Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1084/2012Usnesení NS ze dne 18.03.2013

HeslaExekuce
Leasing
Promlčení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1084.2012.1
Dotčené předpisy

§ 408 odst. 1 obch. zák.

§ 392 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1084/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné CERBER a. s., se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, 28. října 2663/150, identifikační číslo osoby 26830841, zastoupené JUDr. Stanislavem Mouralem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, 28. října 2663/150, proti povinnému T. Z., zastoupenému Mgr. Přemyslem Hokem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Pankrác, Doudlebská 1046/8, pro 295 185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 1725/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, č. j. 25Co 215/2009-88, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 15. 12. 2008, č. j. 14 Nc 1725/2007-35, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 25. 6. 2007, č. j. 14 Nc 1725/2007-7 (výrok I), výrok o nákladech řízení z usnesení o nařízení exekuce zrušil (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Petruňovi náklady exekuce ve výši 4 165,- Kč (výrok IV). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že čtyřletá promlčecí doba podle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), k vymáhání nezaplacených leasingových pohledávek začala běžet po odstoupení od smlouvy, u soudu mohla být pohledávka uplatněna 6. 10. 1997 (k odstoupení od smlouvy došlo 3. 10. 1997). Návrh na zahájení rozhodčího řízení byl podán 13. 12. 1999 a od tohoto dne do 14. 2. 2000 promlčecí doba neběžela z důvodu probíhajícího rozhodčího řízení. Promlčecí doba tedy běžela od 6. 10. 1997 do 13. 12. 1999 a poté znovu od 15. 2. 2000. Od 6. 10. 1997 do 13. 12. 1999 uplynula promlčecí doba v délce dvou let, dvou měsíců a sedmi dnů, čtyřletá promlčecí doba (pokračující od 15. 2. 2000) pak uplynula 9. 12. 2001. Jestliže byl návrh na nařízení exekuce podán až 20. 6. 2007, stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty.

Krajský soud napadeným rozhodnutím (jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce, pokud jde o částku 166 360,30 Kč se 17% úroky jdoucími od 13. 12. 1999 do zaplacení, náklady předcházejícího řízení 9 704,- Kč a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, zamítl (výrok I). Jinak usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, pokud jím byla exekuce zastavena pro částku 128 824,70 Kč se 17% úroky jdoucími od 13. 12. 1999 do zaplacení, potvrdil. Uzavřel, že účastníci leasingové smlouvy projevili vůli, aby v případě odstoupení od smlouvy právo na zaplacení leasingových splátek splatných do dne odstoupení trvalo i po ukončení smlouvy. Do odstoupení od smlouvy (3. 10. 1997) se staly splatnými částka 5 012,70 Kč (splatná 1. 6. 1996) a dále splátky v částce 24 762,40 Kč (splatné 1. 6. 1996, 1. 9. 1996, 1. 12. 1996, 1. 3. 1997, 1. 6. 1997 a 1. 9. 1997). Odvolací soud vázán názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 3. 5. 2011, č. j. 20 Cdo 4604/2009-63, o běhu promlčecí doby u leasingových splátek splatných do dne odstoupení od leasingové smlouvy dospěl k závěru, že z těchto splátek s výjimkou splátky poslední došlo k promlčení práva je vymáhat, byl-li návrh na exekuci podán 20. 6. 2007. Proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, pokud jím byla exekuce zastavena do částky 128 824,70 Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části, pokud šlo o částku 166 360,30 Kč s příslušenstvím, usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na zastavení exekuce zamítl s tím, že námitka promlčení není důvodná.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu ve výroku I dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), a namítá, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla být za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř.). Prosazuje, že rozhodující pro běh promlčecí doby je § 397 obch. zák, souhlasí s názorem soudu prvního stupně a namítá, že subjektivní promlčecí lhůta k podání návrhu na nařízení exekuce uplynula dne 15. 2. 2004. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou splnění povinnosti naturálně, tj. vrácením nepoškozeného auta, „což je popíráno rozhodčím nálezem avšak zcela oproti realitě“. Tvrdí, že v rozhodčím řízení byl vydán ad hoc akt, který nebyl povinnému nikdy doručen, a o jeho existenci se dozvěděl až v exekučním řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem. Má za to, že běh promlčecí doby se řídí ustanovením § 392 odst. 1 a 2 obch. zák. Promlčecí doba, která přestala běžet uplatněním nároku na zaplacení peněžité částky, po pravomocném přiznání nároku nepokračuje a rozhodčím nálezem přiznané právo se promlčí až uplynutím obecné doby podle § 408 obch. zák. Tedy co do částky odpovídající výši leasingových splátek splatných po 20. 6. 1997 nárok oprávněné není promlčen. Poukaz na naturální plnění je v projednávané věci irelevantní, protože z leasingové smlouvy vyplývá, že po důvodném odstoupení leasingového vlastníka od smlouvy měl povinný povinnost vozidlo vrátit vlastníkovi.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají (sám povinný, ač vytýká, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla být za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádnou konkrétní vadu řízení nevymezil), a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že k promlčení práva vymáhat pohledávku ve výši 166 360,30 Kč nedošlo, a že proto není dán důvod k zastavení exekuce v tomto rozsahu.

Právní posouzení věci je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález pro zmeškání JUDr. Vladimíra Blahuta ze dne 9. 2. 2000, č. j. RN/B1./CAC-Zru/2000/37, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit právní předchůdkyni oprávněné 295 185,- Kč s 17% úroky z prodlení z této částky od 13. 12. 1999 do zaplacení a náklady řízení 9 704,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Předmětem bylo plnění z leasingové smlouvy do 30. 4. 1999, které sestávalo ze šesti splátek po 24 762 Kč, tj. 148 574,30 Kč, dále z neuhrazeného paušálního poplatku 880,- Kč, budoucích nesplacených splátek do konce řádné doby leasingu (115 150,- Kč) a částky 30 580,38 Kč představující daňové znevýhodnění z důvodu předčasného ukončení smluvního vztahu. Rozhodčí nález nabyl právní moci 14. 2. 2000 a stal se vykonatelným. Z pohledu exekučního titulu pak podléhá dovolacímu přezkumu zaplacení jedné splátky se splatností do odstoupení právní předchůdkyně oprávněné od smlouvy, splátek budoucích a částky 30 580,38 Kč.

Nejvyšší soud již v předchozím zrušujícím usnesení ze dne 3. 5. 2011, č. j. 20 Cdo 4604/2009-63, vysvětlil, že právo plynoucí z obchodně závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení se promlčuje podle § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, tj. u práva na plnění závazku ode dne, kdy měl být závazek splněn, a že u splátek splatných do odstoupení od leasingové smlouvy se běh promlčecí doby řídí § 392 odst. 1 a 2 obch. zák. Promlčecí doba upravená v § 397 obch. zák. se vztahuje pouze k nalézacímu řízení.

Vzhledem k tomu, že návrh na nařízení exekuce byl podán 20. 6. 2007, je závěr odvolacího soudu, že právo vymáhat leasingovou splátku splatnou až 1. 9. 1997 (poslední splátka splatná před odstoupením od smlouvy) není promlčeno, správný.

Pokud jde o zbývající částku ve výši 141 597,90 Kč, jež podle exekučního titulu měly tvořit splátky splatné po odstoupení od smlouvy a dále částka 30 580,38 Kč (odvolací soud nevycházel z exekučního titulu, který do částky 295 185,- Kč nezahrnoval splátku ve výši 5012,70 Kč, naopak do ní zahrnul neuhrazený paušální poplatek 880,- Kč), promlčecí doba u budoucích splátek se posuzuje podle § 394 odst. 1 obch. zák., tedy rozhodující je datum odstoupení od smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 731/2010). Proto ani v tomto případě nemohlo dojít k promlčení práva je vymáhat. Částka 30 580,38 Kč představuje škodu, která právní předchůdkyni oprávněné vznikla v důsledku daňového znevýhodnění z důvodu předčasného ukončení smluvního vztahu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010 k některým otázkám předčasného zániku závazků z leasingových smluv v případě finančního leasingu ze dne 8. 9. 2010, Cpjn 204/2007, uveřejněné pod číslem 25/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani zde k promlčení práva nemohlo dojít, protože promlčecí doba mohla začít běžet nejdříve ode dne odstoupení od smlouvy. Stejné závěry platí i pro přisouzené úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení, jež tvoří příslušenství pohledávky.

Výtky povinného, že se odvolací soud odmítl zabývat otázkou naturálního plnění části pohledávky oprávněného a že v původním řízení došlo k vydání „jakého si ad hoc aktu nazvaného rozhodčí nález pro zmeškání“, který nebyl povinnému fakticky nikdy doručen, nemají natolik konkrétní obsah, aby z nich bylo možné posoudit jejich důvodnost (a podřadit je pod některý z dovolacích důvodů).

Lze tedy uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

O nákladech řízení se rozhoduje podle § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru