Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1833/2020Usnesení NS ze dne 16.09.2020

HeslaSpolečné jmění manželů
Zastavení exekuce
Zástavní právo soudcovské
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1833.2020.1
Dotčené předpisy

§ 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.07.2015

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3698/19


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1833/2020-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Královně 862, proti povinnému J. H., narozenému XY, bytem v XY, za účasti manželky povinného K. H., narozené XY, bytem jako povinný, zastoupené Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí 73, pro 39 125 349,60 Kč s příslušenstvím, zřízením exekutorského zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1736/2019, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, č. j. 51 Co 361/2019-57, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, č. j. 51 Co 361/2019-57, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 8. 2019, č. j. 67 EXE 1736/2019-32, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 67 EXE 1736/2019-32, zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech v katastrálním území XY ve společném jmění povinného a jeho manželky, blíže specifikovaných usnesením obvodního soudu (dále jen „dotčené nemovitosti“). Exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2018, sp. zn. 2 T 6/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 9 To 8/2019. Vymáhaný závazek vznikl z trestné činnosti povinného za trvání manželství. Podle soudu prvního stupně je omezení postižitelnosti společného jmění manželů podmíněno včasným ohražovacím jednáním manželky povinného (§ 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“), který však tato netvrdila ani neprokazovala.

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry rozhodnutí soudu prvního stupně a uvedl, že postup podle nového občanského zákoníku je správný. Uvedl, že pohledávka vznikla rozhodnutím trestního soudu, jímž bylo povinnému uloženo nahradit oprávněné škodu; závazek je součástí společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), nevztahuje-li se na něj výjimka (§ 731, 732 o. z.), a to včasné oznámení manželky povinného o nesouhlasu s tímto dluhem. Manželka povinného musela mít o odsouzení povědomí a ani netvrdí, že by nesouhlas vyjádřila. Závěrem uvedl, že exekutorské zástavní právo má jen zajišťovací funkci a nevede k přímému prodeji majetku; manželka povinného může hájit svá práva v další fázi řízení.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1874/2016 nebo 20 Cdo 3416/2016, podle níž je u závazků nespadajících do SJM rozhodující, zda vznikly za účinnosti starého nebo nového občanského zákoníku. Trvá na tom, že dotčené nemovitosti manželé nenabyli z prostředků pocházejících z trestné činnosti, závazek povinného přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vznikl z trestné činnosti povinného uskutečněné před 1. 1. 2014 (trestná činnost byla páchána mezi roky 2005 až 2012) a nikoli až rozhodnutím trestního soudu, a proto jej nelze uspokojit z majetku v SJM. Manželka povinného neprojevila nesouhlas se vznikem dluhu manžela vůči druhé smluvní straně, protože žádná smluvní strana neexistuje. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a zastavil exekuci v rozsahu jejího podílu na nemovitých věcech, případně je zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Oprávněná uvedla, že k aplikaci § 732 o. z. není smluvního vztahu třeba, pouze má jít o dluh vzniklý jednomu manželu proti vůli druhého manžela. Za této situace má druhý z manželů vyjádřit bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas s dluhem. Ten však manželka povinného neprojevila. Oprávněná nevěří, že si manželka povinného náhlého nárůstu majetku svého manžela v hodnotě přes 39 milionů korun nevšimla. Je též zřejmé, že by jen těžko upozornila na jeho trestnou činnost. Dle názoru oprávněné si lze jen stěží představit, že by uvedené prostředky nebyly investovány mj. i do exekucí postižené lukrativní nemovitosti, nacházející se 30 minut od Prahy – trojpodlažního rodinného domu v obci XY, kolaudovaného v roce 2013. Oprávněná považuje za okamžik vzniku daného dluhu vyhlášení rozsudku trestního soudu, který uložil povinnému povinnost uhradit tyto prostředky oprávněné jakožto prostředky získané zločinem pojistného podvodu, neboť do té doby je třeba považovat s ohledem na presumpci neviny vyplacené finance za řádně poskytnuté pojistné plnění. Přestože dluh vznikl v režimu nového občanského zákoníku, bylo by možné i podle starého občanského zákoníku nemovitosti exekučně postihnout. Závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

6. Dovolání je přípustné, neboť exekuční soudy se při posouzení rozhodující otázky, podle jakého předpisu se posoudí, zda je majetek ve SJM nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu (resp. zda vymáhaná pohledávka vznikla za účinnosti starého nebo nového občanského zákoníku), odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

7. Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4714/2016, usnesení ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5823/2016, usnesení ze dne 2. 5. 2017,

sp. zn. 20 Cdo 1786/2017, usnesení ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018, usnesení ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1256/2019, případně usnesení ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2714/2019).

8. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019, uzavřel, že pro posouzení, zda byl postižen majetek ve společném jmění či majetek manželky povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, je rozhodující hmotněprávní stav účinný ke dni vzniku samotného závazkového právního vztahu, nikoliv hmotněprávní stav účinný až ke dni vzniku pohledávky (zde šlo konkrétně o okamžik vydání kreditní karty a okamžik zesplatnění úvěru z čerpání z kreditní karty).

9. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2018, sp. zn. 2 T 6/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 9 To 8/2019, pravomocným dne 20. 3. 2019, jímž byl povinný uznán vinným zvlášť závažným zločinem pojistného podvodu a dále zločinem pojistného podvodu, za což mu byl uložen trest a současně mu byla tímto rozhodnutím podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené Allianz pojišťovně, a. s., jež je nyní vymáhána. Jedná se o majetkovou škodu vzniklou tím, že povinný jako likvidátor poškozené (povětšinou společně s další osobou) v době od května 2005 do září 2012 vylákal po poškozené pojistná plnění z pojistných událostí – fiktivních dopravních nehod, na která vůbec nevznikl nárok. Jednalo se o pokračující trestnou činnost spáchanou 23 dílčími útoky.

10. Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že pohledávka oprávněné v projednávané věci vznikla rozhodnutím trestního soudu, jímž bylo povinnému uloženo nahradit oprávněné škodu, a že se proto otázka rozsahu možného postihu majetku v SJM nebo majetku manžela povinného posoudí podle nového občanského zákoníku. Je totiž třeba rozlišit situaci, kdy výsledkem řízení je konstitutivní (právotvorný) výrok rozhodnutí, na jehož podkladě hmotně právní vztahy teprve vznikají, či je výsledkem řízení (pouze) deklaratorní výrok autoritativně zjišťující existenci hmotně právního vztahu (např. vztahu z odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem), který - z hlediska hmotného práva

- nepředstavuje novou skutečnost. Okolnost, že žalovaný odmítá splnit nárok žalobce dobrovolně a že se názor na důvodnost nároku i v soudním řízení postupně vyvíjel, na výše uvedeném nemůže ničeho změnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2023/2004, uveřejněný pod číslem 10/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

11. Okolnostmi existence dluhu na náhradě škody způsobené konkrétně trestným činem podvodu se Nejvyšší soud zabýval například i v rozsudku ze dne 23. 9. 2009,

sp. zn. 25 Cdo 2417/2007, v němž řešil splatnost závazku z odpovědnosti za škodu, přiznaného výrokem trestního rozsudku v adhezním řízení ve vazbě na (oprávněně) požadovaný úrok z prodlení z přisouzené náhrady za dobu předcházející okamžiku právní moci trestního rozsudku (dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013).

12. Uzavřel-li odvolací soud, že vymáhaná pohledávka vznikla rozhodnutím trestního soudu, jímž bylo povinnému uloženo nahradit oprávněné škodu, pročež aplikoval § 732 o. z., je jeho rozhodnutí nesprávné. Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

13. Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

14. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru