Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1170/2001Usnesení NS ze dne 26.09.2002

HeslaObnova řízení
KategorieA
Publikováno31/2003 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1170.2001.1
Dotčené předpisy

§ 228 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1170/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně H. P., s. r. o., proti žalovaným 1) Ing. P. F., 2) Mgr. A. F., 3) P. F. a 4) J. F., o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15C(13C)101/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2001, č. j. 29 Co 586/2000-48, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 28. srpna 2000, č. j. 15C(13C)101/99-34, jímž okresní soud povolil obnovu řízení, tak, že návrh žalobkyně na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 28/97 zamítl. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že fotokopie (opatřené otisky razítka katastrálního úřadu /teprve/ ze 17. května 1999) plných mocí, jimiž druhá a čtvrtá žalovaná 30. ledna 1995 zmocnily prvního a třetího žalovaného (své manžele) k uzavření kupní smlouvy z 13. února 1995, jsou důkazy, jež žalobkyně bez své viny nemohla použít v původním řízení. Tyto důkazy naopak - dovozuje odvolací soud - jestliže je žalobkyně, jak sama uvádí, již při uzavírání kupní smlouvy viděla (a tedy o nich věděla), v původním řízení použít mohla; nestalo-li se tak, a byla-li žaloba pro neplatnost kupní smlouvy vyvozenou z nedostatku zmocnění k jejímu uzavření zamítnuta, nelze nesplnění povinnosti označit důkazy napravovat v řízení o povolení obnovy.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a že „vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování.“ Podle jejího názoru jí nelze přičítat k tíži, že – ač mohla – důkaz o existenci plných mocí nenavrhla, jestliže žádný z účastníků platnost kupní smlouvy z tohoto ani jiného důvodu nezpochybňoval a měl-li smlouvu za platnou také soud prvního stupně, jenž žalobě vyhověl. O údajné absenci plných mocí ve spise katastrálního úřadu se žalobkyně nedověděla ani při odvolacím jednání, nýbrž teprve z odůvodnění rozsudku, jímž odvolací soud (aniž předtím, třeba i bez důkazních návrhů účastníků, u katastrálního úřadu zjišťoval, zda v průběhu vkladového řízení plné moci ve spise byly či nikoli /a proč/) její žalobu pro neplatnost smlouvy vyvozenou z neexistence plných mocí zamítl.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 28. srpna 2000 a kromě toho řízení, jehož obnova je navrhována, proběhlo za účinnosti občanského soudního řádu ve znění před novelou – viz bod 16. přechodných ustanovení)), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.

Protože vady podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že důvody k obnově řízení dány nejsou, jelikož žalobkyně, ač o existenci plných mocí udělených pro uzavření kupní smlouvy prvnímu a třetímu žalovanému jejich manželkami věděla, za stavu, kdy byla smlouva podepsána pouze prvním a třetím žalovaným, provedení listinných důkazů plnými mocemi nenavrhla (což vedlo ke změně rozsudku okresního soudu v původním řízení tak, že žaloba byla pro neplatnost kupní smlouvy zamítnuta).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to i procesní), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, příp. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. nové pouze tehdy, jestliže účastník – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil nesplnění své povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní) v tomto původním řízení (včetně řízení odvolacího) použít. .

Tak tomu v předmětné věci, kdy žalobkyně – jak sama v návrhu na povolení obnovy uvádí - o existenci plných mocí udělených druhou a čtvrtou žalovanou (jež jako účastnice v původním řízení výslovně vypověděly, že jejich manželé za ně kupní smlouvu uzavírali na základě plných mocí) věděla, není. Pojem „důkaz, který účastník bez své viny nemohl použít v původním řízení“ (§ 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), totiž nelze vykládat jinak, než jak je vyložen v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí, tedy ani tak, že by nesplnění důkazní povinnosti mohlo (a mělo) být posouzeno jako nezaviněné - např. s odůvodněním, že k němu došlo pro okolnosti existující nezávisle na účastníkovi - přesto, že účastníkova vědomost o existenci důkazu byla dána již v průběhu původního řízení. Na uvedeném závěru, vycházejícím z teze, že je-li zde prvek vědění, je (vždy) dáno i zavinění, nemůže nic změnit ani okolnost, že nesplnění důkazní povinnosti (nabídnout provedení listinných důkazů plnými mocemi) bylo spoluzpůsobeno vadou původního řízení (ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), ani skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení vycházelo ze skutkových zjištění nemajících v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.).

Odtud pak plyne, že právní závěr odvolacího soudu o neexistenci důvodu k obnově řízení je správný. Protože se žalobkyni prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (jen podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jelikož důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. obsahově vůbec v dovolání vymezen nebyl) správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - jako nedůvodné usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 věta před středníkem a odst. 5 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatelky, jakož i skutečností, že žalovaným, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení měli právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (prokazatelně) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru