Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1185/2001Usnesení NS ze dne 23.10.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1185.2001.1
Dotčené předpisy

§ 236 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1185/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) JUDr. L. Š. a B) MUDr. O. S. proti povinným 1) Ing. O. T. a 2) Mgr. I. T., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 2663/2000, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2001, č. j. 29 Co 42/2001-22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oprávněnému MUDr. O. S. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1. 325.- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Povinní a oprávněná JUDr. L. Š. nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. 11. 2000, č. j. 13 E 2663/2000-8, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil - podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 2. 12. 1999, č. j. 9 C 67/99-50 - výkon rozhodnutí vyklizením povinných z bytu specifikovaného ve výroku usnesení, a provedení výkonu přestěhováním povinných do zde označeného náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že jsou splněny zákonné podmínky pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, a že náhradní byt, zajištěný pro povinné splňuje kriteria přiměřeného bytu, na který mají dle vykonávaného rozhodnutí nárok.

Proti tomuto usnesení podali povinní (zastoupeni advokátem) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z „ust. § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ\". Dovolatelé mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která je dovolacím soudem řešena rozdílně, konkrétně otázku, co lze považovat za přiměřený náhradní byt. Namítají, že v dané věci je podlahová plocha náhradního bytu je o jednu třetinu menší, než podlahová plocha bytu vyklizovaného. V doplnění dovolání pak uvádějí, že vlastníkem náhradního bytu je Česká republika - Ministerstvo národní obrany, a nikoli oprávněný B), jak bylo v řízení tvrzeno; navíc je tento byt obsazen. Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně navrhli, aby byla odložena vykonatelnost usnesení odvolacího soudu.

Oprávnění ve svém dovolacím vyjádření namítli, že dovolání není v dané věci přípustné, a navrhli, aby bylo odmítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vydal své rozhodnutí dne 23. 11. 2000, tedy po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, pak Městský soud v Praze (jako soud odvolací), byť rozhodoval o odvolání povinných dne 30. 3. 2001, musel - v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. - rozhodovat též podle dosavadních právních předpisů, to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Z tohoto důvodu je nutno i v dovolacím řízení postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.\"), jak mu to ukládá výše citované ustanovení části dvanácté, hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. To platí jak pro posuzování včasnosti dovolání, tak i pro zkoumání jeho přípustnosti a důvodnosti.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Má-li rozhodnutí odvolacího soudu formu usnesení, přichází v úvahu - v obecné poloze - přípustnost dovolání proti němu podle § 237 odst. 1, § 239 a § 238a o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí (tedy i proti usnesení) odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.), trpí-li vadami, zde taxativně vyjmenovanými pod písmeny a) až g). Mezi tyto vady patří i vada upravená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, podle kterého je dovolání přípustné, jestliže účastník neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Byť dovolatelé v dovolání dovozují jeho přípustnost z ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.\", existenci takovéto vady netvrdí. Z obsahu dovolání (z poukazu na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) se pak podává, že dovolatelé měli zřejmě na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.; jak však již bylo výše dovozeno, přípustnost dovolání v dané věci nutno posuzovat podle „dosavadních právních předpisů\", to jest občanského soudního řádu ve znění účinném před citovanou novelou.

Protože jiné vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, nelze přípustnost dovolání o uvedené ustanovení opřít.

Vzhledem k tomu, že v dané věci nejde o žádný z případů přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, vyjmenovaných v ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř., není dovolání přípustné ani podle § 238a o. s. ř.

Aplikace § 239 pak nepřichází v úvahu proto, že odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého usnesení nevyslovil (§ 239 odst. 1 o. s. ř.), a že dovolatel vůbec nevznesl procesní návrh, aby byla přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vyslovena (§ 239 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud tak uzavřel, že přípustnost dovolání povinných nemá oporu v žádném z ustanovení občanského soudního řádu v tom znění, podle kterého - v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 30/2000 Sb. - musel v dovolacím řízení postupovat; proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. toto dovolání odmítl.

Dovolatelé nesou procesní zavinění na tom, že jejich dovolání bylo odmítnuto, takže oprávněným vzniklo ve smyslu ustanovení § 234b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Oprávněné A) prokazatelné náklady (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení nevznikly, a proto je na místě rozhodnout, že ve vzájemném vztahu mezi ní a dovolateli nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady oprávněného B) sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích § 82 odst. 1 a § 243c o. s. ř. je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Jelikož dovolání v této věci bylo doručeno soudu osobně dne 7. 5. 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. 1. 2001, určuje se výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v dovolacím řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška\").

Podle ustanovení § 2 vyhlášky sazby odměny se stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec jedna). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle § 147 o. s. ř. ( odstavec 2).

Podle ustanovení § 15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí obdobně § 14 vyhlášky. Ustanovení § 14 vyhlášky určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle § 10 odst. 3, nejméně však 400.- Kč a nejvýše 15 000.- Kč. Podle § 10 odst.3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Vzhledem k tomu, že podle § 12 odst. 1 písm. a) bodu 2. vyhlášky činí sazba odměny ve věcech výkonu rozhodnutí vyklizením 2.500.- Kč, náleží advokátu oprávněného B) jako odměna za dovolací řízení částka 1. 250.- Kč (50% sazby ve výše vysvětleném smyslu).

Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje - jak je zřejmé z jejího § 1 odst. 1 - pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoli již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.\"), přísluší zástupci oprávněného B) též náhrada hotových výloh advokáta v částce 75.- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.); úhrn nákladů dovolacího řízení, jež tomuto účastníkovi vznikly, a k jejichž společné a nerozdílné náhradě (vzhledem k procesnímu společenství) jsou dovolatelé povinni, tak činí celkem 1.325.- Kč.

Proti tomuto usnesení nelze podat opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. října 2001

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru