Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1182/2003Usnesení NS ze dne 27.10.2004

HeslaVýkon rozhodnutí
KategorieA
Publikováno82/2005 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1182.2003.1
Dotčené předpisy

§ 52 odst. 2 písm. e) předpisu č. 328/1991 Sb.

§ 54 odst. 2 písm. e) předpisu č. 328/1991 Sb.

§ 31 odst. 1 písm. e) předpisu č. 328/1991 Sb.

§ 31 odst. 2...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1182/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v N. J., proti povinné R., akciové společnosti, pro 10.170.356,13- Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 3693/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, č.j. 9 Co 906/2002-27, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, č.j. 9 Co 906/2002-27, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 8. 2002, č.j. 50 E 3693/2001-18, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (s tím, že „opravil“ chybu v parcelním čísle jednoho z pozemků) usnesení ze dne 21. 8. 2002, č.j. 50 E 3693/2001-18, jímž Okresní soud v Novém Jičíně nařídil podle výkazu nedoplatků ze dne 26. 8. 2001, č.j. 8891/01, pro pohledávky ve výši 10.170.356,13- Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na označených nemovitostech ve vlastnictví povinné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou splněny; zejména shledal exekuční titul vykonatelným (§ 274 písm. f/ o.s.ř.) a vlastnické právo povinné k nemovitostem pokládal za doložené (§ 338b odst. 1 o.s.ř.). Námitce, že nařízení výkonu brání účinky povolení vyrovnání, odvolací soud nepřisvědčil. Věřitelé sice nemohou vést výkon rozhodnutí pro pohledávky, které nemají přednost (§ 52 odst. 2 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. 12. 2002, dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), ovšem vymáhané pohledávky jsou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb. přednostní a oprávněná má postavení přednostní věřitelky (§ 54 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (za niž jednala zaměstnankyně, která má právnické vzdělání) dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oponuje závěru, že výkonu rozhodnutí nebrání účinky povolení vyrovnání. Zákon o konkursu a vyrovnání neobsahuje – argumentuje dovolatelka – speciální ustanovení o tom, co jsou pro účely vyrovnání přednostní pohledávky. Z odkazu na ustanovení § 31 a § 32, jež mají být použita přiměřeně, vyplývá, že přednostními jsou pouze ty pohledávky, které vznikly po vydání usnesení o povolení vyrovnání. Protože vyrovnání bylo povoleno dne 8. 2. 2002 (a tímto dnem nastaly jeho účinky), pohledávky z výkazu nedoplatků vydaného 26. 8. 2001, jež jsou vymáhány, nemají povahu těch, které mají přednost.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť otázka, zda lze vést výkon rozhodnutí pro předmětné pohledávky (pojistného a penále na sociální zabezpečení), přestože bylo povoleno vyrovnání, dosud nebyla dovolacím soudem řešena; rozhodnutí odvolacího soudu tedy má po právní stránce zásadní význam.

Právní posouzení věci je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 52 odst. 2 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. patří k účinkům povolení vyrovnání i to, že věřitelé nemohou navrhnout na dlužníkův majetek konkurs, ani vést výkon rozhodnutí pro pohledávky, které nemají přednost (§ 54). Zákaz „vést výkon rozhodnutí“ je třeba vykládat obdobně, jako je tomu v konkursním řízení, tj. tak, že výkon rozhodnutí postihující majetek, který má sloužit vyrovnání, může být nařízen, ale nelze ho provést (srov. § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb.).

Ustanovení § 54 zákona č. 328/1991 Sb. určuje, že pro právo na přednostní uspokojení ve vyrovnání platí přiměřeně § 31 a § 32 (odstavec 1/) a že nositelé pohledávek uvedených v odstavci 1 jsou přednostními věřiteli (odstavec 2/).

Podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. lze nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§ 28) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3) uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení.

Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou (i) daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (§ 31 odst. 2 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb.).

V projednávané věci jsou vymáhány pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a penále, jejichž titulem je výkaz nedoplatků vydaný oprávněnou dne 26. 8. 2001. Usnesením ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 35 Kv 1/2001, Krajský soud v Ostravě na návrh povinné povolil vyrovnání.

Na rozdíl od úpravy účinné do 30. 4. 2000, která přednostní pohledávky ve vyrovnání pozitivně vymezovala (byly jimi i daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pokud vznikly nejdéle tři roky před povolením vyrovnání, nebudou-li uspokojeny z věcí zatížených pro ně zástavním právem), odkazuje § 54 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném od 1. 5. 2000) na ustanovení § 31 a § 32, jež mají být užita přiměřeně. Přiměřené použití uvedených ustanovení, která se týkají konkursu, na řízení vyrovnací předpokládá takovou aplikaci, která šetří účel a smysl vyrovnání.

Se závěrem odvolacího soudu, že vymáhané pohledávky jsou (bez dalšího) přednostní, se dovolací soud neztotožňuje.

V průběhu vyrovnacího řízení lze přednostně (tj. bez ohledu na potvrzení vyrovnání, viz § 60 odst. 1, 2 zákona č. 328/1991 Sb.) pohledávku pojistného na sociální zabezpečení uspokojit jen za předpokladu, že vznikla po povolení vyrovnání, tedy poté, co nastanou jeho účinky (§ 50 odst. 3, § 52 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.); v opačném případě je její uspokojení závislé na výsledku vyrovnacího jednání (§ 58 zákona č. 328/1991 Sb.). Vznik pohledávky přitom není totožný s dnem, kdy byl vydán výkaz nedoplatků; ten totiž jen deklaruje, že povinnému subjektu vznikl dluh, za jaké období a z jakého titulu.

Zaujal-li tedy odvolací soud názor, že vymáhaná pohledávka je přednostní, dopustil se omylu v právním posouzení věci, který zatěžuje i rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Právním názorem vyjádřeným v tomto rozhodnutí je soud prvního stupně (odvolací soud) vázán (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru