Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Zp 4/2001Usnesení NS ze dne 13.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.4.2001.1

přidejte vlastní popisek

11 Zp 4/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 2002 v senátě složeném

z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a

JUDr. Karla Hasche ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci

V. p. m., o pozastavení činnosti politické strany, takto:

Návrh vlády České republiky na pozastavení činnosti politické strany V. p. m.

sezamítá.

Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 13. 2. 2001 návrh vlády na pozastavení činnosti politické strany V. p. m. Navrhovatel odůvodnil uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost, vyplývající pro něj z ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon\"), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za rok 1998 a rok 1999 v úplnosti stanovené zákonem. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 20. května 1999 č. 275 a ze dne

30. května 2000 č. 1063. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu

s ustanovením § 4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, která porušují ústavu a zákony. Proto se domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.

Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen 2. 3. 2001, vyjádřil v podání, doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 5. 2001. Nečinil v něm sporným tvrzení navrhovatele, že za rok 1998 a rok 1999 nepředložila politická strana V. p. m. výroční finanční zprávy

v úplnosti stanovené zákonem, když jejich součástí nebyla zpráva auditora o ověření účetní závěrky. Na svoji obranu odpůrce uvádí, že shora citované zprávy byly doplněny podáním ze dne 17. 4. 2001 a tvrdí, že k důkazu přiložil kopii tohoto podání. Žádá dále, aby ve stanovisku k tomuto vyjádření skutečnost tvrzenou a dokládanou potvrdil i navrhovatel sám, současně navrhl, aby i Nejvyšší soud vznesl dotaz navrhovateli, zda s ohledem na tyto skutečnosti a s ohledem na nápravu v důvodech, o které je návrh opřen, nehodlá navrhovatel vzít svůj návrh zpět.

V souvislosti s podaným návrhem, nebude-li vzat zpět, na svou obranu uvádí, že vypracování auditu je pro politické strany, které nejsou účastny státního příspěvku na činnost politických stran, nákladnou záležitostí a věcí nadbytečnou, nadto požadavkem zákona, který je v kolizi s ústavní zásadou rovnosti a volné soutěže politických stran. Takový zákonný požadavek by eventuálně byl namístě tam (jelikož dle odpůrce jde o záležitost ekonomickou spíše než evidenčně kontrolní), kde je politická strana adresátem zmíněného příspěvku. Svoboda sdružování nemůže být, dle něj, selektivně podmiňována dalšími požadavky zákonodárce (nad to složeného jen po dobu volebního období), směřujícího ke ztížení existence eventuálních konkurentů (když existuje mnoho sdružení a spolků, které, ať jsou nebo nejsou adresáty státních příspěvků, nemusí mít audit účetní závěrky). Z tohoto pohledu pak odpůrce navrhuje, aby Nejvyšší soud, dojde-li k tomuto závěru, podal návrh Ústavnímu soudu na zrušení předmětného ustanovení (§ 64 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu) v rámci jemu uložené povinnosti (čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky).

K jednání před Nejvyšším soudem dne 13. 12. 2002 se dostavili zástupce navrhovatele JUDr. V. H. a za odpůrce JUDr. M. D., členka výboru a JUDr. J. V., advokát, Advokátní kancelář se sídlem v H. K., O. 163, kterého odpůrce zmocnil k ústnímu jednání o návrhu na pozastavení činnosti politické strany na základě procesní plné moci ze dne 25. 11. 2002.

Předvolání k jednání bylo navrhovateli i odpůrci doručeno dne 22. 11. 2002.

Předseda senátu při jednání před Nejvyšším soudem podal na základě spisu zprávu, přičemž citoval zejména usnesení Poslanecké sněmovny.

Zástupce navrhovatele konstatoval, že za období vymezené v návrhu politická strana dodatečně svou zákonnou povinnost splnila. Na straně druhé však podotkl, že

z konstatování Poslanecké sněmovny vyplývá, že odpůrce nesplnil za rok 2001 svoji povinnost v rozsahu předpokládaném zákonem. Zástupce navrhovatele dále uvedl, že

z materiálu, který má k dispozici, a který se týká roku 2001 si není úplně jistý, na základě čeho Poslanecká sněmovna dospěla k závěru, že strana svou povinnost nesplnila. Vzhledem k tomu, že se návrh tohoto období již netýká, ponechal navrhovatel na zvážení soudu, jak o návrhu rozhodne.

K přednesenému návrhu se vyjádřil zástupce odpůrce v tom směru, že mu není jasné, proč se ve zprávě sněmovny za rok 2001 v souvislosti s politickou stranou, kterou zastupuje uvádí, že výroční finanční zpráva je neúplná, když byla zpracována v podstatě stejně jako zprávy za rok 1998, 1999 po doplnění, ke kterým však Poslanecká sněmovna neměla žádnou výhradu. Dále pokračoval s tím, že to samé platí i o výroční finanční zprávě za rok 2000. Jen pro ilustraci předložil zástupce odpůrce výroční finanční zprávu za rok 2000 a za rok 2001 a to proto, aby senát posoudil, že zprávy jsou zpracované stejným způsobem a ve stejném rozsahu. Takovýto postup sněmovny považuje odpůrce za nekonzistentní, dezorientující politické strany při plnění povinností předpokládaných § 18 zákona o politických stranách. Současně podotkl, že považuje minimálně za slušnost, aby dotčená politická strana byla informována o postoji sněmovny. Poukázal při tom na to, že důvody, které vedly k usnesení o nedostatcích ve výročních finančních zprávách V. p. m. za léta 1998, 1999 již neexistují, zpráva za rok 2000 nebyla shledána vadnou a byla zpracována stejně jako zpráva za rok 2001. Z těchto důvodů odpůrce navrhl, aby návrh vlády na pozastavení činnosti politické strany V. p. m. byl zamítnut. Na nákladech řízení vyúčtoval zástupce odpůrce dle vyhlášky č. 484/2000 částku 6. 200,- Kč, dva režijní paušály po 75,- Kč, převzetí zastoupení za toto jednání, cestovné osobním automobilem H. K. - B. a zpět, celkem 300 km, v ceně 5,44 Kč za 1 km, tj. 1.632,- Kč dle předloženého technického průkazu, ztrátu času cestou 8,5 hodin za cestu tam i zpět, celkem 400,- Kč, úhrnem vyúčtované náklady činí 7. 382,- Kč.

Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. května 1999 č. 275, odpůrce předložil výroční finanční zprávu za rok 1998 neúplnou, neodpovídající podmínkám zákona (viz bod II písm. a) č. 30 citovaného usnesení). Stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000 č. 1063, pokud jde o předložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1999 (viz bod II, písm. a) č. 32 usnesení).

K vyžádání Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002 byla, jako příloha podání tajemníka rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 21. 11. 2002 předloženo usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 2299 ze 49. schůze 3. 5. 2002, v němž se konstatuje, že výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 jsou u uvedené strany po doplnění úplné (bod B/I, a to za oba roky 1998 i 1999 ke dni 23. 4. 2001). V uvedeném usnesení Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby podala návrh k Nejvyššímu soudu na pozastavení činnosti politické strany V. p. m., protože tato politická strana předložila výroční finanční zprávu za rok 2001 neúplnou nebo neodpovídající podmínkám zákona (mimo § 18 odst. 3) ? bod A/II písm. a) pod č. 46, a to 29. 3. 2002. V usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 36. schůze ze dne 25. 5. 2001 č. 1628 (viz bod l písm. b) č. 28 citovaného usnesení) Poslanecká sněmovna konstatovala, že výroční finanční zpráva za rok 2000 je úplná. Uvedené skutečnosti týkající se let 1998, 1999, 2001 byly potvrzeny i usnesením rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny č. 636 z 58. schůze dne 3. 5. 2002.

Podle § 4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.

Podle § 18 odst.1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.

Podle § 14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až § 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 zákona nebo se stanovami.

Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením § 200i o. s. ř., tzn., že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud návrh projednal a shledal jak ze zpráv a usnesení vyžádaných ve věci Nejvyšším soudem, tak i z vyjádření odpůrce, že politická strana V. p. m. skutečně nesplnila zákonem uloženou povinnost předkládat výroční finanční zprávy v zákonné lhůtě, a u finančních zpráv za roky 1998, 1999 a 2000 tak učinil až dodatečně, jak je uvedeno výše a za rok 2001 předložila finanční zprávu neúplnou nebo neodpovídající podmínkám zákona.

Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí.

Přesto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětnému návrhu vlády není možno vyhovět a činnost odpůrce jako politické strany pozastavit. Nejvyšší soud se přitom opíral zejména o právní názor, vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, z něhož plyne, že důvodem pozastavení činnosti politické strany, resp. politického hnutí, může být, pokud jde o nepředložení zpráv či nesrovnalosti a závady v předložených zprávách, tedy porušování zákona v ustanovení § 18 odst. 1, jen opakované jednání či opomenutí, a to navíc závažnější povahy.

Jestliže na základě dokazování, provedeného před Nejvyšším soudem, bylo zjištěno, že odpůrce po zahájení předmětného řízení dodatečně předložil výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 se všemi zákonem požadovanými náležitostmi, pak zde není věcného důvodu k pozastavení jeho činnosti. Uvedený závěr je dán i účelem institutu pozastavení činnosti politické strany, resp. politického hnutí, jímž je vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, příp. pro vytvoření podkladu pro podání návrhu na rozpuštění strany, či hnutí (§ 14 odst. 2 zákona). V rozhodované věci by takový postup Nejvyššího soudu postrádal rozumný smysl.

Nesplnil-li odpůrce zákonnou povinnost předložit výroční finanční zprávu za rok 2001 ve své úplnosti, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že tato skutečnost nebyla navrhovatelem vytýkána a není z tohoto důvodu předmětem tohoto řízení.

Vycházeje z takto vyložených důvodů Nejvyšší soud návrh vlády České republiky na pozastavení činnosti politické strany V. p. m. zamítl.

Odpůrce měl sice v řízení ve věci úspěch, Nejvyšší soud však náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vycházel přitom ze skutečnosti, že odpůrce porušil své povinnosti a vyvolal tak svým jednáním podání návrhu, ke kterému je navrhovatel ze zákona za takové situace povinen. Jsou zde proto důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující postup podle § 150 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. prosince 2002

Předseda senátu

JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru