Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1463/2017Usnesení NS ze dne 29.08.2017

HeslaExekuce
Dovolání
Dovolací důvody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1463.2017.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 214a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1463/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Svatopluka Čecha č. 547/8, proti povinnému F. V., H., zastoupenému JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti bývalé manželky povinného F. V., R., pro 1 534 148 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava – Mariánské Hory, pod sp. zn. 069 EX 537/02, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. 11. 2016, č. j. 60 Co 188/2016-127, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 2. 2016, č. j. 069 EX 537/02-99, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2016, č. j. 069 EX 537/02-116, jímž soudní exekutor určil výslednou cenu dražených nemovitých věcí a jejich příslušenství v odstavci I. písm. A) výroku částkou 450 000 Kč a v odstavci I. písm. B) výroku částkou 275 000 Kč s tím, že cena jednotlivých práv a závad s nemovitými věcmi spojených stanovena nebyla. Závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, nebyly stanoveny.

Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním povinný. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce „hodnocení provedených důkazů“ a že je v „rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu“. Namítal, že výsledná cena byla určena na základě nesprávně vypracovaného znaleckého posudku, když byl aplikován nesprávný právní předpis. Odvolací soud však na základě vyjádření znalce došel k závěru, že byl vypracován na základě platné vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 53/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů, jež nabyla účinnosti dne 12. 2. 2016. Ve znaleckém posudku však znalcem byla citována neplatná vyhláška Ministerstva financí ČR č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). Odvolací soud dále uvedl, že při stanovení obvyklé ceny má znalec volnou působnost a není vázán žádným právním předpisem. S touto argumentací se dovolatel neztotožnil. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav, pokud se nevypořádal s rozporem ohledně použitého oceňovacího předpisu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Povinný však vůbec nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., jež je jeho nezbytnou náležitostí. Vymezil jen otázku, při jejímž řešení došlo (podle něho) k nesprávnému právnímu posouzení.

Jestliže dovolatel přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, pak je namístě zaznamenat, že bylo již dříve Nejvyšším soudem judikováno, že z dovolání musí být nejen zjevné, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nýbrž musí být rovněž identifikováno, od které ustálené rozhodovací praxe se tak mělo stát (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vyvrací-li dále dovolatel věcnou správnost závěru znaleckého posudku o stanovení administrativní a obvyklé ceny oceňovaných nemovitých věcí, pak odvolatel napadá hodnocení důkazu (znaleckého posudku) a neuplatňuje tím žádný dovolací důvod. Současně platí, že věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku soud přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V této souvislosti je nutno podotknout, že již odvolací soud v napadeném rozhodnutí zdůraznil a znalec ve svém vyjádření ze dne 1. 5. 2015 vysvětlil, že při vypracování znaleckého posudku č. 16/02/34 ze dne 25. 2. 2016 postupoval podle platné, a ke dni vyhotovení znaleckého posudku účinné, vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 53/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů, přestože v části „C“ posudku označené „Rekapitulace“ se zmiňuje o prováděcí vyhlášce „Ministerstva financí ČR č. 3/2008 Sb.“ Jeho vysvětlení koresponduje i se samotným obsahem posudku, když v části „B“ předesílá, že ocenění pozemků zapsaných na „ LV číslo 354“ provádí podle „vyhlášky č. 53/2016 Sb.“. Není tak pochyb o tom, kterou prováděcí vyhlášku k zákonu č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), aplikoval.

Má-li dovolatel za to, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, vytkl tím vadu řízení, která sama o sobě nemůže vadu obsahu dovolání zhojit a dovolací soud by se jí mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání.

Dovolání má tedy vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a jež nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (§ 243f odst. 2, 3 o. s. ř.) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu dle § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru