Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1520/2003Usnesení NS ze dne 30.11.2004

KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1520.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 266 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1520/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Č., proti povinnému P. S., zastoupeného advokátem, prodejem nemovitostí, pro 1.658.877,55 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 E 90/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.3.2003, č.j. 22 Co 2856/2002-76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh na odklad výkonu rozhodnutí; výrok usnesení, kterým byl zamítnut návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, pak potvrdil rovněž, avšak ve znění, že se „zamítá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí“ (s tím, že návrh povinného posoudil podle jeho obsahu). Ztotožnil se závěrem, že předpoklady pro zastavení výkonu dány nejsou, neboť nepostihuje věci (v daném případě nemovitosti), které by z něho měly podle zákona být vyloučeny. Za rozhodující pokládal odvolací soud, že další podnikání povinného není provedením výkonu vyloučeno; nepostačuje pouhá úvaha, že se další podnikání „podstatně ztíží“. Také podmínky pro odklad výkonu nejsou podle odvolacího soudu splněny; důvodem odkladu totiž není sama okolnost, že byl podán návrh na odklad vykonatelnosti podkladového rozhodnutí.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovolání, jež pokládá za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a v němž odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věcí (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oponuje odvolacímu soudu tím, že vlastnický vztah k nemovitostem, v nichž uskutečňuje podnikání, pokládá za nezbytný předpoklad pro další podnikatelskou činnost; přenesení podniku jinam by bylo spojeno s nenahraditelnými ztrátami, a volnými peněžními prostředky na nákup jiného pozemku v současné době nedisponuje. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem, že zde není zákonný podklad pro odložení nařízeného výkonu, a odkazuje na argumentaci, vyloženou dříve.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou naopak výhrady proti skutkovým zjištěním, ať by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu blíže nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v daném případě nejde ani ve vztahu k té (jediné) právní otázce, k níž dovolání směřuje.

Za součást konstantní soudní praxe je totiž namístě mít i názor, že \"z výkonu rozhodnutí jsou ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 o.s.ř. vyloučeny jen movité nebo nemovité věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které povinný nezbytně potřebuje ke svému podnikání, vymezenému jeho předmětem (činností); ku svému podnikání povinný nezbytně potřebuje jen takové věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které mu umožní alespoň v minimálním rozsahu provozovat podnikání v souladu s předmětem jeho podnikatelské činnosti\" (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 698/2000, uveřejněné pod č. 140/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 19.6.2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001, uveřejněné pod č. 33/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a další).

Uvedený názor je použitelný i v daném případě; je zjevné, že oba soudy z něj vycházely, a napadené rozhodnutí je s ním v souladu.

O rozpor s hmotným právem ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. zde rovněž nejde, neboť námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Odlišný (a tudíž nesprávný) názor, vyslovený v dovolání, úsudek, že jím napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, jen posiluje.

Nelze-li však dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí (ve výroku o návrhu na zastavení výkonu) naopak zásadního významu po právní stránce je, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

K obdobnému závěru se dospívá i ohledně dovolání, jež směřuje proti výroku odvolacího soudu o návrhu na odklad provedení výkonu.

Byť je přípustnost dovolání - obecně - upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř., pro poměry výkonu rozhodnutí jde především - jak bylo uvedeno - o úpravu vyjádřenou v § 238a odst. 1 písm. c/, d/, e/, f/ a g/, odst. 2 o.s.ř.

Tomu odpovídá, že se naopak v řízení o výkon rozhodnutí neuplatní - samostatně - ustanovení § 237 o.s.ř., jež upravuje přípustnost dovolání i proti usnesením ve věci samé, ačkoli některá rozhodnutí vydávaná v tomto řízení povahu rozhodnutí ve věci samé mají. Je tomu tak proto, že ustanovení § 238a o.s.ř. je k ustanovení § 237 ustanovením zjevně speciálním. Jinak by zakotvení přípustnosti dovolání kupříkladu v § 238a odst. 1 písm. c/, d/ a f/ bylo nadbytečné, neboť právě zde vyjmenovaná usnesení jsou za rozhodnutí ve věci samé pokládána (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, a ze dne 2.l2.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněná pod č. 51/2003 a 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); to však nevylučuje, aby se toto ustanovení neprosadilo - a to jako klíčové - v jiných souvislostech, prostřednictvím § 238a odst. 2 o.s.ř.

Ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ až g/ o.s.ř. je proto třeba chápat tak, že identifikuje - s výjimkou případů podle § 239 o.s.ř. výlučně - rozhodnutí, proti nimž přípustnost dovolání přichází v úvahu; jinak řečeno, proti jiným rozhodnutím vydaným v exekučním řízení než vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. c/ až g/ o.s.ř. dovolání přípustné není, přičemž okolnost, že jde o rozhodnutí ve věci samé (viz § 238a odst. 1 písm. c/, d/, f/ o.s.ř.) nebo nikoli (viz § 238a odst. 1 písm. e/, g/ o.s.ř.), stejně jako případné splnění dalších podmínek podle § 237 odst. 1, 3 o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.), zde není významné.

Z toho plyne, že dovolání není přípustné ani proti - ať měnícímu nebo potvrzujícímu - rozhodnutí odvolacího soudu o odkladu povedení výkonu rozhodnutí (§ 266 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru