Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 125/2002Usnesení NS ze dne 28.11.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.125.2002.1
Dotčené předpisy

§ 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 261 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 125/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. P., B) Z. P., zastoupených advokátem, proti povinnému P. B., pro 791,- Kč a 3.770,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 22 E 483/2000, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2001, č.j. 15 Co 172/2001-16, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 2. 4. 2001, č.j. 22 E 483/2000-10, s odkazem na ustanovení § 43 odst. 2 a § 261 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř..“), zastavil řízení o výkon rozhodnutí (výrok I), rozhodl, že oprávnění nemají právo na náhradu jeho nákladů (výrok II), a že se jim vrací soudní poplatek (výrok III). Řízení zastavil proto, že oprávnění ve stanovené lhůtě nedoplnili návrh na nařízení výkonu rozhodnutí označením plátce mzdy povinného.

Krajský soud v Brně k odvolání oprávněných usnesením ze dne 24. 5. 2001, č.j. 15 Co 172/2001-16, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí odmítl, ve výrocích II a III je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že neoznačení plátce mzdy povinného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky srážkami ze mzdy je takovým nedostatkem podání, pro který v řízení nelze pokračovat (§ 261 odst. 1 o.s.ř.). Soud, jehož postup byl v souladu s § 43 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (vyzval oprávněné, aby návrh ve stanovené lhůtě doplnili, a poučil je o následcích neodstranění vytčené vady), měl však správně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí odmítnout, nikoli řízení zastavit (§ 43 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění (zastoupeni advokátem) včasným dovoláním, jímž namítli, že o zjištění zaměstnání povinného žádali dopisem ze dne 4. 9. 2000 Policii ČR, že podáním ze dne 5. 9. 2000 požádali soud prvního stupně o zjištění „potřebných údajů,“ a že žádost o pomoc při jejich zjišťování vtělili i do odvolání. Měl-li podle dovolatelů soud za to, že „zjištění těchto údajů je výlučně věcí oprávněných, příp. vyžaduje samostatný postup mimo řízení o výkon rozhodnutí,“ vytýkají mu nedostatek poučení, příp. výzvy k postupu, který považoval za správný. Navrhli proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro dovolací řízení se uplatní – se zřetelem k době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. část dvanáctou, hlavu I, body 1., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.) podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Přestože odvolací soud formálně rozhodl podle § 220 odst. 1 o.s.ř., tedy odvoláním napadené usnesení změnil, procesní důsledky vadného (neúplného) návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí posoudil stejně jako soud prvního stupně (zatímco před novelizací občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb. se řízení pro neodstranění vad podání zastavovalo, po 31. 12. 2000, kdy uvedený zákon nabyl účinnosti, má takový nedostatek podání, kterým se zahajuje řízení, za následek jeho odmítnutí, srov. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a ve znění účinném po tomto dni).

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud pouze k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak byl obsahově vymezen (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Právní závěr, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, že neoznačení toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu, popř. jiný příjem (§ 299 o.s.ř.), v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky srážkami ze mzdy, je takovým nedostatkem podání, pro který v řízení o výkon nelze pokračovat (§ 43 odst. 2 věta první, § 261 odst. 1 věta třetí o.s.ř.), dovolatelé nenapadli. Argumenty, jimiž zpochybnili správnost napadeného rozhodnutí, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, identifikují s absencí poučení o tom, jak – zda v probíhajícím řízení či mimo ně – měli odstranit zmíněný nedostatek návrhu, když nebyli s to plátce mzdy povinného zjistit.

Podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 vyzve předseda senátu účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno; poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví; o těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Z obsahu spisu se podává, že návrhem ze dne 9. 5. 2000 se oprávnění domáhali nařízení výkonu trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 3 T 401/96, jímž byl povinný zavázán k úhradě částky 791,- Kč prvnímu oprávněnému a částky 3.770,- Kč druhému oprávněnému, srážkami ze mzdy povinného; plátce mzdy povinného neoznačili. Usnesením ze dne 24. 8. 2000, č.j. 22 E 483/2000-7, doručeným dne 1. 9. 2000, vyzval soud prvního stupně oprávněné k doplnění návrhu o označení plátce mzdy povinného, poskytl jim za tím účelem lhůtu osmi dnů od doručení výzvy a poučil je – ve shodě s tehdejší právní úpravou – o následcích neodstranění vytčeného nedostatku podání. Oprávnění reagovali na výzvu soudu podáním ze dne 5. 9. 2000, kterým sdělili, že zaměstnavatele (plátce mzdy) povinného se jim zjistit nepodařilo.

Z uvedeného vyplývá, že se oprávněným dostalo řádného poučení podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (tj. v době, kdy soud prvního stupně vydal usnesení ze dne 24. 8. 2000), tedy poučení o tom, co jejich návrh postrádá, jak nedostatek odstranit a jaké následky mohou očekávat, nebude-li podání doplněno. O možnostech, které zákon oprávněným pro zjištění plátce mzdy povinného poskytoval (srov. § 259, § 260 o.s.ř.), soud – v této souvislosti – neměl povinnost poučovat.

Protože vadou, kterou dovolatelé vytýkali (stejně jako vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., příp. jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), řízení zatíženo není, je namístě závěr o nedůvodnosti dovolání; Nejvyšší soud je proto – bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 254 o.s.ř. Povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a oprávnění na jejich náhradu nemají právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru