Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1979/2020Usnesení NS ze dne 20.10.2020

HeslaZastavení exekuce
Srážky ze mzdy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1979.2020.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1979/2020-82

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274, identifikační číslo osoby 00215708, proti povinnému V. J., narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Valdice, zastoupenému Mgr. et Mgr. Michalem Jandurou, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 79, pro 124 586 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 49 EXE 2116/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 8 Co 85/2018-33, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. 49 EXE 2116/2016-19, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný jeho nemajetností (§ 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Krajský soud uzavřel, že návrh povinného je nedůvodný a předčasný. Soudní exekutor jednak dosud provádí šetření o majetku povinného, jednak se povinný nachází ve výkonu trestu, kde je zaměstnán a pobírá mzdu. Proto soudní exekutor vydal exekuční příkaz srážkami ze mzdy. Exekuci tedy lze vést a lze předpokládat minimálně částečné uspokojení pohledávky oprávněné. Tvrzení povinného o řadě předcházejících exekucí a celkové výši dluhů nebyla nijak osvědčena.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody od roku 2012, kde je zaměstnán a má velmi nízký příjem (asi 4500 Kč hrubého měsíčně), z něhož mu zbyde jen nepatrná částka. Má celkové dluhy asi 650 000 Kč, které narůstají o úroky. Je přesvědčen, že soud posoudil nemajetnost povinného nedostatečně, aniž si vyžádal od soudního exekutora zprávu o majetku povinného a stanovisko k návrhu. Jeho posouzení je tudíž neúplné a nesprávné (stejné platí pro situaci, kdy zpráva exekutora neposkytuje dostatečný přehled o majetkové situaci povinného - viz usnesení dovolacího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017). Dovolatel dále připomíná, že podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách, nesmí být zaměstnanci sražena částka 6 428,67 Kč (údaj pro rok 2019). Má-li povinný takto zanedbatelný příjem, bylo by jeho postižení nezákonné. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.

4. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1, § 299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017).

5. Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).

6. V projednávané věci je exekučním příkazem soudního exekutora stižena mzda povinného, z níž jsou prováděny pravidelné srážky. Zjevně tedy nejde o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, případně kdy je dosud prováděna lustrace majetku. Proto lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel. Byť je vyjádření pověřeného soudního exekutora k návrhu povinného na zastavení exekuce pro nemajetnost (čl. 10) v projednávané věci skutečně velmi stručné, lze ze zjištěných okolností (a s ohledem na ustálenou soudní praxi) závěr o nedůvodnosti návrhu učinit. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, a usnesení ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, je tudíž nepřípadný.

7. Pokud chtěl dovolatel též vznést výtku ohledně případného provádění srážek ze mzdy povinného v nezákonné výši, dovolací soud se touto námitkou nezabýval, neboť jde o novou skutečnost (§ 241a odst. 6 o. s. ř.), kterou v dovolání uplatnit nelze.

8. Dovolatel navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezbýval.

9. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru