Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1585/2007Usnesení NS ze dne 19.03.2008

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1585.2007.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1585/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné B. – C. S., S. U., L. (dříve B. – C. S. L.), zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. V. M., zastoupenému advokátem, pro 61 842 861,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 Nc 5080/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 30 Co 180/2005-105, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Nc 5080/2005-60, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2001, č. j. 42 Sm 435/2000-47, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 61 842 861,30 Kč s 6 % úrokem p. a. od 10. 4. 2000 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 206 142,80 Kč a pro náklady exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil, soudního exekutora. S odvolacími námitkami povinného se krajský soud vypořádal závěry, že exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný, neboť byl povinnému jako jednomu ze solidárních dlužníků řádně doručen do vlastních rukou, že společnost označená v návrhu na nařízení exekuce je osobou oprávněnou z exekučního titulu, neboť pohledávka jí byla řádně postoupena, a také, že k námitce započtení soud v řízení o nařízení exekuce nepřihlíží.

V dovolání (č.l. 126), jehož přípustnost opírá o ustanovení. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), namítá povinný nesprávné právní posouzení věci a vady řízení, které vydání rozhodnutí ve věci předcházelo a které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvádí, že podkladem pro vydání exekučního titulu byla blanco směnka vyplněná neznámou osobou bez vyplňovacího prohlášení; s odkazem na závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2685/2003, že hmotněprávní úkon, tj. směnka s notářským zápisem, je absolutně neplatným právním úkonem, dovozuje, že exekuční titul je neúčinný, protože i v posuzované věci byla podkladem exekučního titulu směnka s notářským zápisem, a nelze podle něj nařídit exekuci. Otázka vztahu hmotněprávního úkonu a na ni navazujícího soudního rozhodnutí dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena a dovolatel ji tudíž shledává právně významnou. Dale zpochybňuje aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení, když má za to, že není prokázáno, zda došlo k přechodu pohledávky na oprávněnou. Vady řízení spatřuje ve skutečnosti, že soudy obou stupňů spolehlivě neprokázaly, že mu exekuční titul byl řádně doručen a námitkami vadného doručení se nezabývaly. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se soud dostatečně zabýval otázkou aktivní legitimace oprávněné, stejně tak řádně zkoumal, zda byl směnečný platební rozkaz doručen povinnému. Právě z důvodu, že exekučním titulem je v souzené věci směnečný platební rozkaz, nepovažoval odkaz povinného na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu za relevantní. Dále se oprávněný vyjádřil k námitce započtení uplatněné povinným v odvolání a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel sice námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu přednesl, k závěru o splnění těchto podmínek hodnocením dovolacích námitek však dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Námitkou, že směnka, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz, byla vyplněna nesprávně, a jde tedy o neplatný právní úkon, jež činí směnečný platební rozkaz neúčinným, a kterou považuje za zásadně právně významnou, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k exekuci navrženého směnečného platebního rozkazu. Je však výrazem ustálené soudní praxe, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k případným vadám řízení, jež jeho vydání předcházely (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/1998, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Odvolací soud zde postupoval zcela ve shodě s uvedeným závěrem. Stejně tak se správně vypořádal s odkazem povinného na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, když uvedl, že na posuzovanou věc nedopadá, neboť zde byl výkon rozhodnutí nařízen na základě jiného exekučního titulu - notářského zápisu.

Dále dovolatel napadá závěry odvolacího soudu, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný a že společnost označená na návrhu na nařízení exekuce není osobou oprávněnou z předloženého exekučního titulu. Tyto závěry jsou závěry právními, jejichž přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V posuzované věci šlo především o skutečnost, že exekuční titul byl povinnému doručen do vlastních rukou a že pohledávka původního oprávněného řádně přešla na oprávněnou, tj. společnost B. – C. S., S. U., L., na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Nesprávnost, případně neúplnost skutkového zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. I když dovolatel zpochybnil závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu a o aktivní legitimaci oprávněné, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, tyto své závěry založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – jak již bylo uvedeno – však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského osudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru