Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1538/2018Usnesení NS ze dne 02.05.2018

HeslaVady podání
Přípustnost dovolání
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1538.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2491/18 ze dne 20.11.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1538/2018-164

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Dexindra s. r. o., se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, identifikační číslo osoby 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, proti povinné H. V., Č. B., zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 27, pro 208 794,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 38 EXE 703/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2017, č. j. 28 Co 201/2017-122, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2017, č. j. 28 Co 201/2017-122, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolatelka v doplnění dovolání ze dne 19. února 2018 uvádí: „Splnění předpokladu dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. by podle povinné spočívalo v tom, že shora uvedené právní otázky by měly být dovolacím soudem řešeny jinak než soudem odvolacím“. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení § 237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 5. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru