Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1316/2017Usnesení NS ze dne 17.07.2017

HeslaZastoupení
Exekuce
Zastavení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1316.2017.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř.

§ 241 o. s. ř.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.

§ 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3820/17 ze dne 22.11.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1316/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, adresa pro doručování Regionální pobočka Praha, pobočka pro Hl. m. Prahu a Středočeský kraj, Praha 1, Na Perštýně 6, proti povinnému M. Š., P., pro 106 002 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 1039/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 55 Co 361/2016-361, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 68 EXE 1039/2012-12, nařídil exekuci na majetek povinného podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 30. 9. 2010, č. 1941020302, a jejím provedením pověřil Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7. Odvolání povinného proti tomuto usnesení odmítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2013, č. j. 55 Co 490/2012-71, s tím, že povinný nenamítl žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce. Usnesení povinný napadl dovoláním a požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Obvodní soud usnesením ze dne 18. 7. 2013, č. j. 68 EXE 1039/2012-142, přiznal povinnému osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu „k ochraně jeho zájmů v této věci a případně pro sepsání dovolání“ advokátku JUDr. Irenu Strakovou. Městský soud v Praze (k odvolání povinného, jenž vytýkal nejasnost výroku soudu) usnesením ze dne 22. 10. 2013, č. j. 55 Co 417/2013-166, potvrdil rozhodnutí s formulační změnou, že povinnému „ustanovuje zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci, včetně ochrany zájmů v dovolacím řízení“. Povinný proti němu podal dovolání s tím, že požadoval advokáta jen pro dovolací řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 30 Cdo 5226/2014-237, jeho dovolání odmítl.

Obvodní soud dále usnesením ze dne 15. 1. 2014, č. j. 68 EXE 1039/2012-184, zamítl návrhy povinného na odklad a na zastavení exekuce s tím, že prozatím nelze dovodit, že výtěžek, kterého bude exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, neboť exekutorem byly zjištěny nemovitosti povinného, jejichž vlastnictví povinný neuvedl. Dále uzavřel, že právo přiznané exekučním titulem nezaniklo, a že nedošlo k uhrazení pohledávky ani k její prekluzi či promlčení. Odvolání proti rozhodnutí odmítl soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 11. 2015, č. j. 68 EXE 1039/2012-332, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 55 Co 31/2016-346.

Vzhledem k tomu, že povinný se následně domáhal ustanovení jiného advokáta pro sepsání dovolání a s dosavadní ustanovenou zástupkyní nespolupracoval, obvodní soud usnesením ze dne 23. 4. 2014, č. j. 68 EXE 1039/2012-202, zprostil advokátku JUDr. Strakovou funkce zástupce povinného a ustanovil mu pro sepsání dovolání advokáta JUDr. Jiřího Tvrdka. Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením toto rozhodnutí změnil tak, že povinnému se zástupce pro sepsání dovolání neustanovuje, jinak (ohledně zproštění JUDr. Strakové funkce zástupce) rozhodnutí potvrdil. Uzavřel, že povinný s ustanovenou advokátkou od roku 2013 nespolupracoval, veškerá podání sepisoval sám a jeho jednání je nutno hodnotit jako obstrukční s účelem mařit smysl exekučního řízení. Podmínkou ustanovení advokáta je zajistit účastníku ochranu jeho práv, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů a odůvodňují-li to jeho celkové majetkové poměry, přitom obě podmínky musí být splněny současně. Tento institut nemůže být zneužíván k obstrukcím v řízení, jako je tomu v projednávané věci. Závěrem připomněl, že povinný si pro dovolací řízení může zvolit advokáta na základě plné moci.

Povinný napadl usnesení dovoláním, v němž namítá, že pouze dovolací soud může rozhodnout o validitě ustanovení JUDr. Strakové. Právě proto nechtěl navazovat kontakt s touto (proti jeho vůli ustanovenou) advokátkou, která napomohla k přijetí protiprávního rozhodnutí v jeho neprospěch, jak ukázal další vývoj. Žádá o ustanovení advokáta pro sepis dovolání. Podáním ze dne 28. 2. 2017 dále doplnil své dovolání tak, že současně podává žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení, žádá o ustanovení advokáta, o prodloužení lhůty pro podání řádného dovolání a o konzultaci s případně ustanoveným zástupcem před sepisem tohoto dovolání. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Za dané procesní situace otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 55 Co 361/2016-361, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dospěl přitom k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl povinnému ustanoven zástupce v řízení o dovolání, jímž brojí proti usnesení, kterým odvolací soud zástupce pro sepsání dovolání povinnému neustanovil. V řízení před soudy nižších stupňů bylo spolehlivě prokázáno, že povinný s ustanoveným advokátem nespolupracoval a nekomunikoval. Podání si tvoří a zasílá soudům sám. Jeho chování nasvědčuje, že jeho opakované žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů jsou ryze formální, a jednalo by se tak o neekonomické vynakládání státních prostředků na to, aby bylo v dovolacím řízení (navíc při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva) zajištěno povinné zastoupení. K otázce zneužití institutu práva na právní pomoc viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 874/2017, usnesení ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5412/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3446/2016, nebo usnesení ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, v němž Nejvyšší soud přijal závěr, že účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným postupem vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, nevyužil soudem přiznaného práva na právní pomoc a na ustanovení dalšího zástupce soudem nemá právo.

Rovněž Ústavní soud se již vyjádřil v obdobných věcech tak, že byl-li účastníku soudem ustanoven advokát, měl účastník reálnou možnost plně využít jeho právní pomoci. Jestliže svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a proto soud ustanovení zástupcem zrušil, pak fakticky nevyužil soudem přiznaného práva na právní pomoc, respektive svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdal. Nemůže proto obecným soudům důvodně vytýkat, že neustanovením dalšího zástupce uvedené právo porušily (srov. usnesení ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1184/10, ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. II. ÚS 1805/10, ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. II. ÚS 627/12, a ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 64/13).

Protože tedy nadále zůstává nesplněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení dle § 241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. července 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru