Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1108/2003Usnesení NS ze dne 30.03.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1108.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1108/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné E. Ř., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, pro 1 228.082,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 5321/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2002, č.j. 19 Co 288/2002-15, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2002, č.j. 12 Nc 5321/2002-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle „rozhodnutí“ Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 8 C 240/94, k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 1 228.082,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil R. V., soudního exekutora. Nařízení exekuce podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., nebrání překážky litispendence nebo věci pravomocně rozsouzené, i když byl mezi týmiž účastníky pro vymožení téže pohledávky dříve nařízen (usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. E 819/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. 9 Co 800/2001) výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí; je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že – jde-li o vynucení peněžitého plnění – přichází v úvahu několik způsobů provedení exekuce a uvedené překážky by působily, pokud by byl nařízen „soudní výkon rozhodnutí všemi v úvahu přicházejícími způsoby.“

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž brojí proti závěru o splnění podmínek řízení, namítaje, že „překážka věci zahájené … je … dána a … promítne se právě v okamžiku, kdy je vydán exekuční příkaz, který je směrován na způsob exekuce, která již jinde, jiným oprávněným subjektem (OS Louny), je prováděna.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinný v dovolání neuplatnil námitky podřaditelné důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nýbrž vytýká, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou uvedenou v § 229 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. K takové vadě – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. – může dovolací přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné; uvedená podmínka však v projednávané věci splněna není. I když přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. lze (výjimečně) založit na posouzení otázek procesních (tedy i těch, jež se týkají podmínek řízení), je v souzené věci určující, že – má-li rozhodnutí vykazovat zásadní význam – musí jít o takové právní otázky, jejichž řešení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a tímto způsobem se promítnout do obecné rozhodovací činnosti soudů. K přezkumu nabídnutá otázka (zda ve vztahu k dříve zahájenému řízení o soudní výkon rozhodnutí dopadá vydáním jednoho z exekučních příkazů zmíněná překážka) obecnou soudní praxi ovlivnit nemůže a její význam nepřekračuje meze daného exekučního řízení.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a dovolatel na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru