Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1569/2020Usnesení NS ze dne 28.07.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Exekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1569.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1569/2020-1625

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Braschi – Consultadoria e Serviços, Sociedade Unipessoal Lda (Zona Franca da Madeira), se sídlem ve Funchalu, Edifício D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3, Madeira, Portugalská republika, NIPC 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Sinkulova 1158/25, proti povinnému V. M., narozenému XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného J. M., narozené XY, bytem XY, pro 61 842 861,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 Nc 5080/2005, o dovolání povinného a bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 17 Co 273/2019-1543, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 10 Nc 5080/2005-1518, zamítl návrh povinného a jeho bývalé manželky ze dne 28. 5. 2018 na zrušení usnesení o nařízení dražebního roku v exekuci nařízené usnesením téhož soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Nc 5080/2005-60, jejímž vedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Růžička, Exekutorský úřad Zlín, nyní je exekuce vedena soudní exekutorkou JUDr. Janou Jarkovou, Exekutorský úřad Zlín.

2. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že o návrhu povinného a jeho bývalé manželky na zrušení usnesení o nařízení dražebního roku se nerozhoduje. Ze spisu soudní exekutorky zjistil, že usnesením původně pověřeného soudního exekutora ze dne 10. 3. 2014, č. j. 77 Ex 706/05-764, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 3. 2014, č. j. 77 Ex 706/05-767, byla vydána držební vyhláška týkající se nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví povinného a jeho bývalé manželky. Usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 17 Co 149,150/2017-994, a ze dne 29. 12. 2017, č. j. 17 Co 423,434,435/2017-1104, byla odmítnuta odvolání odvolatelů proti usnesením, kterými soudní exekutorka nařídila nový dražební rok poté, kdy vydané dražební vyhlášky byly již pravomocné (a byly i přezkoumány odvolacím soudem) a ke konání samotných dražebních jednání dosud nedošlo. Odvoláním napadená usnesení tak již obsahovala pouze úpravu vedení řízení spočívající v nařízení dražebního roku (uvedení místa a času dražby, označení dražených nemovitých věcí a organizační pokyny k průběhu dražby). Vzhledem k tomu, že se jedná o usnesení upravující vedení řízení, není proti nim odvolání přípustné, o čemž byli odvolatelé v napadených usneseních poučeni. Dne 29. 5. 2018 podali povinný s bývalou manželkou společné podání ze dne 28. 5. 2018, které mj. obsahovalo návrh na zrušení usnesení o nařízení dražebního roku. Soud prvního stupně pochybil, pokud o takovém návrhu rozhodl. Odvolatelé jsou si vědomi, že proti usnesením, kterými soudní exekutorka nařídila konkrétní termíny dražebních roků, nelze podat odvolání, neboť jejich odvolání byla odvolacím soudem odmítnuta. Soud prvního stupně není soudem povolaným k rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudní exekutorky a není oprávněn ke zrušení usnesení, které soudní exekutorka vydala. Pokud se odvolatelé domáhali „zrušení usnesení o nařízení dražebního roku“ (které ani blíže nespecifikovali), žádali tím, aby exekuční soud zasáhl do způsobu, jakým soudní exekutorka vede exekuci (žádali vypracování nového znaleckého posudku, vydání nového usnesení o ceně nemovitých věcí a nové dražební vyhlášky). Takový postup však exekuční řád exekučnímu soudu neumožňuje. Rozhodnutí, zda jsou v dané věci naplněny předpoklady pro nové určení ceny nemovitých věcí, je v kompetenci soudní exekutorky. Exekuční soud prvního stupně může zasáhnout do jednotlivých způsobů provádění exekuce jen prostřednictvím rozhodnutí o (částečném) zastavení či odkladu exekuce. Správnost postupu soudní exekutorky při prodeji nemovité věci pak může být posouzena odvolacím soudem v rámci rozhodování o odvolání, zde konkrétně v rámci odvolání proti příklepu.

3. Dovolatelé přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení následujících otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, resp. měly by být vyřešeny jinak:

- zda lze pokračovat v exekuci za situace, kdy oprávněný ani soudní exekutor neznají výši vymáhané pohledávky a výši již postiženého a realizovaného majetku povinného, a když nevědí, kolik již bylo oprávněnému vyplaceno,

- zda v roce 2019, resp. v roce 2020, lze provést dražbu nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví povinného a jeho bývalé manželky za situace, kdy cena těchto věcí pro účely dražby byla stanovena na základě znaleckého posudku starého 15 let,

- zda usnesení, jímž je stanoven procesní rok, je pouze prostým usnesením procesní povahy, jímž se upravuje vedení řízení, a tudíž je věcí pouze soudního exekutora, jak bude postupovat, bez toho, aby bylo možné odvolání.

4. Dovolatelé namítají, že usnesením o stanovení „procesního roku“ se sice upravuje vedení řízení, ale v tomto konkrétním případě zahrnuje i materiální, obsahový aspekt, protože k dražbě dochází v situaci, kdy nebyly odstraněny překážky zásadního významu (není známa výše vymáhané pohledávky, cena předmětu dražby je neaktuální, došlo k zásadní změně poměrů a okolností významných pro určení výše ceny). Podáním řádného opravného prostředku tak má být zabráněno soudnímu exekutorovi v dalším nezákonném postupu v exekučním řízení. Dále namítají vadu řízení, neboť výrok rozhodnutí odvolacího soudu je jazykově vyjádřen tak, že je nesrozumitelný. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

6. Ani na jedné z dovolateli formulovaných otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že exekuční soud není oprávněn zrušit rozhodnutí soudního exekutora o nařízení dražebního roku. Otázku, zda soudní exekutor má přehled o výši vymáhané pohledávky a o majetku povinného, a otázku aktuálnosti určené ceny v exekuci postižených nemovitých věci odvolací soud vůbec neřešil. Nemožnost podat odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o stanovení dražebního roku pak odvolací soud zmínil v souvislosti s tím, že povinný a jeho bývalá manželka již dříve podali odvolání proti nařízení konkrétních termínů dražebních roků a tato odvolání byla následně (v jiném odvolacím řízení) odvolacím soudem odmítnuta.

7. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že (jak správně zmínil odvolací soud) procesní předpisy nesvěřují exekučnímu soudu pravomoc zrušit rozhodnutí soudního exekutora o stanovení dražebního roku. Pokud se dovolatelé domnívají, že postup soudní exekutorky při nařízení dražebního jednání nebyl správný, mohou v mezích stanovených § 336k o. s. ř. podat odvolání proti rozhodnutí o příklepu, případně – pokud dražba dosud neproběhla – navrhnout zastavení exekuce, mají-li za to, že je dán některý ze zákonných důvodů, pro který vedení exekuce není přípustné. V projednávané věci se ostatně povinný a jeho bývalá manželka v rámci jednoho podání domáhali odkladu exekuce, zastavení exekuce a zrušení rozhodnutí o dražebním roku. Exekuční soud o každém z návrhů rozhodl samostatným rozhodnutím a důvody, pro které navrhovatelé požadovali zrušení dražebního roku (dříve podaný návrh na odklad a zastavení exekuce a neaktuálnost znaleckého posudku), se soudy zabývaly v rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce (viz usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 11. 2018, č. j. 10 Nc 5080/2005-1502, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 17 Co 107/2019-1508).

8. Případné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou v dovolacím řízení projednatelné, pouze pokud je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). K tomu je třeba uvést, že ze znění výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jeho odůvodněním je nepochybné, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil.

9. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 7. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru