Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Zp 27/99Usnesení NS ze dne 17.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.27.99.1

přidejte vlastní popisek

11 Zp 27/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci politickému hnutí S. n. k. m. Č. B., o pozastavení činnosti politické strany, takto:

Činnost politického hnutí S. n. k. m. Č. B. sepozastavuje.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odpůrce je povinen zaplatit na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000,- Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 28. 5. 1999 návrh vlády na pozastavení činnosti politického hnutí S. n. k. m. Č. B. Navrhovatel odůvodnil uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost, vyplývající pro něj z ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon\"), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za rok 1996 a za rok 1997. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 382 z 11. schůze dne 11. 6. 1997 k výročním finančním zprávám politických stran a politických hnutí za rok 1996 a usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 825 z 25. schůze dne 22. 5. 1998 ke zprávě rozpočtového výboru o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 1997. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, která porušují ústavu a zákony.

Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen dne 7. 7. 1999, vyjádřil v podání, doručeném Nejvyššímu soudu dne 19. 7. 1999. Uvedl v něm, že je si vědom nepředložení výročních finančních zpráv, což mělo být zapříčiněno odstoupením člena hnutí, jenž měl zmíněnou agendu na starosti. Závěrem odpůrce žádá o možnost dodatečného předložení výročních finančních zpráv za předmětné období. K vyjádření je pak připojena fotokopie jeho daňového přiznání za roky 1997 a 1998.

Jednání před Nejvyšším soudem dne 17. 12. 2002 se navrhovatel ani odpůrce nezúčastnil. Předvolání k jednání bylo navrhovateli doručeno 28. 11. 2002 a odpůrci 10. 12. 2002. Nejvyšší soud tak postupoval dle § 46, § 47 a § 101 odst. 3 o. s. ř.

K vyžádání Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002 tajemník rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v podání ze dne 21. 11. 2002 sdělil, že odpůrce k uvedenému datu výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997, jakož i za roky 1998 až 2001 nepředložil. Shodné tvrzení je pak obsaženo i ve vyjádření navrhovatele ze dne 4. 12. 2002 (jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne

11. 12. 2002).

Podle § 4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.

Podle § 18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.

Podle § 14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1, § 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 zákona nebo se stanovami.

Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením § 200i o. s. ř., tzn., že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud návrh projednal a shledal jak ze zpráv a usnesení vyžádaných ve věci Nejvyšším soudem, tak i z vyjádření odpůrce, že politické hnutí S. n. k. m. Č. B. skutečně nesplnilo zákonem uloženou povinnost předkládat výroční finanční zprávy v zákonné lhůtě a dle hledisek stanovených zákonem, a to v letech 1996 a 1997, jakož i v letech dalších, a to v letech 1998 až 2001.

Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí.

Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi a když se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Nejvyšší soud se přitom opíral i o nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. US 26/94, podle kterého je možno opakované porušování ustanovení § 18 odst. 1 zákona považovat za důvod pozastavení činnosti hnutí. Opakované porušování uvedených povinností stanovených zákonem je totiž podle závěrů Ústavního soudu protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona.

Vycházeje z takto vyložených důvodů s poukazem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politického hnutí S. n. k. m. Č. B.

Pro úplnost nutno dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§ 14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany (§ 18 odst. 1 zákona), považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§ 14 odst. 3 zákona).

Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, kdy navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení § 2 odst. 3 větu první a § 7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Pro uvedené bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek, jenž činí částku 1000,- Kč, na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2002

Předseda senátu

JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru