Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Zp 18/99Usnesení NS ze dne 25.09.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.18.99.1

přidejte vlastní popisek

11 Zp 18/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. 9. 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci C. A. O. o pozastavení činnosti politického hnutí takto:

Činnost politického hnutí C. A. O. sepozastavuje.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000 Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 28. 5. 1999 návrh navrhovatele na pozastavení činnosti politického hnutí C. A. O. Navrhovatel odůvodnil výše uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající pro něj z ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon“), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997 v zákonem požadovaném rozsahu. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 11. 6. 1997, a ze dne 22. 5. 1998. Výroční finanční zprávy hnutí neobsahovaly zprávu auditora o ověření roční uzávěrky. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují Ústavu a zákony. Proto se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.

Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen dne 22. 6. 1999, vyjádřil v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 6. 1999. Uvedl, že k neúplném plnění povinnosti došlo z důvodu, že Ministerstvo financí ČR neproplatilo jejich hnutí příspěvek, na který mělo nárok a jehož uhrazení vyžadují soudní cestou. O doplnění ročního hlášení požádali úředního auditora, který přislíbil vyhotovení zprávy do konce tohoto měsíce. Jeho zprávu obratem hnutí zašle Nejvyššímu soudu a Poslanecké sněmovně.

Na vyjádření odpůrce reagoval navrhovatel v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 14. 7. 1999, ve kterém konstatoval, že dle jeho informací se dosud výroční finanční zprávy odpůrce za předmětné roky v dokumentaci rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nenacházejí, a za tohoto stavu je návrh vlády nadále aktuální. Stejný závěr o neexistenci doplnění zpráv za roky 1996 a 1997 učinil navrhovatel ve svém vyjádření dne 14. 9. 2001 a rovněž konstatoval trvající aktuálnost návrhu na pozastavení činnosti hnutí.

Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 11. schůze ze dne 11. 6. 1997, odpůrce, tj. politická hnutí C. A. O., nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu za rok 1996 v rozsahu stanoveném zákonem-chybí zpráva auditora. Stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 22. 5. 1998, pokud jde o předložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1997.

V usneseních Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. 5. 1999, a z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000, se dále podává, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 1998 a za rok 1999 v zákonem požadovaném rozsahu. Z přiloženého opisu výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1998 vyplývá, že zpráva neobsahuje především zprávu auditora. Ta byla zaslána Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dodatečně dne 2. 7. 1999 a její opis je rovněž součástí spisu Nejvyššího soudu. Lze z ní zjistit, že údaje o příjmech a výdajích politického hnutí jsou vedeny v jednoduchém účetnictví, i když podle zákona o účetnictví má být vedeno účetnictví podvojné. Ve výroční finanční zprávě za rok 1999 chybí především roční účetní výkazy podle zákona o účetnictví. Opis této zprávy je rovněž součástí spisu Nejvyššího soudu.

Nakonec v usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 36. schůze dne 25. 5. 2001, se uvádí, že odpůrce výroční finanční zprávu za rok 2000 předložil tak, že neodpovídá požadavkům zákona. Z opisu této výroční finanční zprávy - zprávy auditora - lze zjistit, že údaje o příjmech a výdajích hnutí jsou vedeny v jednoduchém účetnictví, i když podle zákona o účetnictví má být vedeno účetnictví podvojné.

Podle § 4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.

Podle § 18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.

Podle § 14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až § 5, § 6 odst. 5 a § 17 až § 19 zákona, nebo se stanovami.

Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením § 200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud návrh projednal a shledal jej důvodným, neboť jak z údajů v něm obsažených, ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem, tak i z vyjádření obou stran bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti. Na základě důkazů provedených v tomto řízení je zřejmé, že výroční finanční zprávy odpůrce za roky 1996 a 1997 nebyly v zákonné lhůtě doručeny Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v rozsahu odpovídajícímu zákonu. Navíc odpůrce nesplnil uvedené povinnosti i za další roky, než byly ty, které byly předmětem návrhu. Výroční finanční zprávy za rok 1998 až 2000 opět předložil tak, že neodpovídaly požadavkům zákona.

Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti hnutí.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je k návrhu Vlády České republiky nutno činnost odpůrce jako politického hnutí pozastavit. Za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, přičemž se tak stalo opakovaně jako v posuzovaném případě, tak takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Nejvyšší soud se přitom opíral i o nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl US 26/94, podle kterého je možno opakované porušování zákona v ustanovení § 18 odst. 1 považovat za důvod pro pozastavení činnosti strany. Opakované porušování uvedených povinností stanovených zákonem je totiž podle závěrů Ústavního soudu protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona, které je určeno na ochranu demokratických základů státu.

Proto Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu tak, že pozastavil činnost politického hnutí C. A. O., a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 18 odst. 1 zákona.

Pro úplnost lze dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§ 14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany z důvodů uvedených v § 18 odst. 1 zákona, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§ 14 odst. 3 zákona).

Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podaného navrhovatelem, který je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení § 2 odst. 3 větu první a § 7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Soudní poplatek přitom činí částku 1000 Kč, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit na soudním poplatku tuto částku na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2001

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru