Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1270/2020Usnesení NS ze dne 02.06.2020

HeslaZastavení exekuce
Neplatnost právního jednání
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1270.2020.1
Dotčené předpisy

§ 44a odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1270/2020-287

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné XY se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská č. 1403/2, proti povinné STS Slovácko spol. s r. o. se sídlem v Ratíškovicích, Cihlářská č. 388, identifikační číslo osoby 47907096, zastoupené JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Příční č. 4113/4, pro 20 388 765,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 44 EXE 1206/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2019, č. j. 12 Co 222/2018-217, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2019, č. j. 12 Co 222/2018-217, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. ledna 2018, č. j. 44 EXE 1206/2016-165, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. února 2018, č. j. 44 EXE 1206/2016-168, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 44 EXE 1206/2016-165, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 44 EXE 1206/2016-168, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, na základě pověření Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 10. 2016, č. j. 44 EXE 1206/2016-56 (výrok I.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů řízení ve výši 100 198 Kč (výrok II.), a rozhodl o nákladech exekuce soudního exekutora (výrok III.). Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je vykonatelný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2019, č. j. 7 Cm 121/2004-89, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2010, č. j. 14 Cmo 53/2010-180, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné společnosti XY pohledávku ve výši 20 388 765,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Exekvovaná pohledávka byla postoupena V. V. a N. K. H., kteří ji na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2016 postoupili oprávněné. V době postoupení exekvované pohledávky na oprávněnou byla na majetek V. V. a N. K. H. vedena exekuce na základě rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 10. 2015, č. j. 19 T 83/2015-964, přičemž vyrozumění o zahájení exekuce bylo V. V. doručeno dne 14. 12. 2015 a N. K. H. dne 18. 12. 2015. Vzhledem k tomu, že v okamžiku uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (14. 9. 2016) vůči V. V. a N. K. H. působilo (od okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce) generální inhibitorium, které jim zakazovalo pod sankcí relativní neplatnosti učiněných úkonů nakládat s jejich majetkem, a vzhledem k tomu, že se soudní exekutor podle ustanovení § 44a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), neplatnosti vůči všem účastníků smlouvy o postoupení pohledávky dovolal, je smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2016 od počátku neplatná. Z tohoto důvodu se oprávněná nestala vlastníkem v projednávané věci exekvované pohledávky, není aktivně legitimována k vedení exekuce a soud prvního stupně proto exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastavil.

2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 12 Co 222/2018-217, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení exekuce a výroku III. o nákladech exekuce soudního exekutora potvrdil (výrok I.), a ve výroku o nákladech řízení účastníků usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že postoupení pohledávky na oprávněnou V. V. a N. H. bylo neplatným právním jednáním, neboť soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno-město, v exekuci jím vedené pod sp. zn. 30 EX 27306/15 vznesl námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2016 a tato námitka byla doručena V. V. i N. H. dne 4. 11. 2016, resp. 9. 11. 2016, z důvodu porušení generálního inhibitoria a s ním spojeného zákazu nakládání s veškerým jejich majetkem. V důsledku namítnuté neplatnosti pozbyla smlouva o postoupení pohledávky právních účinků od okamžiku jejího uzavření smluvními stranami dne 14. 9. 2016. Uvedené nemůže změnit ani skutečnost, že exekuce, v jejímž rámci se soudní exekutor relativní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky dovolal, byla následně usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 4. 2018, č. j. 43 EXE 1382/2015-407, pravomocně zastavena podle § 268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť skončením exekuce se „neobnovila“ platnost právního jednání v podobě smlouvy o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci exekvovaná pohledávka byla na oprávněnou postoupena platně, nesvědčí jí aktivní legitimace k vedení exekuce proti povinné a je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky nedošlo k porušení generálního inhibitoria, neboť pohledávka vymáhaná v exekuci vedené na majetek V. V. a N. H. před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky zanikla započtením s účinky ke dni 21. 10. 2015 a v okamžiku podání exekučního návrhu v projednávané věci neexistovala. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2613/2011) dovozuje, že povinní V. V. a N. H. sice jednali v rozporu s generálním inhibitoriem, avšak vzhledem k tomu, že řádně splnili svůj dluh a oprávněná se svým nárokem v exekuci vedené na majetek V. V. a N. H. uspěla, nelze dovozovat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky; opačný výklad (tak, jak dovodil odvolací soud) je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Odvolací soud uvedenou ustálenou judikaturu dovolacího soudu neaplikoval z důvodu údajné neaktuálnosti a z ní plynoucí nepoužitelnosti a z tohoto důvodu se nezabýval ani skutečností, že povinní V. V. a N. H. svůj dluh vymáhaný v exekuci řádně splnili ještě před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. Oprávněná namítá, že skutečnost, že došlo ke změně neplatnosti při porušení generálního inhibitoria z absolutní neplatnosti na neplatnost relativní, nemůže smysl a podstatu generálního inhibitoria, jímž je ochrana oprávněného, ovlivnit. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení otázky, zda se u smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené v době od 1. 11. 2009 (v projednávaném případu dne 14. 9. 2016) prosadí sankce relativní neplatnosti v důsledku porušení generálního inhibitoria spočívajícího v zákazu nakládat s veškerým majetkem povinného, jestliže toto právní jednání s ohledem na výsledek exekuce nepoškodilo majetkové zájmy oprávněného [v daném případě proto, že exekuce na majetek povinných byla následně zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu v poměrech první úpravy účinné od 1. 11. 2009 ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je důvodné.

5. Podle § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění od 1. 1. 2014 nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

6. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, uveřejněném pod číslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž se odchýlil od závěrů přijatých ve svém usnesení sp. zn. 29 Odo 1070/2006, zdůraznil, že tzv. generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů, nikoliv však dalších osob či dokonce povinného, který tak může účinně zpochybnit své vlastní úkony v časově neomezené lhůtě. Nejvyšší soud v dané věci uzavřel, že důsledek absolutní neplatnosti právního úkonu povinného pro porušení generálního inhibitoria se neprosazuje doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému bez dalšího, nýbrž (jen) ve spojení se stavem exekučního řízení. Není žádného důvodu se domnívat, že by sankcí absolutní neplatnosti měly být postiženy dispozice povinného s majetkem podléhajícím účinkům nařízené exekuce, jestliže usnesení o nařízení exekuce (vůbec) nenabylo právní moci (např. proto, že oprávněný vzal po nepravomocném nařízení exekuce svůj návrh zpět nebo proto, že povinný uspěl s důvodným odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce). Stejně tak platí, že není žádného důvodu pojit s příslušným úkonem povinného, porušujícím v době, kdy byl učiněn, generální inhibitorium, sankci absolutní neplatnosti i poté, co po pravomocném nařízení exekuce proběhne exekuce úspěšně (vymožením pohledávky oprávněného) způsobem nepostihujícím majetek, jehož se předmětný právní úkon týkal, nebo jestliže následně (i po porušení zákazu formulovaného generálním inhibitoriem) došlo k zastavení exekuce proto, že povinný po pravomocném nařízení exekuce uspokojil oprávněného mimo exekuci; jinak řečeno, dojde-li k zastavení exekuce, aniž byl exekucí postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorem, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. Je tomu tak proto, že tzv. generální inhibitorium slouží v mezích zahájeného exekučního řízení k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů a uplatní se tedy jen při prosazování této ochrany, je-li porušením zákazu zmařen účel exekuce na úkor osob zákazem chráněných. Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspěje bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), netřeba dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 ex. řádu (ve znění do 31. 10. 2009).

7. Shora uvedené závěry poté našly své uplatnění např. v usnesení ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2613/2011, v němž Nejvyšší soud uvedl, že uspěje-li oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádného důvodu dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 e. ř. (ve znění do 31. 10. 2009).

8. Posléze Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1503/2019, v souvislosti se zpětným posouzením kupní smlouvy sjednané v rozporu se speciálním inhibitoriem uzavřel, že kupní smlouva o prodeji motorového vozidla uzavřená poté, co soudní exekutor vydal exekuční příkaz prodejem tohoto motorového vozidla, není neplatná, jestliže kupní cena sloužila k úplnému uspokojení pohledávky oprávněného a nákladů exekuce a proti povinnému nebylo vedeno žádné jiné exekuční řízení.

9. V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že vyrozumění o zahájení exekuce proti povinným V. V. a N. K. H. (z níž vzešlo generální inhibitorium) s poučením o zákazu nakládání s majetkem bylo povinným doručeno dne 14. 12. 2015 a 18. 12. 2015, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 14. 9. 2016 mezi postupiteli V. V. a N. K. H. a oprávněnou jako postupníkem, že soudní exekutor se dne 3. 11 2016 neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky dovolal a že exekuce proti V. V. a N. K. H. byla pravomocně zastavena usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 4. 2018, č. j. 43 EXE 1382/2015-407, z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Je skutečností, že v době, kdy došlo k postoupení exekvované pohledávky (dne 14. 9. 2016), bylo toto právní jednání postiženo nikoliv sankcí tzv. absolutní neplatnosti podle § 44 odst. 7 ex. řádu ve znění do 31. 10. 2009, ale sankcí relativní neplatnosti podle § 44a odst. 1 ex. řádu. Změna právní úpravy však není důvodem pro opuštění principu, že tzv. generální inhibitorium i v aktuálních právních poměrech slouží k ochraně majetkového zájmu oprávněného, který má být v exekuci realizován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4726/2017). Jestliže porušení generálního inhibitoria podle § 44 odst. 7 ex. řádu ve znění do 31. 10. 2009 nemělo za následek, že majetkový zájem oprávněného byl reálně porušen (proto, že je zastavena exekuce, aniž jí byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem), je i při využití § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění od 1. 11.2009 na místě uzavřít, že úkony povinného, jimiž nakládal se svým majetkem v rozporu s tímto ustanovením, aniž by co do výsledku exekuce porušovaly majetkové zájmy oprávněného, za platné. Totéž jistě platí i v situaci, kdy exekuce, v níž došlo k porušení tzv. generálního inhibitoria podle § 44a odst. 1 ex. řádu, byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (pro zrušení exekučního titulu, který byl nuceně realizován).

10. Lze tedy shrnout, že uzavřel-li povinný v době od 1. 11. 2009 smlouvu o postoupení pohledávky, i když mu to zakazovalo tzv. generální inhibitorium podle § 44a odst. 1 ex. řádu, pokládá se toto jeho právní jednání za platné, i když se oprávněná osoba v exekuci dovolala jeho neplatnosti, jestliže toto právní jednání s ohledem na výsledek exekuce nepoškodilo majetkové zájmy oprávněného [v daném případě proto, že exekuce na majetek povinných byla následně zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. - Jestliže exekuce proti vedená vůči majetku V. V. a N. K. H. ze strany soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly pod sp. zn. 30 EX 27306/15 byla pravomocně zastavena pro zrušení exekučního titulu v průběhu exekuce, nemohlo jednání těchto osob spočívajících v postoupení pohledávky poškodit majetkové zájmy oprávněného v předmětné exekuci, protože se zrušením exekučního titulu podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. stalo zřejmým, že exekuce vůči V. V. a N. K. H. byla vedena ze strany oprávněného neprávem (na základě exekučního titulu, o němž se dodatečně zjistilo, že neobstojí).

11. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Hodoníně) k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

12. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 6. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru