Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1822/2017Usnesení NS ze dne 26.10.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1822.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 71a odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění od 26.11.2012 do 03.10.2017

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 50/18 ze dne 23.10.2018 (zrušeno)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1822/2017-217

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) J. K., O., a b) A. K., O., zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68, proti povinnému M. K., P., zastoupeného JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí č. 1311, pro výživné, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 Nc 5118/2007, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2017, č. j. 24 Co 222/2017-190, takto:

I. Dovolání oprávněných se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání oprávněných v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 15. 12. 2016, č. j. 12 Nc 5118/2007-165, kterým byla zastavena exekuce realizovaná pozastavením řidičského oprávnění nařízená exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, dne 24. 10. 2016, č. j. 077 EX 4797/07-181.

Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, které je podle jejich názoru přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky (resp. otázek), zda lze § 71a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „e. ř.“, nařídit a provést exekuci pozastavením řidičského oprávnění pro pohledávku oprávněného, je-li oprávněný sice již zletilý, ale vymáhá nedoplatek výživného za dobu své nezletilosti a zda při ústavně konformním výkladu ustanovení § 71a odst. 1 a § 71a odst. 4 písm. b) e. ř. není rozhodující aktuální status osob oprávněných, tedy zda jsou oprávnění zletilý, ale rozhodující je povaha jimi v exekuci vymáhaného nároku, jímž je výživné z doby nezletilosti oprávněných. Dovolací důvod je založen na nesprávném právním posouzení věci, protože oba soudy při rozhodování o částečném zastavení exekuce prováděné pozastavením řidičského oprávnění, měly dotčená ustanovení vyložit nabízeným ustavně konformním způsobem. Pro rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce není rozhodné, že odvolatelé byli zletilí, ale rozhodující je povaha jimi v exekuci vymáhaného nároku, tj. pohledávky na výživném vzniklé a splatné v době nezletilosti dovolatelů, když exekuce je vedena od roku 2007 a v jejím průběhu bylo na pohledávku obou oprávněných vymoženo minimum. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud, pokud se s argumentací dovolatelů neztotožní, řízení o dovolání přerušil a podal návrh k Ústavnímu soudu na zrušení slov „nezletilého“ a „nezletilé“ v dotčeném ustanovení exekučního řádu. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že není žádného rozumného důvodu, proč by mělo být rozlišováno mezi vymáháním nedoplatku na výživném nezletilého dítěte a zletilého dítěte; podle názoru dovolatelů jde o ničím neodůvodněnou nerovnost, když navíc zletilé dítě potřebuje často výživné mnohem víc, než dítě nezletilé. Je s podivem, že zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. z.“) v ustanovení § 196a chrání veškerou zákonnou vyživovací povinnost a nerozlišuje status adresáta výživného. Nemá proto nejmenší logiku, aby exekuce pozastavení řidičského oprávnění dopadal pouze na ty případy, kdy je osobou oprávněnou z výživného toliko nezletilé dítě. Podle dovolatelů je to důkaz o nerovnosti, kterou ovšem zakazuje „článek 1 věta první Listiny základních práv a svobod“. Rozhodnutí soudů obou stupňů je i v rozporu s článkem 32 odst. 4 věta první in fine Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Dovolatelé připomenuli, že nejsou schopni se sami živit, protože neukončili vzdělávací proces. Pro případ meritorního rozhodnutí navrhli, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a rozhodl o tom, že se návrh povinného na částečné zastavení exekuce prováděné pozastavením řidičského oprávnění zamítá. Navrhovali i procesní rozhodnutí, jehož výsledkem by bylo zrušení rozhodnutí obou soudů a vrácení věci okresnímu soudu.

Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ – není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013

Předestřeli-li dovolatelé k řešení podle svého názoru dovolacím soudem dosud neřešenou otázku výkladu ustanovení § 71a odst. 1 e. ř. , nejde o otázku, která by mohla otevřít přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jde o otázku jednoduchou, jejíž řešení vyplývá z právní úpravy, a proto není zapotřebí její řešení v rozhodovací praxi soudů.

Podle ustanovení § 71a odst. 1 e. ř. ve znění účinném od 26. 11. 2012 do 3. 10. 2017, exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě.

Ze znění § 71a odst. 1 e. ř. jednoznačně vyplývá, že tento donucovací prostředek lze pouze realizovat k ochraně práva nezletilého dítěte na výživu vůči tomu, kdo ji v rozporu s vykonávaným soudním rozhodnutím neposkytl. Je proto zjevné, že není možné, aby tento způsob provedení exekuce ukládající zaplacení peněžní částky, jímž je toliko nedoplatek na dlužném výživném, byl veden pro nedoplatek na výživném pro zletilé dítě, když hypotéza rozebíraného ustanovení subjektem požívajícího zákonné ochrany jednoznačně definuje nezletilé dítě. Z obsahu zákonného ustanovení nevyplývá, to co dovozují dovolatele, že rozšiřujícím výkladem lze tento způsob provedení exekuce na peněžité plnění vést i pro uspokojení nedoplatku na výživném, vzniklého v době nezletilosti oprávněné osoby, která je vymáhá již v době své zletilosti.

Namístě je připomenou, že komentářová literatura se shoduje v tom, že pozastavení řidičského oprávnění je výjimečným zásahem do práv povinného, který je odůvodněn charakterem vymáhané povinnosti. Výživné pro nezletilé dítě slouží k uspokojování základních potřeb dítěte, a je proto dán zvláštní zájem na ochraně tohoto zdroje obživy nezletilého dítěte, který se projevuje např. tím, že rozsudky ukládající plnění výživného jsou předběžně vykonatelné ze zákona [§ 162 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], pohledávka na výživném je zařazena mezi přednostní při exekuci srážkami ze mzdy [§ 279 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] nebo tím, že oprávněný při vymáhání výživného na nezletilé dítě není nucen skládat exekutorovi zálohu dle § 55 odst. 6 e. ř., ale nakonec i trestněprávními důsledky spojenými se zanedbáním povinné výživy dle § 196 t. z. Z tohoto rámce zvláštních opatření při vymáhání pohledávek na výživném na nezletilé dítě § 71a e. ř. nevybočuje, je však třeba zdůraznit, že výklad tohoto ustanovení nesmí být v žádném případě rozšiřující a v každé fázi exekuce by mělo být ověřováno, zda podmínky tohoto způsobu exekuce stále trvají. Odpadnou-li podmínky – nedoplatek je vymožen anebo nezletilý oprávněný v průběhu exekuce nabude zletilosti, měl by exekutor vydaný exekuční příkaz zrušit (srov. KASÍKOVÁ, Martina. § 71a [Úkony exekutora]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 522. a dále Šínová, R., Kovářová, I. a kol. Civilní proces. Řízení exekuční, insolvenční a podle části páté OSŘ. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2015,126 s.)

Důvod k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu Nejvyšší soud neshledal, neboť v průběhu dovolacího řízení nabyl dne 4. 10. 2017 účinnosti zákon č. 298/2017, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jímž bylo novelizováno ustanovení § 71a odst. 1 e. ř.

Dovolateli tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru