Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1958/2005Usnesení NS ze dne 21.02.2006

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1958.2005.1
Dotčené předpisy

§ 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 40 odst. 1 písm. f) předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 40 odst. 1 písm. g) předpi...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1958/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné V. z. p. ČR, O. p. v K., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., pro 55 683,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 1364/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 1. 2005, č.j. 25 Co 42/2005-13, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 1. 2005, č.j. 25 Co 42/2005-13, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 1. 11. 2004, č.j. 14 Nc 1364/2004-6, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora, tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle § 40 odst. 1 písm. f/ ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. f/ zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud odvodil z názoru, že rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) zákony č. 582/1991, č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. 117/1995 Sb. Názor, že nejde ani o titul podle § 40 odst. 1 písm. g/ ex.ř. pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení § 53 zákona č. 48/1990 Sb. „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb.) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. f/, g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle § 40 odst. 1 písm. f/, musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř.; v tomto případě by pak bylo ustanovení § 53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na občanský soudní řád, nutno vykládat za použití § 130 ex.ř.

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. není exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. f/ ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale –ao tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.

Část literatury (např. Komentář k občanskému soudnímu řádu, C.H. Beck, Praha 2003, 6. vydání, II. díl, str. 1277, Komentář k zákonu o soudních exekutorech a exekuční činnosti, C.H. Beck, Praha 2005, 1. vydání, str. 203) zastává názor, že mezi tituly vydané v řízení ve věcech sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění lze zařadit také tituly vyplývající z rozhodování ve věcech pojištění zdravotního, což – ovšem bez zevrubnějšího výkladu – dovozuje patrně z obecné teze, že jde také o vymáhání pojistného. Další část literatury (např. Exekuce v soudní praxi, C.H. Beck, Praha 2001, 2. vydání, str. 25, 26) dospívá k závěru opačnému, že tedy vydávání platebních výměrů ve věcech zdravotního pojištění rozhodováním ve věcech nemocenského pojištění ani sociálního zabezpečení není, a to (kromě jiného) přinejmenším již proto, že je upraveno odlišnými právními předpisy.

I kdyby byl přijat názor uvedený v pořadí druhý (zastávaný též odvolacím soudem v předmětné věci), nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení § 40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).

Odvolací soud předně užívá (z intertemporálního hlediska) nesprávný předpis, aplikuje-li ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb., „v platném znění“, tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb., jelikož ta vložila za první odstavec § 53 nové odstavce, a to druhý až devátý, a tedy i kritický odstavec osmý, odkazující v poznámce 47a pod čarou – pouze - na občanský soudní řád (z čehož pak odvolací soud dovodil nemožnost vymáhání nároku exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.), teprve s účinností od 1. 8. 2004, zatímco předmětné platební výměry byly vydány 8. 3. 1995, 12. 8. 1997 a 15. 10. 1998.

V té době, kdy ještě ustanovení § 53 žádný konkrétní odkaz (pouze) na občanský soudní řád neobsahovalo, byl způsob výkonu platebních výměrů upraven větou druhou ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je občanský soudní řád, a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by občanský soudní řád měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ § 40 odst. 1 stejného pojmu jako občanský soudní řád (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení § 274, je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu § 53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb. byl vedle občanského soudního řádu pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení § 130 ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle zákona č. 120/2001 Sb. nesprávný i pro případ aplikace ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 438/2004 Sb., jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu /viz novelou uvedená poznámka 47a/).

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), byl tudíž uplatněn právem.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru