Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 1078/2010Usnesení NS ze dne 01.02.2012

HeslaExekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1078.2010.1
Dotčené předpisy

§ 256 odst. 1 o. s. ř.

§ 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 243b odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 1078/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné JOKA Agentura, s.r.o. se sídlem v Praze 8, Střížkovská 9/8, identifikační číslo osoby 25143956, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 4, Daškova 3088, proti povinnému K. T., pro 87.237,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 4140/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7.4.2009 č.j. 53 Co 48/2009-29 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze 7.4.2009, č.j. 53 Co 48/2009-29, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 4.2.2005, č.j. Nc 4140/2004-7, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 4.2.2005, č.j. Nc 4140/2004-7, jímž obvodní soud s poukazem na nedostatek aktivní legitimace oprávněné (osoby odlišné od té, jíž svědčil exekuční titul) její návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že z ustanovení § 11 a § 20 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách „nepochybně plyne striktní požadavek, aby v případě, že je dražena již pravomocně přisouzená pohledávka, byla tato označena rozsahem plně korespondujícím s rozhodnutím, které právo na její zaplacení založilo, včetně specifikace tohoto rozhodnutí a přesného popisu přiznaného příslušenství.“ Tyto požadavky podle názoru odvolacího soudu oprávněnou předložený protokol o předání předmětu dražby s přílohou nesplňuje.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena právní otázka dosud dovolacím soudem nevyřešená a navíc v rozporu s hmotným právem), oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje především v závěru odvolacího soudu, že k průkazu přechodu vymáhané pohledávky, byla-li již pravomocně přisouzena, je třeba její specifikace i označením exekučního titulu, jímž byla přiznána. Podle jeho názoru jde takový výklad odvolacího soudu nad rámec zákona, neboť občanský soudní řád ani exekuční řád takové označení pohledávky pro platnost přechodu, resp. převodu práva nestanoví. Jestliže s protokolem o předání předmětu dražby předložil i jeho přílohu – seznam dlužníků, v němž je mezi 33 právnickými a fyzickými osobami jediný K. T., identifikovaný kromě jména a příjmení také datem narození a adresou, tedy údaji shodnými s těmi, jež jsou uvedeny ve vykonávaném platebním rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 z 28. 6. 1994, sp. zn. 9 C 61/64, založeném v exekučním spise, a jestliže i výše vydražené pohledávky vyčíslená v seznamu dlužníků částkou 87.237,52 Kč přesně odpovídá částce přisouzené exekučním titulem, byla podle jeho názoru vymáhaná pohledávka identifikována i bez specifikace exekučního titulu natolik, aby jím předložené listiny mohly být kvalifikovány jako způsobilé prokázat přechod práva ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s dosavadní judikaturou, je důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že součástí specifikace postupované judikátní pohledávky musí při být dokazování podle § 36 odst. 4 ex. řádu i označení exekučního titulu, který ji přiznal.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – jako v předmětném případě – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.

Nejvyšší soud v usnesení z 31.7.2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9/2003, pod poř. č. 165, zdůraznil, že smlouvu o postoupení pohledávky nelze – bez dalšího – vyloučit ze způsobilosti doložit přechod práva podle § 256 odst. 1 o. s. ř. (zde § 36 odst. 3, 4 ex. řádu) jen proto, že neidentifikuje pohledávku přímým odkazem na vykonávaný titul; lze tak učinit i uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným. O náležité určení pohledávky by nešlo v případě, kdy ani na základě výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 obč. zák. by nebylo možné dospět k spolehlivému závěru, která pohledávka měla být postoupena. Potřebné závěry činí soud při nařízení výkonu rozhodnutí zásadně ze samotné smlouvy o postoupení pohledávky (z listiny, v níž je obsažena); zápověď při nařízení výkonu dokazovat však neznamená, že nemůže (při jejím výkladu) přihlédnout k listinám jiným, jež oprávněný rovněž předložil, nebo které jsou soudu z úřední činnosti k dispozici.

I když se uvedený judikát týká převodu vymáhané pohledávky jejím postoupením, není žádného důvodu nevztáhnout jeho závěry na souzenou věc, v níž jde o přechod práva v důsledku dražby, doložený protokolem o předání předmětu dražby a jeho přílohou – seznamem dlužníků, obsahujícím výše uvedené údaje, způsobilé vymáhanou pohledávku náležitě identifikovat; lze tedy uzavřít, že oprávněná přechod práva (příklepem, tedy originárním způsobem, srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1694/2008) ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu z hlediska náležité identifikace vymáhané pohledávky, byť jí předložené listiny specifikaci exekučního titulu neobsahují, prokázala.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.), podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení (včetně dovolacího) bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona ex. řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru