Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1705/2020Usnesení NS ze dne 11.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1705.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

2

3

20 Cdo 1705/2020-350

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné MOTOHAUS, a.s., se sídlem v Havířově, Ostravská č. 586/4, identifikační číslo osoby 25816071, zastoupené Mgr. Vítem Feberem, advokátem se sídlem v Havířově, Ostravská č. 586/4, proti povinnému S. Č., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3, pro 2 393 044,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 1546/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 40 Co 262/2019-308, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 40 Co 262/2019-308, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 12. 2018, č. j. 22 EXE 1546/2012-232, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení předmětné exekuce.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.

3. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje řádné vymezení důvodu dovolání.

4. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

5. Těmto požadavkům dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál, neboť ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu. Námitky dovolatele směřující proti správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu však nemohou samy o sobě dovolací důvod založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož z provedených důkazních prostředků vyšlo najevo, že platby svědka P. J. ze dne 11. 1. 2013 a ze dne 6. 2. 2013 ve výši 1 500 000 Kč, resp. 800 000 Kč, nebyly poskytnuty na vymáhaný dluh, nelze pokládat za „svévoli“ při vyhodnocení důkazních prostředků, která by měla ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, založit relevantní dovolací důvod. Odvolací soud tento svůj skutkový vývod v podstatných rysech odůvodnil (odst. 9, 10 a 12 dovoláním napadeného usnesení), v jeho odůvodnění není na místě shledat extrémní rozpor s provedenými důkazy a ani není nepřezkoumatelné. Stejně tak odvolací soud odůvodnil, proč nevyhověl návrhu dovolatele na opětovný výslech svědka P. J. a dovolatele, jakož i proč zamítl návrh dovolatele na opatření výpisu o pohybu financí mezi B. C. a oprávněnou za leden až březen 2013, jakož i na opatření výpisu telefonických hovorů mezi B. C. a P. J. (odst. 13 dovoláním napadeného usnesení). Rovněž nelze přehlédnout, že dovoláním napadené usnesení navazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně (usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 12. 2018, č. j. 22 EXE 1546/2012-232), v němž soud prvního stupně rovněž bez projevů zjevné svévole vysvětlil, proč nemá za prokázanou skutkovou verzi dovolatele (odst. 5, 8 a 18 usnesení soudu I. stupně). Za popsaných okolností je proto třeba respektovat ust. § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním (nikoliv údajně nesprávném skutkovém) posouzení věci (viz judikatura zmíněná výše). Skutečnost, že se odvolací soud neztotožnil s tvrzením dovolatele, že předmětné platby nesloužily k úhradě vymáhaného dluhu, nelze pokládat za nesprávnost v právním posouzení. Námitku dovolatele, že se odvolací soud svědků nedotazoval, proč na „kvitanci“ o půjčce předmětných prostředků dovolateli ze strany svědka B. C. je uveden rok 2007 a nikoliv rok 2012, a tento fakt vyhodnotil jako „překlep“, rovněž nelze považovat za projev zjevné „svévole“ odvolacího soudu při vyhodnocení důkazních prostředků. Neztotožnil-li se tedy odvolací soud s vylíčením skutkových okolností ze strany dovolatele, nelze z tohoto faktu usuzovat na porušení práva dovolatele na spravedlivý proces, jak je vymezuje dovolatelem uváděný nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1113/16.

6. Nedostatek vymezení důvodu dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 8. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru