-153, a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 25. května 2017, č. j. 5 C 129/2015-138, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku pověřením ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 90 EXE 2475/2014-37, pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, vedením exekuce k vymáhání pohledávky původní oprávněné CDV-2 LTD, se sídlem Peterborough Court, Fleet Street 133, Londýn, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska (právní předchůdkyně žalované) proti povinným 1. F. O. (manželu žalobkyně) a 2. J. A., podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2004, č. j. 22 Sm 186/2014-67, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2013, č. j. 22 Cm 72/2004-907, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2014, č. j. 7 Cmo 471/2013-961.

Soudní exekutor mimo jiné exekučním příkazem ze dne 9. března 2015, č. j. 132 EX 7286/14-30, postihl jiná majetková práva F. O. – členská práva a povinností v bytovém družstvu Stavební bytové družstvo RADOST Boskovice, se sídlem v Boskovicích, Komenského č. 1992/22 (dále též jen „bytové družstvo“). Manželka povinného F. O. poté podala žalobu na vyloučení těchto majetkových práv z exekuce, v níž tvrdila, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nenáleží F. O., ale výhradně jí samotné.

Pohledávka původně žalované společnosti CDV-2, LTD. byla s účinností od 12. listopadu 2015 postoupena na společnost Dexindra s. r. o. (nynější žalovaná). O vstupu této společnosti do řízení bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 11. března 2016, č. j. 5C 129/2015-48.

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 25. května 2017, č. j. 5 C 129/2015-138, vyloučil z exekuce členská práva a povinností v bytovém družstvu Stavební bytové družstvo RADOST Boskovice (výrok I.) a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 246 Kč (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že členský podíl v bytovém družstvu náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť bezpodílové spoluvlastnictví manželů O. bylo ke dni nabytí podílu pravomocně zrušeno (rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 27. listopadu 1997, č. j. 5 C 627/1996-10) a členský podíl byl uhrazen z výlučných finančních prostředků žalobkyně. Podle soudu prvního stupně má F. O. v družstevním bytě „pouze společný nájem“, přičemž jediným nájemcem bytu je žalobkyně.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. února 2019, č. j. 37 Co 322/2017-153, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 700 Kč (druhý výrok). Ve velmi stručném odůvodnění odvolací soud ohledně skutkových i právních závěrů odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a dodal, že nezáleží na tom, zda bytové družstvo uvádělo, že žalobkyně a její manžel byli či jsou společnými členy družstva, ale podstatná je pouze skutečnost, zda jim společné členství v bytovém družstvu mohlo vzniknout. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na dřívější pravomocné rozhodnutí soudu o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů O. tomu tak být nemohlo, a proto se nepochybně pouze žalobkyně stala členkou bytového družstva a pouze jí náležejí členská práva a povinnosti.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že podle jejího názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě, které nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny. První otázka, jíž dovolatelka formuluje, zní, zda vzniklo společné členství manželů O. v bytovém družstvu. Dovolatelka z ustanovení § 703 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a s odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3421/2017, dovozuje, že v dané věci společné členství manželů vzniklo. Druhou dovolatelkou formulovanou otázkou je potom otázka vzniku společného vlastnictví účastníků na základě společného, výslovného projevu vůle. V dané věci byla podle dovolatelky vůle obou manželů společně nabýt členský podíl vyjádřena společným právním úkonem – ověřeným podpisem dohody o převodu členských práv i povinností i prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání. Dovolatelka cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 2654/2012 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. 28 Cdo 338/2012, od jejichž závěrů se podle názoru dovolatelky odvolací soud při řešení dané otázky odchýlil. Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [zda vzniklo společné členství manželů O. v bytovém družstvu], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 703 odst. 1 obč. zák. jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

Podle ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák. vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 703 odst. 3 obč. zák. ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 10. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3421/2017, vysvětlil, že v případě podílu v bytovém družstvu platí, že společné členství manželů v bytovém družstvu a následně i společný nájem manželů k družstevnímu bytu vzniká ze zákona, jakmile jsou naplněny předpoklady podle ustanovení § 703 odst. 2 a odst. 3 obč. zák. Vznik, existenci a zánik společného členství i společného nájmu družstevního bytu upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit. Tento závěr je potom třeba přijmout i v případě, kdy před nabytím členství v družstvu došlo ke smluvnímu zúžení společného jmění manželů. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že smyslem ustanovení § 703 odst. 2 a odst. 3 obč. zák. a judikatury provádějící výklad těchto ustanovení [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 98/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012, sp. zn. 26 Cdo 2858/2011 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. II. ÚS 3976/12), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2012, sp. zn. 26 Cdo 3621/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2006, sp. zn. 20 Cdo 2115/2005] totiž je pokládat ustanovení § 703 odst. 2 a odst. 3 obč. zák. za speciální právní normu, podle níž ke zúžení společného jmění manželů nemůže dojít ve vztahu k nabytí členského podílu k bytovému družstvu, s nímž je spojeno právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Společné členství manželů v bytovém družstvu za trvání manželství (žijí-li spolu manželé trvale) tedy vznikne i v případě, kdy dříve došlo k zúžení společného jmění manželů jen na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

Tentýž závěr je potom nepochybně třeba přijmout i v nyní projednávané věci. Skutečnost, že zde před vznikem členství v bytovém družstvu nedošlo k zúžení společného jmění manželů, nýbrž k zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů na daném závěru nic nemění (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 2008, sp. zn. I. ÚS 2578/08).

Nesprávný je proto názor odvolacího soudu, že s ohledem na dřívější pravomocné rozhodnutí soudu o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů O. nemohlo vzniknout společné členství manželů O. v bytovém družstvu, a proto se pouze žalobkyně stala členkou bytového družstva a pouze jí náležejí členská práva a povinnosti.

Naopak, trvalo-li v době nabytí členského podílu manželství žalobkyně a F. O., přičemž spolu manželé žili a dodnes žijí ve společné domácnosti, podle § 703 odst. 2 obč. zák. vzniklo oběma manželům společné členství v bytovém družstvu jakož i společný nájem ke družstevnímu bytu. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) nijak nezdůvodnil, z jakých důvodů se od daných závěrů odchýlil.

Rozsudek odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), aniž by se zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 8. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru