Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1569/2003Usnesení NS ze dne 30.08.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1569.2003.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1569/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné S., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému JUDr. J. H., zastoupenému advokátkou, pro 164.118,89- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 707/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2003, č.j. 20 Co 747/2002-12, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2002, č.j. 69 Nc 707/2002-4, kterým Městský soud v Brně podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nařídil podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 29 Cm 178/97, k vymožení pohledávky ve výši 164.118,89- Kč a nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., soudní exekutorku. Odvolací soud z doručenek založených v nalézacím spisu zjistil, že vykonávaný rozsudek byl povinnému doručen náhradním způsobem, tj. uložením na poště dne 18. 4. 2000 (§ 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), přičemž pozdější doručení listiny (opět uložením na poště dne 31. 5. 2000) pokládal za nadbytečné. Protože nebyl prokázán opak údajů vyznačených na doručence (povinný v tomto směru ani nevznesl relevantní tvrzení), ztotožnil se odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že exekuční titul, kterým je rozsudek pro zmeškání, není vykonatelný, neboť nebyla splněna základní podmínka pro jeho vydání (§ 153b odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000); soud v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Cm 178/97 totiž povinnému (žalovanému) nedoručil předvolání k jednání (doručovatel ho ve smyslu § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 neuvědomil, že mu zásilku přijde znovu doručit, a neobdržel ani vyrozumění o jejím uložení). Za nezbytné považoval dovolatel „upozornit na fakt, že ani … rozsudek nebyl řádně doručen v souladu s ust. § 47 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.“ Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu (zda je v exekučním řízení významná námitka, že podkladové rozhodnutí /rozsudek pro zmeškání/ bylo vydáno po řízení, jež trpělo vadami /absencí řádného doručení předvolání k jednání/), shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že dovolatelem vytýkané pochybení soudu před vydáním rozsudku pro zmeškání není takovou skutečností, jež by byla pro nařízení exekuce rozhodná (srov. § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.).

Obecně platí, že správnost (úplnost) skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/, ani podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). V souzené věci je shora uvedené významné proto, že dovolatel výtku, že podkladové rozhodnutí mu nebylo doručeno, neučinil obsahem odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (v něm pouze namítal, že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, neboť mu nebylo doručeno předvolání k jednání). Tvrzení, že mu nebyl řádně doručen ani samotný rozsudek pro zmeškání (aniž však zpochybnil skutková zjištění, na nichž odvolací soud dospěl k závěru o vykonatelnosti titulu), vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku; dovolací soud tudíž k němu přihlížet nemohl.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru