Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1510/2017Usnesení NS ze dne 01.08.2017

HeslaŽaloba vylučovací (excindační)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1510.2017.1
Dotčené předpisy

§ 262a o. s. ř. ve znění od 01.01.2015

§ 267 o. s. ř. ve znění od 01.09.2015

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3240/17 ze dne 05.12.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1510/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobce P. K., Z., zastoupeného JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované Dillard, a. s., identifikační číslo osoby 26027917, se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou 1181/36, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 68/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 21 Co 323/2016-261, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 19 C 68/2015

-186, tak, že se z exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 36 EXE 3475/2014 vylučuje osm kusů akcií evidenční číslo 1, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 na jméno P. K., v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé jedné akcie společnosti SLUG Invest a. s., které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí č. j. 003 EX 3052/14-130 pod položkou 1 (výrok I.). Žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 64 315 Kč (výrok II.).

Obvodní soud mimo jiné zjistil, že exekučním titulem, na základě něhož došlo k pověření soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře vedením exekuce ve věci oprávněné Dillard, a. s. proti povinnému R. V. (exekuční řízení je vedeno u obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 3475/2014), je notářský zápis NZ 1040/2014, N 1064/2014, sepsaný notářem JUDr. Miloslavem Peterkou dne 15. 8. 2014, že předmětem notářského zápisu je uznání peněžitého dluhu ve výši 12 600 000 Kč R. V. a J. F. vůči společnosti Dillard, a. s. (č. l. 62), že akcie, jež jsou předmětem této žaloby, byly vydány společností SLUG Invest a. s. s datem emise 13. 5. 2014, že se jedná o akcie na jméno P. K. o jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé z nich, že vlastníkem těchto akcií byla J. V., která akcie převedla smlouvou o převodu akcií uzavřenou mezi J. V. a P. K. ze dne 7. 10. 2014, protokolem o převzetí akcií ze dne 7. 10. 2014 a dále rubopisem na zadní straně akcií ve prospěch P. K. ze dne 17. 10. 2014. Dále zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. 3 C 556/93-13 (s právní mocí 13. 7. 1993), a že dne 9. 4. 2014 bylo zapsáno do evidence seznamu listin o manželském majetkovém právu zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů R. V. a J. V. (dále též jen „BSM“). Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 15. 10. 2014 měl za prokázané, že pověřený soudní exekutor Mgr. Bednář pod č. j. 003 EX 3052/14-9 vyrozuměl povinné V. a F. o zahájení exekuce ve věci oprávněné Dillard a. s. podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 15. 8. 2014, č. j. NZ 1040/2014, N 1064/2014 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12 600 000 Kč a nákladů exekuce a nákladů oprávněné.

Obvodní soud uzavřel, že ač se jeví pravděpodobné, že J. V. a žalobce se účelovým jednáním snažili vyvést akcie z postižení exekucí, je na místě vyloučit akcie z exekuce. BSM R. V. a J. V. zaniklo vypořádáním (uplynutím tříleté lhůty) podle § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 7. 1998, dále jen „obč. zák.“ (tedy před vznikem exekucí vymáhané pohledávky, jež má původ v letech 2012 a 2013), proto nelze majetek, jehož výlučnou vlastnicí se poté stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Obvodní soud přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že bylo-li zaniklé BSM vypořádáno ve smyslu § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi, a že odkaz na § 150 odst. 2 obč. zák. (zakotvující ochranu věřitelů nad rámec § 42a obč. zák.) je nepatřičný, protože toto ustanovení je účinné až od 1. 8. 1998 (tj. závěr o neúčinnosti úkonu vyplývající přímo z obč. zák. bez nutnosti podávat žalobu podle § 42a obč. zák. nelze vztáhnout na dohody či rozhodnutí soudu o vypořádání BSM zaniklého před 1. 8. 1998, které je třeba vypořádávat podle ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Obvodní soud současně uvedl, že v dané věci vědomost oprávněné o existenci a obsahu vypořádání BSM nemá žádný význam a že sporné akcie by nemohly být postiženy, i kdyby k jejich převodu z majetku J. V. nedošlo (ať už se tak stalo kdykoliv a z jakýchkoliv pohnutek), neboť jí generální inhibitorium v převodu akcií nebránilo.

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. pouze změnil tak, že výše nákladů řízení činí 12 890 Kč. Dále žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekucí vymáhané pohledávky vznikly až po zániku BSM manželů V. a po jeho vypořádání uplynutím tříleté lhůty podle § 149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998. Přitom exekuci lze nařídit na majetek patřící do zaniklého SJM (BSM) pouze v případě, že v době zahájení exekučního řízení (vydání exekučního příkazu) nebylo toto jmění vypořádáno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009). Soud zdůraznil, že za dané situace nelze § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, použít a generální inhibitorium podle § 44a odst. 1 ex. řádu se na manželku povinného nevztahovalo. Akcie tedy nemohou být v exekuci vedené proti R. V. postiženy. Navíc byly akcie převedeny J. V. na žalobce dne 7. 10. 2014, tj. ještě před vyrozuměním soudního exekutora o zahájení exekuce (15. 10. 2014).

Žalovaná v dovolání namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Popsala podrobně skutkovou stránku věci a průběh řízení, uvedla, že odvolací soud neprováděl ani neopakoval při svém jednání žádné důkazy, přičemž se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (bod V. odst. 1 dovolání). Žalovaná má zato, „že nesprávné právní posouzení zde spočívá v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s ust. § 213 občanského soudního řádu, když učinil jiná skutková zjištění než soud 1. stupně, aniž by provedl jakékoli nové důkazy či zopakoval již provedené“. Za „hlavní právní otázku celého sporu“ považuje, „zda v exekuci vedené na majetek manžela možno postihnout výlučný majetek jeho manželky, pokud závazek manžela, který je předmětem exekuce, vznikl až poté, co bylo zrušeno a vypořádáno společné jmění manželů (resp. bezpodílové spoluvlastnictví manželů)“ viz bod VI. odst. 1 dovolání. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že ve věci nesprávně aplikoval § 42 ex. řádu ve znění účinném do 30. 6. 2015, ačkoliv měl aplikovat toto ustanovení ve znění účinném od 1. 7. 2015. Rozsudek o zrušení BSM byl zaevidován do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu až 9. 4. 2014, přičemž závazky vymáhané v exekučním řízení s povinným vznikly postupně v roce 2012 a 2013. Manželé V. postupovali účelově, jestliže J. V. o závazcích svého manžela věděla a žalovanou neinformovala. Podle jejího názoru odvolací soud na souzenou věc aplikoval „překonanou judikaturu“, v tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014. Současně se domnívá, že odvolací soud neměl přiznat žalobci soudní ochranu, neboť z jeho strany došlo ke zjevnému zneužití práva. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že pohledávky vymáhané v exekuci měly vzniknout v letech 2012 a 2013, tedy nejméně 16 let po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (bývalých) manželů V., a že žalobce nabyl akcie ještě před zahájením exekučního řízení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 74/2004 s tím, že k 1. 8. 1998 nedošlo ke vzniku žádného společného jmění manželů, a že od roku 1993 se manželka povinného i povinný zavazovali k povinnostem každý samostatně. Jestliže soudní exekutor postihl exekucí výlučný majetek manželky povinného (a z důvodu zpochybňování vlastnictví žalobce k akciím i majetek žalobce) nelze exekuci provést. Mimo jiné považuje za neplatný i exekuční titul, neboť v notářském zápisu chybí označení právního důvodu dluhu. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Žalobce P. K. se ve smyslu § 267 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2015, domáhá, aby z exekuce vedené ve prospěch žalované proti povinnému R. V. byly vyloučeny akcie, které nabyl od manželky povinného. BSM J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. 3 C 556/93-13, který nabyl právní moci dne 13. 7. 1993 (č. l. 163), k vypořádání BSM došlo podle § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 7. 1998.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005, stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. IV. ÚS 528/05, odmítl). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že manželka povinného v důsledku zrušení a vypořádání BSM nabyla majetek do výlučného vlastnictví a mohla jej převádět bez ohledu na případné exekuční řízení vedené proti jejímu manželovi, postupoval v souladu s výše uvedenými závěry. Odkazuje-li žalovaná na novější judikaturu Nejvyššího soudu, nutno připomenout, že se vztahuje na společné jmění manželů, jež však (bývalým) manželům V. v důsledku zrušení a vypořádání BSM nevzniklo.

V souvislosti s § 262a o. s. ř ve znění účinném od 1. 7. 2015 (resp. § 42 ex. řádu) nutno též dodat, že ustanovení se vztahuje jen k fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve vztahu k rozhodování, které věci mohou být výkonem rozhodnutí (exekucí) postiženy. Neznamená to však, že tato úprava brání povinnému či manželu povinného v podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) odůvodněného tím, že byl postižen majetek, který netvoří součást společného jmění manželů.

Vytýká-li žalovaná, že odvolací soud neprovedl ani nezopakoval žádné důkazy, tedy že postupoval v rozporu s § 213 o. s. ř., namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které podle jejího názoru mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však soud přihlédne jen v případě, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn (ke stanovení odměny advokáta v případě vylučovací žaloby srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru