Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1236/2013Usnesení NS ze dne 26.06.2013

HeslaExekuce
Odklad vykonatelnosti
Správní soudnictví
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1236.2013.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3274/13 ze dne 10.12.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. et PhDr. Stanislav Balík


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1236/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, PhD. v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Krajská pobočka pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Kutná Hora, Kutná Hora, Hornická 209, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému M. H., zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, pro 253.457,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8Nc 2713/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. srpna 2012, č. j. 28Co 454/2012-139, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 4. 2012, č. j. 8Nc 2713/2007-115, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. K jeho odvolací námitce, že soud prvního stupně neprovedl dostatek důkazů a nezkoumal „oprávněnost a vykonatelnost“ titulu (povinný jej napadl správní žalobou a exekuce tak byla nařízena dle jeho názoru předčasně), krajský soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že „v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, proto je nevýznamné, zda povinný byl zavázán k placení pojistného na zdravotní pojištění a zda dlužné pojistné a penále byly správně vypočteny. Námitky tohoto typu měl povinný uplatnit v nalézacím řízení. Nevýznamné je rovněž, že povinný podal správní žalobu, jestliže o ní, jak sám uvádí, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 239 odst. 3 o. s. ř., povinný, stejně jako v odvolání, namítá, že „soud prvního stupně se nevypořádal s faktem existence žaloby proti rozhodnutí správního orgánu…která zatím nebyla rozhodnuta, takže uvedené rozhodnutí nemohl soud prvního stupně brát jakožto vykonatelný titul a své rozhodnutí staví na chybné premise vedoucí k chybnému závěru a nesprávnému právnímu posouzení věci.“ Domnívá se, že exekuce měla být podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena, protože je nepřípustná pro jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. V podání sepsaném advokátem, jímž bylo jeho dovolání doplněno, dále namítá, že mu bylo v průběhu řízení odepřeno právo účastnit se osobně jednání, že se tudíž nemohl v souzené věci blíže vyjádřit a byl tak jednáním soudu poškozen.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, dospět nelze. Jeho námitka, že proti exekučnímu titulu podal správní žalobu, způsobilá k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není, jelikož důvodem k zastavení exekuce – nikoli ovšem podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jak svůj návrh kvalifikuje sám povinný, nýbrž podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – není samotné podání správní žaloby (jež, jak říká ustanovení § 248 odst. 1 o. s. ř., odkladný účinek na právní moc ani vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu nemá), ale teprve pravomocné zrušení exekučního titulu v příslušném řízení. To však netvrdí ani samotný povinný, a proto také k projednání jeho odvolání nebylo ani třeba nařízení odvolacího jednání, jehož je jinak podle § 269 odst. 2 o. s. ř. zpravidla třeba.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž přípustné není, Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru