Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1177/2003Usnesení NS ze dne 25.03.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1177.2003.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1177/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. I. s. r. o., proti povinnému J. V., pro 44.220,60- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 2255/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2002, č.j. 58 Co 213/2002-16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 1997, č.j. E 2255/97-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 1. 11. 1996, sp. zn. 7 C 271/96, k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 44.220,60- Kč s 19 % úroky od 11. 10. 1995 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (5.672,- Kč) a nákladů exekuce (2.911,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Odvolací soud měl podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména – po zjištění, že povinnému byl platební rozkaz řádně doručen do vlastních rukou – uzavřel, že exekuční titul je po stránce formální vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) dovoláním, jímž zpochybňuje závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí; tvrdí, že mu platební rozkaz nebyl doručen, neboť na doručence je „podpis, který mu nepatří,“ a není jeho „pravým vlastnoručním podpisem.“ Uvedenou skutečnost hodlá prokázat „odborným posudkem z oboru písmoznalectví.“

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

O takový posléze uvedený případ jde v souzené věci. Odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 16. 12. 1997 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Na tomto závěru nemohou nic změnit ani nesprávné odkazy na § 254 odst. 4 a § 238a odst. 1 písm. c/ v souvislosti s uplatněním principu úplné apelace, resp. s poučením o dvouměsíční lhůtě k podání dovolání, jelikož ve skutečnosti městský soud žádné ustanovení občanského soudního řádu v novelizovaném znění, jež by se od některého z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací, potvrdil.

Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o.s.ř.“) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.; o žádný z případů zde zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o.s.ř. Odvolací soud ji totiž ve výroku svého rozhodnutí výslovně nezaložil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesl (odstavec 2/).

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první /per analogiam/ o.s.ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru