Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1933/2020Usnesení NS ze dne 24.06.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1933.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1933/2020-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, Hradec Králové, proti povinnému J. L., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Hanou Schelovou Bachrachovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1658/11, prodejem společné věci, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 E 6/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2019, č. j. 19 Co 228/2019-201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 2. 5. 2019, č. j. 7 E 6/2015-166, rozhodl, že z rozvrhové podstaty ve výši 184 000 Kč se pohledávky uspokojují v pořadí: 1. pohledávka České republiky – Okresního soudu v Semilech na nákladech řízení částkou 2 000 Kč, 2. pohledávka oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových částkou 92 000 Kč a pohledávka povinného J. L. částkou 90 000 Kč.

2. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že z rozdělované podstaty ve výši 184 000 Kč se uspokojují pohledávka oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ve výši 92 000 Kč a pohledávka povinného J. L. ve výši 92 000 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Zdůraznil, že předmětem řízení je výkon rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví prodejem společné nemovité věci a rozdělením výtěžku, v souladu s § 348 odst. 2 o. s. ř. mají spoluvlastníci pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných, a povinný má tedy při rozvrhu úplně stejné postavení jako oprávněný. Dále uzavřel, že pohledávka státu ve výši 2 000 Kč založená rozhodnutím o povinnosti povinného zaplatit soudní poplatek není nákladem výkonu rozhodnutí, ale rozhodnutím o poplatkové povinnosti, uspokojuje se tak při rozvrhu nikoli ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., ale až ve skupině podle písm. f), tedy v pořadí horším než pohledávky oprávněného a povinného vyplývající z rozdělení společné věci, jež se uspokojují ve skupině podle písm. c). Výtku povinného, že při rozvrhu měla být uspokojena i jeho pohledávka na náhradu škody vzniklé prodejem dotčených nemovitých věcí v dražbě (rozdíl mezi cenou, za kterou svůj podíl pořídil, a cenou, za kterou se v dražbě prodal), neshledal opodstatněnou. Jednak nebyly splněny předpoklady pro přihlášení pohledávky vymezené v § 336f odst. 1 o. s. ř. a navíc by pohledávka povinného měla pořadí až podle § 337c odst. 1 písm. h) o. s. ř.

3. Povinný v dovolání namítá, že mu jako povinnému nebylo umožněno dražit, provedenou dražbou přišel o vlastnictví nemovitých věcí, tím mu byla způsobena přímá škoda ve výši, „kterou lze snadno vyčíslit“ a byl poškozen na svých právech vlastnit nemovitou věc. Uvedl, že se domníval, že se v souladu s § 336h odst. 4 o. s. ř. jako povinný nemůže účastnit dražby. Soud prvního stupně zanedbal svou poučovací povinnost, protože pokud by povinného poučil, že je jeho účast jako dražitele možná podle § 348 odst. 2 o. s. ř., povinný by se dražby zúčastnil. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

5. V souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká.

8. Protože dovolání má vady, které nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru