Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Cdon 829/97Rozsudek NS ze dne 18.12.1997

KategorieA
Publikováno54/1998 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:1997:2.CDON.829.97.1
Dotčené předpisy

§ 44 předpisu č. 65/1965 Sb.


přidejte vlastní popisek

Dopisem ze dne 25.8.1992 žalovaná (její právní předchůdce Školský úřad v L.) sdělila žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobce "se vzhledem k rozhodnutí organizace o organizačních změnách v personálním obsazení ZŠ M. a snížení stavu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce stal nadbytečným, přičemž organizace ho nemá možnost dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce ani v místě jeho bydliště, a dále i vzhledem k tomu, že není ochoten přejít na místo učitele ZŠ v P., které mu bylo opakovaně nabízeno".

Žalobce se domáhal určení, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Uvedl, že u žalovaného pracoval jako zástupce ředitele Základní školy v M. Po té, co byl z této funkce ke dni 30.6.1992 odvolán, mu bylo nabídnuto místo učitele na Základní škole v P.; protože žalobce toto místo odmítl, byla mu dána výpověď z pracovního poměru. Žalobce považuje výpověď za neplatný právní úkon, neboť Školský úřad v L. "po jeho odvolání vytvořil záměrně stav, jako by pro něj neměl práci odpovídající jeho kvalifikaci", ačkoliv v době jeho odvolání z funkce byla na Základní škole v M. volná nejméně dvě učitelská místa a nic nebránilo tomu, aby vykonával práci učitele na dosavadní škole.

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 22.3.1994 č.j. 9 C 984/92-40 žalobě vyhověl a žalované (jejímu právnímu předchůdci) uložil, aby žalobci zaplatila na náhradě nákladů řízení částku 3.110,- Kč a aby zaplatil "státu - České republice - Okresnímu soudu v Lounech" náklady řízení ve výši 168,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Vycházel ze zjištění, že žalobce vykonával u organizace funkci zástupce ředitele Základní školy v M. Poté, co byl z této funkce ke dni 30.6.1992 odvolán a co odmítl nabídnuté jiné zaměstnání na 2. Základní škole v P., mu zaměstnavatel dal výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zák. práce. Výpovědní důvod uvedený v dopise ze dne 25.8.1992 není podle názoru soudu prvního stupně dán, neboť bylo prokázáno, že na Základní škole v M. nedošlo ke snížení stavu pracovníků (na školu byli naopak přijati tři noví učitelé). Žalobce se nemohl stát nadbytečným ani s ohledem na svou aprobaci, neboť podle vyhlášky č. 59/1985 Sb. je požadovaným vzděláním pro učitele všeobecně vzdělávacích předmětů vysokoškolské vzdělání, studijní obor učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, a nikoliv jednotlivá aprobace. Soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil, že žalobce po odvolání z funkce zástupce ředitele školy mohl vyučovat předměty, které bylo třeba na Základní škole v M. obsadit; se žalobcem však již při "rozdělování úvazků" v červnu 1992 nebylo počítáno, na volná učitelská místa byli přijati noví zaměstnanci a nabídka jiného místa na Základní škole v M. v "přípravném týdnu" (pokud k ní skutečně došlo) byla "pouze formální". Protože zaměstnavatel měl možnost žalobce dále zaměstnávat v místě sjednaném pro výkon práce (na Základní škole v M., je výpověď z pracovního poměru daná žalobci podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zák. práce neplatná.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23.12.1994 č.j. 9 Co 328/94-62 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalobce je povinen zaplatit "státu - Okresnímu soudu v Lounech" na soudním poplatku z odvolání 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dospěl k závěru, že projednávanou věc je třeba posoudit podle ustanovení § 65 odst.2 zák. práce ve znění po novele provedené zákonem č. 231/1992 Sb., které počítá s "domněnkou nadbytečnosti pracovníka odvolaného z funkce podle § 46 odst.1 písm.c) zák. práce za podmínky, že s ním organizace nedohodla jeho další pracovní zařazení v organizaci na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci a popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci, protože takovou práci nemá, nebo ji pracovník odmítl". Podle názoru odvolacího soudu je možné "jen v rámci ust. § 65 odst.2 zák. práce se zabývat splněním podmínek k výpovědi pracovníka, jehož pracovní poměr byl založen jmenováním nebo volbou a který byl posléze odvolán, čímž je nahrazen požadavek existence obecných podmínek výpovědi podle § 46 odst.2 zák. práce, když jsou dány podmínkou nabídky dalšího pracovního zařazení pracovníka odvolaného z funkce v organizaci na jinou práci odpovídající kvalifikaci pracovníka nebo neexistencí takového místa v organizaci a odmítnutím kvalifikované nebo vhodné práce pracovníkem". Protože výpověď z pracovního poměru splňuje "formální náležitosti týkající se její formy a doručení" a protože žalobce odmítl žalovaným nabídnuté zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, přičemž tato práce nebyla pro žalobce z jiných důvodů nevhodná, je výpověď z pracovního poměru platným právním úkonem.

K dovolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18.12.1995 č.j. 6 Cdo 85/95-78 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že odvolací soud vycházel z nesprávného právního názoru. Předpokladem platnosti výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost nastalou ve smyslu ustanovení § 65 odst.2 zák. práce totiž není jen splnění podmínek uvedených v tomto ustanovení (v jeho větě druhé a části věty třetí před středníkem), ale rovněž splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ustanovení § 46 odst.2 zák. práce. Výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem ze dne 25.8.1992 může být platná jen tehdy, jestliže zaměstnavatel neměl možnost žalobce dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě, nebo jestliže žalobce nebyl ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel nabídl v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v jeho bydlišti, nebo podrobit se předchozí průpravě pro tuto jinou práci.

Krajský soud v Ústí nad Labem poté rozsudkem ze dne 27.8.1997 č.j. 11 Co 41/96-114 rozsudek soudu prvního stupně po-tvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci "na účet jeho právního zástupce" na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.185,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a že žalované "se přiznává právo dovolání". Vycházel ze zjištění, že v době od 30.6.1992 (k tomuto dni byl žalobce odvolán z funkce zástupce ředitele) byla na Základní škole v M. volná nejméně dvě učitelská místa, která žalobce mohl zastávat, avšak "žádná konkrétní nabídka mu v tomto směru nebyla učiněna". V době výpovědi (ke dni 25.8.1992) zaměstnavatel "žádnou práci tohoto druhu neměl"; došlo k tomu proto, že v době od 20.8. do 25.8.1992 přijal na práci, kterou mohl žalobce vykonávat, nové zaměstnance. Odvolací soud ze smyslu a účelu ustanovení § 65 odst.2 a § 46 odst.2 zák. práce dovodil, že "odvolání z funkce v návaznosti na splnění podmínek pro skončení pracovního poměru z hlediska podmínek vymezených citovanými ustanoveními tvoří jeden celek". Nabídka jiné práce uvedená v ustanovení § 65 odst.2 zák. práce při odvolání a při uvažovaném skončení pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.2 zák. práce by měla být řešena zároveň (ve stejné časové souvislosti). Z hlediska podmínky uvedené v ustanovení § 46 odst.2 zák. práce je podle názoru odvolacího soudu rozhodné, zda v období od odvolání zaměstnance do podání výpovědi měl zaměstnavatel možnost "poskytnout mu práci uvedenou v § 46 odst.2 zák. práce". Protože zaměstnavatel měl možnost po odvolání žalobce z funkce zástupce ředitele až do přijetí nových zaměstnanců nabídnout mu jinou pro něho vhodnou práci, je výpověď z pracovního poměru neplatným právním úkonem. Rozhodnutí o přípustnosti dovolání zdůvodnil tím, že "při výkladu ustanovení § 65 odst.2 v návaznosti na ust. 46 odst.2 zák. práce jde o řešení otázky zásadního významu".

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podaném z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst.3 písm.d) o.s.ř. žalovaná namítá, že právní názor odvolacího soudu je "značně vzdálen potřebám účelné a praktické úpravy daných pracovněprávních vztahů". Jednání zaměstnavatele s odvolaným zaměstnancem o jeho dalším pracovním uplatnění totiž vyžaduje "určitý časový prostor"; v době před odmítnutím nabídky jiné práce vymezené ustanovením § 65 odst.2 zák. práce by bylo "nadbytečné a bezúčelné" volit postup odpovídající ustanovení § 46 odst.2 zák. práce. Podle názoru dovolatelky zaměstnavatel jednal v souladu se zákonem, když žalobci po odvolání z funkce nabídl jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci na jiném místě, než kde žalobce doposud pracoval; je nerozhodné, zda v této době měl možnost nabídnout žalobci práci v místě, kde doposud pracoval. Odmítnutím této nabídky žalobce "vyvolal zákonnou fikci své nadbytečnosti". V okamžiku podání výpovědi splňoval zaměstnavatel předpoklad uvedený v ustanovení § 46 odst.2 písm.b) zák. práce, neboť "ke dni 26.8.1992 zcela prokazatelně neměl možnost žalobce zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Zodůvodnění:

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru daná dopisem ze dne 25.8.1992 - podle zákoníku práce a předpisů jej provádějících ve znění účinném do 1.1.1993 (tj. do dne, kdy nabyly účinnosti čl. I bod 18 zákona č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, a zákony č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, č. 590/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a některé další zákony, a č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů).

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá), že dopisem právního předchůdce žalované (Školského úřadu v L.) ze dne 30.6.1992, doručeným žalobci dne 2.7.1992, byl žalobce odvolán z funkce zástupce ředitele Základní školy v M. Právní předchůdce žalované žalobci nabídl jiné zaměstnání na Základní škole v P.; poté, co žalobce tuto nabídku odmítl, dostal dopisem ze dne 25.8.1992 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zák. práce. V době výpovědi právní předchůdce žalované neměl možnost žalobce dále zaměstnávat na Základní škole v M.; došlo k tomu proto, že v době od 20.8. do 25.8.1992 přijal na práci, kterou by mohl žalobce vykonávat, nové zaměstnance.

V předchozím rozhodnutí dovolacího soudu (v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 18.12.1995 č.j. 6 Cdo 85/95-78) byl učiněn závěr, že předpokladem platnosti výpovědi ze dne 25.8.1992 je nejen fikce nadbytečnosti žalobce (tj. splnění podmínek uvedených v ustanovení § 65 odst.2, větě druhé a části věty třetí před středníkem zák. práce); výpověď z pracovního poměru mohla být platná jen tehdy, splnil-li právní předchůdce žalované také povinnosti zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce, tedy neměl-li možnost žalobce dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě, nebo nebyl-li žalobce ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel nabídl v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v jeho bydlišti, nebo podrobit se předchozí průpravě pro tuto jinou práci.

S názorem odvolacího soudu, že z hlediska podmínky uvedené v ustanovení § 46 odst.2 zák. práce je rozhodné, zda právní předchůdce žalované měl možnost žalobci "poskytnout práci uvedenou v § 46 odst.2 zák. práce" v období od jeho odvolání z funkce zástupce ředitele Základní školy v M. do podání výpovědi, dovolací soud nesouhlasí.

Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. např. § 240 odst.1 a 3 zák. práce). Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době). Vzhledem k tomu, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ustanovení § 46 odst.2 zák. práce je - jak správně uvedl odvolací soud - předpokladem pro podání platné výpovědi z pracovního poměru, děje se zkoumání podmínek uvedených v tomto ustanovení vždy podle stavu v době výpovědi (k tomu srov. též Rozbor a zhodnocení rozhodování soudů o skončení pracovního poměru a o nárocích z toho vyplývajících, uveřejněný ve Sborníku "Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních III" SEVT, Praha 1980, str. 130).

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že odmítnutím nabídky jiné práce odpovídající kvalifikaci zaměstnance, popřípadě nabídky jiné vhodné práce v jiném místě, než které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo mimo místo bydliště zaměstnance, "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst.1 písm. c)". Tato okolnost totiž sama o sobě k podání platné výpovědi nepostačuje. Má-li být výpověď z pracovního poměru učiněná proto, že "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst.1 písm. c)", platným právním úkonem, musí být ze strany zaměstnavatele dodržen též postup podle ustanovení § 46 odst.2 zák. práce. Teprve naplněním této podmínky jsou splněny (dovršeny) předpoklady - samozřejmě jen tehdy, jsou-li splněny také ostatní zákonné požadavky - pro podání platné výpovědi.

Právní účinky výpovědi z pracovního poměru nastávají okamžikem, kdy byla výpověď doručena druhému účastníku. Z výše uvedeného vyplývá, že k tomuto okamžiku (tj. ke dni, v němž ve smyslu ustanovení § 266a zák. práce byla žalobci výpověď doručena, popřípadě se považuje za doručenou) mělo být též zjišťováno, zda právní předchůdce žalované při podání výpovědi z pracovního poměru dané dopisem ze dne 25.8.1992 dodržel postup podle ustanovení § 46 odst.2 zák. práce.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru