Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1276/2017Usnesení NS ze dne 17.07.2017

HeslaExekuce
Prodej movitých věcí a nemovitostí
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1276.2017.1
Dotčené předpisy

§ 337c odst. 1 o. s. ř.

§ 337 odst. 4 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3255/17 ze dne 05.12.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1276/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Pražské vodovody a kanalizace, a. s., se sídlem v Praze, Ke Kablu 971/1, identifikační číslo osoby 25656635, zastoupené JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, proti povinné "FLORA, spol. s r. o.", se sídlem v Praze, Jarníkova 1879/6, identifikační číslo osoby 47543744, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, pro 514 505,80 Kč s příslušenstvím, vedené soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 01228/06, o dovolání soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze, Seifertova 455/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2016, č. j. 16 Co 430/2016-242, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, usnesením ze dne 30. 9. 2016, č. j. 091 EX 01228/06-236, rozhodla, že z rozdělované podstaty 2 300 000 Kč se uspokojují přihlášené pohledávky v pořadí a výši: 1. pohledávka soudní exekutorky na nákladech exekučního řízení ve výši 352 315,70 Kč a 2. pohledávka oprávněné ve výši 1 947 684,30 Kč.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není zřejmé, jaké konkrétní nároky oprávněné byly uspokojeny, aby bylo v průběhu dalšího řízení zřejmé, jaké pohledávky oprávněné zůstaly dalším předmětem řízení a v jaké výši (jistina, úroky z prodlení za poslední tři roky před vydáním rozvrhového usnesení, úroky z prodlení, náklady nalézacího či exekučního řízení apod.). Dále uvedl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se v řízeních zahájených do 31. 12. 2007 náklady soudního exekutora uspokojují ve třetí skupině a mohou být uspokojeny až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.

Soudní exekutorka v dovolání namítá, že žádný právní předpis neukládá, aby soudní exekutor při určení rozsahu uspokojení pohledávky oprávněného přímo výrokem rozvrhového usnesení nebo v jeho odůvodnění určil, v jakém rozsahu jsou uspokojeny jednotlivé části pohledávky oprávněného. Kogentní pravidla stanovená v § 337c odst. 4 o. s. ř. musí soudní exekutor dodržet při zohlednění vymoženého plnění pro oprávněného v probíhající exekuci. Rozlišování mezi úroky a úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním může mít význam v případě pohledávek věřitelů zajištěných zástavním právem, kteří jsou povinni svou pohledávku do řízení přihlásit ve smyslu § 336f o. s. ř., v případě uspokojení oprávněného v exekuci se však takový závěr neuplatní. Domnívá se, že by dovolací soud měl rozhodnout o otázce jinak než v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1505/2012, a ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4077/2009. V citovaných rozhodnutích se navíc výslovně neřeší, zda má být součástí rozvrhového usnesení vymezení částí pohledávky oprávněného, které jsou z rozdělované podstaty uspokojeny.

Dále dovolatelka uvádí, že právní otázka řešená dovolacím soudem tak, že v řízeních zahájených do 31. 12. 2007 se náklady soudního exekutora uspokojují ve třetí skupině pohledávek podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky z této skupiny, tj. jako poslední v pořadí, má být posouzena jinak. Poukazuje přitom na to, že judikatura nerespektuje úmysl zákonodárce, nemá oporu v hmotném ani procesním právu, je založena na svévolném a neodůvodněném výkladu práva a porušuje práva dovolatelky podle čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudní exekutorky potvrzuje.

Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že usnesení soudní exekutorky je nepřezkoumatelné, neboť není jasné, jaké pohledávky a v jaké výši jsou z výtěžku rozvrhu uspokojeny. Rovněž nesouhlasí s tím, že soudní exekutorka svou pohledávku na úhradu nákladů řízení zařadila jako prioritní. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Oprávněná se ztotožnila s argumenty soudní exekutorky a navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu potvrdil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že v exekuci prodejem nemovitých věcí při rozhodování o rozvrhu z ustanovení § 337c odst. 4 o. s. ř. vyplývá dvojí režim úhrady příslušenství pohledávek. Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení patří do stejné skupiny a mají stejné pořadí jako jistina pohledávky (hradí se před jistinou, pokud rozdělovaná podstata nestačí na úhradu celé pohledávky). Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení, jež náležejí věřiteli pohledávky za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, se uspokojují ve stejné skupině jako jistina pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečnostmi vymezenými v § 337c odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004). Nelze-li pak uspokojit zcela pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5345/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4307/2008).

V této souvislosti Nejvyšší soud zdůraznil, že o úrocích, úrocích z prodlení a poplatku z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním a za dobu delší tří let před tímto jednáním je třeba rozhodnout samostatně (nikoli společně) s ohledem na jejich samostatné pořadí. Z tohoto rozlišení je pak nutno dovodit, že vztahuje-li ustanovení § 337c odst. 4 o. s. ř. zásadu priority (nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se příslušenství před jistinou), výslovně jen na příslušenství za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, pak se u příslušenství za dobu delší tří let před rozvrhovým jednáním uplatní obecná zásada proporcionality podle § 337c odst. 2 o. s. ř. věty za středníkem, podle níž se pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí poměrně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1505/2012).

Nejvyšší soud poukazuje též na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 Co 629/2012, s jehož závěry se ztotožňuje a dle kterého jestliže exekutor v usnesení o rozvrhu nezohlední všechny skutečnosti týkající se pořadí úroků z prodlení ve smyslu § 337c odst. 4 o. s. ř., přičemž z obsahu spisu plyne, že úroky z prodlení jsou požadovány za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, je usnesení o rozvrhu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a musí být podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 62 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, zrušeno a věc vrácena exekutorovi [§ 221 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 1 exekučního řádu].

Protože v projednávané věci z usnesení soudní exekutorky není zřejmé, z čeho sestává v rozvrhu uspokojovaná pohledávka oprávněné (v jaké části se uspokojuje jistina, příslušenství za dobu tří let před rozvrhovým jednáním a příslušenství za dobu delší tří let před rozvrhovým jednáním, když je z usnesení o nařízení exekuce nepochybné, že je exekuce vedena též pro příslušenství pohledávky za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním), postupoval odvolací soud zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pokud usnesení soudní exekutorky pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Důvodem odchýlení se od uvedených závěrů dovolacího soudu přitom není skutečnost, že je v rozvrhu uspokojována (pouze) exekvovaná pohledávka oprávněného, neboť pravidla rozvrhu stanovená v § 337c o. s. ř. se bez výjimky vztahují i na takovou pohledávku [viz § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.]; ostatně ve shora uvedeném (a dovolatelkou citovaném) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1505/2012, se též jednalo právě o pohledávku oprávněného, pro jejíž vymožení byla exekuce nařízena.

Ohledně dovolací námitky týkající se pořadí uspokojení pohledávky soudní exekutorky na náklady exekuce Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že bylo-li usnesení o nařízení exekuce vydáno do 31. 12. 2007 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09), pak pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovité věci uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině [§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.], a to až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny [srov. bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005 (uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1361/2013]. Nejvyšší soud nemá důvod se od této judikatury odchýlit.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. července 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru