Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 195/2020Usnesení NS ze dne 04.02.2020

HeslaZastavení exekuce
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.195.2020.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 1086/20


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 195/2020-281

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné BNP Paribas Personal Finance SA, registrační číslo 542097902, se sídlem Boulevard Haussmann 1, 75009, Paříž, Francie, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5, identifikační číslo osoby 03814742, zastoupené Mgr. Michaelou Fuchsovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská č. 130/10, proti povinným 1) AUTOVINOŘ s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 1019/27, identifikační číslo osoby 27173658, 2) O. K., narozenému dne XY, bytem XY, v konkurzu, zastoupenému Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55, a 3) T. V., narozenému dne XY, bytem XY, pro 1 062 308 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 EXE 5088/2011, o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 17 Co 106/2019-220, takto:

Dovolání povinného 2) se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 17 Co 106/2019-220, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“., jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud předně uvádí, že ve věcech odkladu exekuce není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., o čemž účastníky správně poučil odvolací soud.

Co se týče dovolání ve věci zastavení exekuce, dovolatel zejména namítá, že judikatura citovaná odvolacím soudem, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, je již překonána, k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2017, sp. zn. I. ÚS 2456/16, a v něm zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008.

Nejvyšší soud k tomu uvádí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).

Tomuto právnímu závěru neodporuje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, na které dovolatel odkazuje. Z něho mimo jiné vyplývá, že tzv. jiné důvody podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. § 303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení § 345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení § 340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným). Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho plyne, že aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98). V projednávané věci však námitky povinného o takových okolnostech nesvědčí. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, je proto na danou věc nepřiléhající.

Rovněž judikatura Ústavního soudu (např. nález ze dne 20. června 2017, sp. zn. I. ÚS 2456/16, na který dovolatel odkazuje), sice ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019).

Nejvyšší soud dodává, že v nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatele mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z uvedené judikatury Ústavního soudu, nepodávají. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, proto podle názoru Nejvyššího soudu nemůže být v této věci prolomena.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 2. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru