Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1921/2020Usnesení NS ze dne 20.10.2020

HeslaProdej movitých věcí a nemovitostí
Cena
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1921.2020.1
Dotčené předpisy

§ 336 odst. 1 o. s. ř.

§ 2 odst. 2 předpisu č. 151/1997 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1921/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinnému D. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Kulichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, pro 96 052,53 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 002 EX 321/07, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 51 Co 415/2018-88, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 51 Co 415/2018-88, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 10. 2018, č. j. 002 EX 321/07-74, kterým soudní exekutor určil cenu nemovitých věcí včetně jejich příslušenství, blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí a nacházejících se ve společném jmění povinného a P. J., a to částkou 150 000 Kč; cena práv a závad s nemovitostmi spojených nebyla určena a závady, které v dražbě nezaniknou, nebyly zjištěny. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci lze souhlasit s námitkou, že probíhající exekuce není „závadou, která nemovitost zatěžuje“ (nařízená exekuce jen znemožňuje prodej věci na „volném trhu“), avšak pro stanovenou cenu v rámci exekučního prodeje nemá žádný vliv, a proto se ani neprojevila v ceně, kterou určil ustanovený znalec. Podle odvolacího soudu ustanovený znalec vycházel při ocenění ze srovnání více nemovitostí v daném čase a místě, zvolený vzorek je dostatečný a s oceňovanými nemovitostmi srovnatelný, znalec též dostačujícím a přezkoumatelným způsobem popsal, jak k obvyklé ceně dospěl a proč vycházel ze spodního okraje cenového rozpětí, které činí 195 Kč až 290 Kč za 1 m2, resp. po pozdější korekci 216 Kč až 234 Kč za 1 m2. Skutečnou a na trhu realizovatelnou cenu určí až průběh dražby. Jestliže znalec povinného vyšel z jiné ceny uvedeného spektra, nezpůsobuje to nesprávnost závěrů ustanoveného znalce.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené procesní otázky chybného posouzení otázky způsobu stanovení ceny obvyklé zohledňující právní vady oceňované věci, které prodejem v dražbě zaniknou, a dále otázky, zda lze vadu v podobě nepřezkoumatelného usnesení soudního exekutora o ceně, které má podklad v nepřezkoumatelně nebo zjevně chybně vypracovaném znaleckém posudku ustanoveného znalce, zhojit dodatečně vypracovaným písemným vyjádřením ustanoveného znalce. Povinný vytýká, že soudní exekutor i jím ustanovený znalec při určení ceny nemovitostí zohlednili (jako záporný vliv na cenu) postižení nemovitostí v exekuci. Poukázal přitom na závěr ustanoveného znalce Ing. Milana Kroupy ze str. 12 jeho posudku č. 6023-258-17 ze dne 8. 12. 2017 konstatující, že mezi záporné vlivy na obvyklou cenu nemovitostí patří skutečnost, že pozemky jsou zatíženy nařízením exekuce, a dále na písemné vyjádření téhož znalce, že tato skutečnost při rozhodování o výši ceny „nehraje téměř žádnou roli“. Výslednou cenu pak dovolatel srovnává se znaleckými závěry doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., uvedenými v posudku, zpracovaném z iniciativy povinného.

3. Dovolatel taktéž vytýká, že odvolací soud své rozhodnutí nedostatečně a rozporuplně odůvodnil, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2172/2000 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2030/09, I. ÚS 1368/11, II. ÚS 4927/12). Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, resp. k porušení povinnosti soudů svá rozhodnutí odůvodnit a vypořádat se se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami způsobem odpovídajícím jejich závažnosti. Současně dovolatel vytýká, že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy (důkaz žádostí o sdělení způsobu ocenění nemovitých věcí, důkaz znaleckým posudkem ustanoveného znalce, důkaz znaleckým posudkem doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc. a důkaz znaleckým posudkem znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals s. r. o.), přičemž soud ani neuvedl důvody, které jej k tomu vedly, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1614/2009, 21 Cdo 627/2014, 32 Cdo 137/2014, 23 Cdo 5707/2015, 30 Cdo 1614/2009, a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 729/2000, III. ÚS 3320/09). Současně vytkl, že o písemném vyjádření ustanoveného znalce se dozvěděl až z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, a nemohl se tedy k němu ani vyjádřit. Dovolatel závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudního exekutora ruší.

4. Oprávněná uvedla, že k postupu při stanovení ceny nemovitosti se musí vyjádřit znalec. Přitom ponechala na rozhodnutí soudu, zda ze strany soudního znalce došlo k pochybení při stanovení ceny a zda se odvolací soud řádně vypořádal se všemi námitkami povinného v rámci podaného odvolání.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala osoba oprávněná (účastník řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

6. Dovolatel předně vytýká, že při stanovení (výsledné) ceny nemovitých věcí za účelem jejich prodeje v dražbě byla v rozporu se zákonem zohledněna skutečnost, že nemovitosti jsou zatíženy nařízením exekuce. V posouzení způsobu stanovení ceny obvyklé zohledněním této skutečnosti jako právní vady, která prodejem v dražbě zanikne, dovolatel spatřuje dovolacím soudem dosud neřešenou procesní otázku.

7. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 151 /1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), platí, že při stanovení obvyklé ceny se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním.

8. Podle již dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe soud při hodnocení znaleckého posudku zkoumá, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku. V usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a o. s. ř.) se pak soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny (srov. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, rozsudek ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, usnesení ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4636/2015).

9. Jak je patrno z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, odvolací soud si v projednávané věci byl shora uvedených premis vědom (viz jeho konstatování, že probíhající exekuce není závadou, která nemovitost zatěžuje, a že nemá pro stanovenou cenu žádný vliv) a vycházel z nich. Proto dovolatelova námitka (dosud neřešené procesní otázky chybného posouzení způsobu stanovení ceny obvyklé v rozporu s § 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř., kdy došlo při způsobu stanovení ceny obvyklé k zohlednění právních vad věci, které prodejem věci v této exekuční dražbě zaniknou) přípustnost dovolání nezaloží.

10. Co se týká posouzení správnosti stanovení obvyklé ceny v konkrétní dané věci (tedy i to, zda, jaké konkrétní okolnosti a nakolik se v nyní projednávané věci skutečně promítly či nikoli do znalcem stanovené obvyklé ceny), tato skutečnost již pak není otázkou právní, ale skutkovou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, usnesení ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2008 pod sp. zn. I. ÚS 729/08, usnesení ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 480/2009, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 6. 2010 pod sp. zn. IV. ÚS 1324/2010, usnesení ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 511/2010, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 22. 7. 2010 pod sp. zn. III. ÚS 1613/2010, rozsudek ze dne 30. 5 2012, sp. zn. 23 Cdo 256/2012, usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1866/2019). Skutkové námitky však nemohou přípustnost dovolání založit, neboť jediným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

11. Přípustnost dovolání je však způsobilá založit dovolatelem vznesená druhá právní otázka procesního práva: zda lze nepřezkoumatelné usnesení soudního exekutora o ceně, které má podklad v nepřezkoumatelně nebo zjevně chybně vypracovaném znaleckém posudku ustanoveného znalce, zhojit dodatečně vypracovaným písemným vyjádřením ustanoveného znalce.

12. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

13. Obdobnou otázkou se Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval a uzavřel, že při hodnocení znaleckého posudku (včetně oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení podle § 336 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 66 odst. 5 exekučního řádu) musí soud (soudní exekutor) zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo pokud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení (§ 127 odst. 2 o. s. ř.), posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, nebo aby vypracoval nový posudek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4765/2015). V usnesení o určení ceny nemovité věci se pak soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016).

14. V usnesení ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že soud se může spokojit s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li

- zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti

- očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. též Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu „K uplatňování některých novelizovaných ustanovení občanského soudního řádu“ ze dne 16. 12. 1974 sp. zn. Plsf 2/74, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, který byl uveřejněn pod č. 50 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).

15. Podobně Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018, vyslovil, že v případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2444/2019, jakož i judikaturu tam označenou, z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15).

16. Nejvyšší soud též již přijal závěr, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (k tomu viz za mnohá rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

17. Podle shora popsaných závěrů však odvolací soud nepostupoval. Aniž by zjistil stanoviska účastníků řízení (písemnou příp. ústní formou při nařízeném jednání), spokojil se se znaleckým posudkem ustanoveného znalce a jeho dodatečně vypracovaným písemným vyjádřením (v němž ustanovený znalec na vysvětlenou k namítané výtce pouze uvedl, že nařízení exekuce při rozhodování o výši ceny za 1 m2 nehraje téměř žádnou roli), a to za situace, kdy povinný již v odvolání proti závěrům znaleckého posudku vznášel zcela konkrétní (odůvodněné) námitky a k jejich podpoře předložil znalecký posudek vypracovaný doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc. Odvolací soud měl jasným a přesvědčivým způsobem vyhodnotit oba znalecké posudky (vyjádření znalce) a případné přetrvávající rozpory odstranit výslechem znalců. Neuvedl pak ani důvody, které jej vedly k tomu, že některé důkazní návrhy povinného neprovedl.

18. Jelikož odvolací soud při stanovení výsledné ceny nemovitosti nepostupoval v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Proto je namístě, aby Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

19. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí se odvolací soud bude opětovně zabývat všemi relevantními námitkami a návrhy povinného a řádně se s nimi vypořádá.

20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru