Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1909/2020Usnesení NS ze dne 07.07.2020

HeslaExekuce
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1909.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1909/2020-66

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné KRAFTWERK ZM, s. r. o., se sídlem v Hynčicích nad Moravou č. 55, identifikační číslo osoby 27793079, zastoupené Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, proti povinnému K. Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, st., advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 327/4, pro 91 162,88 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 EXE 2707/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. prosince 2019, č. j. 40 Co 440/2019-49, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 10. července 2019, č. j. 4 EXE 2707/2015-36, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce doručený pověřenému soudnímu exekutorovi dne 16. 4. 2019. Povinný se tímto návrhem domáhal úplného zastavení exekuce z důvodu zániku vymáhané pohledávky oprávněné započtením vzájemné pohledávky povinného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 95 610 Kč, a to dopisem ze dne 1. 4. 2019. Oprávněná vzájemnou pohledávku povinného neuznala a z procesní opatrnosti namítla její promlčení. Soud prvního stupně dospěl k závěru (aniž se zabýval tím, zda se skutečně jednalo o bezdůvodné obohacení), že tvrzená pohledávka povinného by již byla promlčena, když promlčení lhůta počala běžet dne 26. 2. 2007, kdy se povinný stal společníkem oprávněné a stavbu MVE XY vložil do majetku oprávněné, a k promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení došlo nejpozději dne 26. 2. 2010.

K odvolání povinného bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. prosince 2019, č. j. 40 Co 440/2019-49. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tvrzená pohledávka povinného z bezdůvodného obohacení by již byla promlčena. Shodně okamžik rozhodný pro běh promlčecí lhůty stanovil na den 26. 2. 2007, kdy povinný vložil stavbu MVE XY do majetku oprávněné, aniž by přitom po ní žádal proplacení poplatku za vynětí pozemku z ZPF. Zároveň dospěl k závěru, že z obsahu spisu nevyplývá, že by povinným zaplacený poplatek měl jakoukoliv souvislost s později uzavřenou smlouvou o zřízení služebnosti se státním podnikem Lesy České republiky, jejímž účastníkem již byla oprávněná, nebo by oprávněná měla ze zaplaceného poplatku jakýkoliv prospěch z hlediska jeho možného využití.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž uvedl, že:

1) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud jde o vyřešení právní otázky, zda právním důsledkem vložení nemovité věci (stavby MVE) jejím vlastníkem do majetku právnické osoby je přechod práv a povinností ze smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene, kterou uzavřel vlastník vkládané nemovitosti se třetí osobou ohledně pozemku, na němž bude v budoucnu umístěna část stavby (náhon MVE), na tuto právnickou osobu, jež dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena;

2) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud jde o vyřešení otázky, ve kterém okamžiku se stává pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení právem, které může být uplatněno u soudu a vůči kterému může být uplatněna námitka promlčení. Dle povinného odvolací soud posoudil tuto uplatnitelnost práva u soudu nesprávně, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 1097/2005, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že promlčecí doba v případě práva na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Povinný namítá, že v okamžiku, kdy došlo k vložení stavby MVE XY do majetku oprávněné, oprávněná ještě ze zaplaceného poplatku za vynětí pozemku z ZPF neměla žádný prospěch (nedošlo k žádné úspoře nákladů, které by jinak musela vynaložit). Teprve až uzavřením smlouvy o zřízení služebnosti pro stavbu MVE XY dne 3. 8. 2018 oprávněnou s Lesy České republiky vznikl oprávněné majetkový prospěch z platby povinného ve výši 95 610 Kč, neboť ušetřil částku, kterou by jinak v souvislosti se zřízením věcného břemene musela uhradit oprávněná.

S ohledem na výše uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolací soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Povinný první předloženou otázkou namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení právní otázky, zda právním důsledkem vložení nemovité věci (stavby MVE) jejím vlastníkem do majetku právnické osoby je přechod práv a povinností ze smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene, kterou uzavřel vlastník vkládané nemovitosti se třetí osobou ohledně pozemku, na němž bude v budoucnu umístěna část stavby (náhon MVE), na tuto právnickou osobu. Uvedl, že smlouva o budoucí smlouvě, jež uzavřel s Lesy České republiky, má povahu obligační, a odvolací soud nesprávně aplikoval ust. § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“, když k předmětné smlouvě přistupoval jako by měla věcně právní povahu. Nejvyšší soud ovšem nesdílí názor povinného, že na řešení této otázky spočívá napadené rozhodnutí odvolací soudu. Naopak nelze než dospět k závěru, že odvolací soud se touto otázkou vůbec v napadeném rozhodnutí nezabýval, neboť povinný takovou námitku ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně neuplatnil (potažmo ani v návrhu na zastavení exekuce či v jiných svých podáních). Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).

Dovolatel dále namítal, že odvolací soud postupoval nesprávně při řešení otázky, ve kterém okamžiku se stává pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení právem, které může být uplatněno u soudu a vůči kterému může být uplatněna námitka promlčení. Uvedl, že v tomto případě právo na vydání bezdůvodného obohacení mohlo být u soudu uplatněno teprve, když oprávněná uzavřela s Lesy České republiky smlouvu ze dne 3. 8. 2018 o zřízení služebnosti pro stavbu MVE XY. Tímto okamžikem oprávněné vznikl majetkový prospěch z platby povinného ve výši 95 610 Kč, jelikož bez trvalého odnětí předmětného pozemku nemohlo být vůbec zřízeno věcné břemeno. Dovolatel ovšem ve skutečnosti touto námitkou neuplatil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jelikož odvolacímu soudu nevytýká nesprávnou interpretaci (výklad) ani aplikaci (použití) určité právní normy, nýbrž brojí proti skutkovým zjištěním soudu a jeho hodnocení důkazů; to však dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 7. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru