Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1198/2013Usnesení NS ze dne 25.06.2013

HeslaDovolací důvody
Dovolání
Exekuce
Lhůty
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1198.2013.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243b o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241a odst. 1 o. s....

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1198/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné UPC Česká republika, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Závišova 502/5, identifikační číslo osoby 005 62 262, proti povinnému: C. S., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, pro 2.203,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EXE 2360/2010, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2013, č. j. 64 Co 494/2012 - 69, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 21. 10. 2010, č. j. 20 EXE 2360/2010 - 16, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 5. 10. 2009, č. j. 066886/2009-631/Štr/G-IIV.vyř., exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.203,- Kč a úroků z prodlení 9,25 % ročně od 10. 4. 2009 do 30. 6. 2009 z částky 2.203,- Kč, od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 ve výši 8,5 % a dále od 6. 10. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, jakož i nákladů předcházejícího řízení ve výši 200,- Kč, nákladů této exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2.

K odvolání povinného, jež směřovalo (jen) proti části výroku usnesení obvodního soudu, jímž rozhodl o úroku z prodlení za dobu od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 a od 6. 10. 2009 do zaplacení, Městský soud v Praze shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně „potvrdil ve znění, že se exekuce nařizuje pro úroky z prodlení ročně z částky 2.203,- Kč ve výši 9,25 % od 10. 4. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 a od 6. 10. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí“. Odvolací soud shledal, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, neboť exekuční titul je vykonatelný po stránce formální i materiální. S námitkami povinného, že z usnesení soudu prvního stupně není zřejmé, z jaké částky se vypočítávají úroky z prodlení, když je v něm uvedeno, že exekuce se nařizuje k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 2.203,- Kč a úroků z prodlení 9,25% ročně od 10. 4. 2009 do 30. 6. 2009 z částky 2.203,- Kč, od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 ve výši 8,5% a dále od 6. 10. 9. do zaplacení…“, se vypořádal poukazem na exekuční titul, kterým „povinnému bylo uloženo vedle úhrady jistiny ve výši 2.203,- Kč uhradit oprávněnému úroky z prodlení p.a. z částky 2.203,- Kč ve výši 9,25% od 10. 4. do 30. 9. 2009, ve výši 8,5% od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 a od 6. 10. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá…“, a na žádost o pověření k provedení exekuce, jež obsahuje shodnou formulaci. Uvedl, že k nepřesnosti došlo pouze ze strany soudního exekutora a následně pak vyšší soudní úřednice při vydání usnesení soudu prvního stupně, aniž by však tato nepřesnost měla vliv na to, že úrok z prodlení za dobu od 1. 7. 2009 do 5. 10. 2009 a od 1. 6. 2009 se vždy počítá z částky 2.203,- Kč, jak je uvedeno v exekučním titulu.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (prostřednictvím soudem mu ustanoveným opatrovníkem) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., a podává je „z důvodu § 241a o. s. ř.“. Uvedl, že již v odvolání namítal, že usnesení soudu prvního je neurčité a že exekuce nemůže být z tohoto důvodu provedena, neboť z něj nevyplývá, pro jakou částku je exekuce vedena, resp. z jaké částky se vypočítávají úroky z prodlení, přičemž tuto vadu obsahoval již samotný návrh na nařízení exekuce. Odvolací soud však bez dalšího dovodil, že „vůlí oprávněné“ bylo vymoci celou pohledávku podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 10. 2009, č. j. 066886/2009-631/ŠTR/G-IIV. vyř., tak, jak jí byla přiznána. Tím však odvolací soud překročil svoji pravomoc, neboť „učinila-li oprávněná návrh na nařízení exekuce, přičemž nespecifikovala dostatečně petit rozhodnutí“, tedy to, co má být vymoženo, nelze tuto vadu nahradit vlastní úvahou soudu ani vykonatelným exekučním titulem, neboť oprávněná „nemusí žádat k vymožení celou přiznanou částku“. Již návrh na nařízení exekuce měl být soudy obou stupňů shledán neurčitým a oprávněná proto měla být vyzvána k odstranění této vady. Takto však soudy obou stupňů nepostupovaly, soud prvního stupně vydal neurčité usnesení o nařízení exekuce a soud druhého stupně, aniž procesní pochybení soudu prvního stupně napravil, vůli oprávněné sám dovodil, čímž zatížil své rozhodnutí vadou, nezákonností a porušil právo povinného na spravedlivý proces. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 15. ledna 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.

Podle § 241b odst. 3, věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Přitom ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§ 243b o. s. ř.).

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V posuzovaném případě bylo usnesení odvolacího soudu povinnému (resp. jeho opatrovníku) doručeno dne 8. 2. 2013, lhůta pro podání dovolání a případné doplnění jeho chybějících náležitostí tak uplynula dne 8. 4. 2013 (§ 240 odst. 1 o. s. ř.; o žádnou ze situací uvedených v odst. 3 tohoto ustanovení se v dané věci nejedná). Povinný v dovolání podaném dne 8. 4. 2013 nevymezil důvod dovolání (jímž může být pouze nesprávné právní posouzení věci) ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a), a v zákonné lhůtě tyto vady dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranil. Protože dovolatel dovolací důvod v dovolání nevymezil (neuvedl, které právní posouzení věci pokládá za nesprávné, a nevyložil, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení, resp. nesprávnost právního posouzení věci dovozuje pouze jako důsledek jím tvrzené procesní vady), nemohl dovolací soud přihlédnout ani k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož ani k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jež naopak dovolatel odvolacímu soudu vytkl).

Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného, jež trpí výše uvedenými vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru