Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2044/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2044.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2044/2020-305

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné A.P.C. Four s.r.o. se sídlem v Praze 1, V celnici č. 1031/4, identifikační číslo osoby 09022902, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému T. J., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Danem Zwiebem, advokátem se sídlem v Praze 8, Březinova č. 524/31, pro 404 778 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 6118/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2020, č. j. 35 Co 390/2019-220, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. 35 Co 390/2019-220, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 9. 2019, č. j. 15 Nc 6118/2007-198, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 předmětnou exekuci zastavil (výrok I.) tak, že se návrh na zastavení exekuce zamítá, a rozhodl, že povinný je povinen uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi náklady exekučního řízení ve výši 8 531 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a že povinný je povinen uhradit oprávněné náhradu nákladů řízení ve výši 31 883,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce oprávněné (výrok III.), tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje vymezení důvodu dovolání.

3. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

4. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Těmto požadavkům dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál, neboť ve svém podání pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, které pokládá za nesprávné, aniž by však vymezil, na jakou konkrétní právní otázku se má dovolací soud při posouzení zaměřit a zaujmout právní postoj, který dosud nebyl předmětem jeho rozhodovací praxe.

7. Nedostatek vymezení důvodu dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit důvodnost dovolání.

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru