Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2026/2003Usnesení NS ze dne 16.12.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2026.2003.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2026/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého M. K., zastoupeného matkou L. B., proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 15 E 605/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2002, č.j. 20 Co 521/2002-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29.5.2002, č.j. 15 E 605/98-99, kterým okresní soud zastavil výkon rozhodnutí ohledně l.000,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného nařízený usnesením téhož soudu ze dne 23.6.1998, č.j. 15 E 605/98-3 rozšířil o částku dlužného výživného ve výši 4.200,- Kč za období od l.9.2000 do 31.10.2001 a o částku 300,- Kč na běžném výživném, tj. na místo dosavadních 500,- Kč na částku 800,- Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne v měsíci předem, a to od 1.11.2001. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, neboť bylo řádně doručeno opatrovníku povinného, jehož pobyt nebyl znám.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, přičemž z jeho obsahu lze dovodit, že směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou bylo rozhodnuto o rozšíření výkonu rozhodnutí. Důvodnost dovolání shledával v nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru nelze „již podaný a nařízený výkon rozhodnutí rozšiřovat“, ale věc má být posuzována jako samostatný návrh na zahájení řízení o výkon rozhodnutí. Částka 4.200,- Kč není dosud splatná, neboť ji měl zaplatit ve splátkách po 400,- Kč měsíčně a věřitel nepožádal o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky v souladu s ustanovením § 565 občanského zákoníku do splatnosti nejblíže příští splátky.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož napadené usnesení (míněno v napadeném rozsahu) v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., neboť v napadené části není usnesení odvolacího soudu rozhodnutím ve věci samé.

Podle § 284 odst. 3 o.s.ř. dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.

Usnesení vydané podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení (srov. zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu [zákona č. 49/1973 Sb.], schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze 16. 12. 1974, Plsf 2/74 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 1975). Povahu tohoto usnesení nemění ani skutečnost, že v případě, kdy soud prvního stupně ve výroku usnesení provedl i výpočet nedoplatku výživného (a změnil tak splatnost dříve dospělých částek výživného z původního exekučního titulu), je proti usnesení v této části přípustné odvolání ( zprávu o zhodnocení úrovně výkonu rozhodnutí v občanském soudním řízení na soudech Slovenské socialistické republiky, Cpj 65/86, z 28. 12. 1986, schválené plénem Nejvyššího soudu SSR 11. 6. 1987, Pls 1/87, uveřejněné pod č.19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1987).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru