Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Zp 16/99Usnesení NS ze dne 09.05.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.16.99.1

přidejte vlastní popisek

11 Zp 16/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci ŽS, o pozastavení činnosti politické strany takto:

Činnost politické strany ŽS sepozastavuje.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000 Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 28. 5. 1999 návrh navrhovatele na pozastavení činnosti politické strany ŽS Navrhovatel odůvodnil výše uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající pro něj z ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon\"), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 11. 6. 1997 a ze dne 22. 5. 1998. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují ústavu a zákony. Proto se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.

Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen dne 22. 6. 1999, nevyjádřil.

Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 11. schůze ze dne 11. 6. 1997 odpůrce, tj. ŽS, nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu za rok 1996 (viz. příloha č. 1 výše citovaného usnesení). Stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 22. 5. 1998, pokud jde o nepředložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1997 /viz. str. 2 bod II. písm. a) usnesení/.

V usneseních Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. 5. 1999 a z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000 se dále podává, že odpůrce nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávy ani za roky 1998 a 1999.

Z podání odpůrce ze dne 28. 6. 1999, doručeného Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 1. 7. 1999, označeného jako „finanční zpráva o hospodaření ŽS\", je patrno, že tato byla podána po lhůtě stanovené ustanovením § 18 odst. 1 zákona, a také, že nesplňuje náležitosti stanovené pro výroční finanční zprávy § 18 odst. 1, 2 a 3 zákona. V podání odpůrce mimo jiné uvádí, že „v letech 1996 a 1997 strana nevykazovala žádnou činnost, tudíž neměla žádné příjmy ani výdaje\".

Podle § 4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony.

Podle § 18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.

Podle § 14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až § 5. § 6 odst. 5 a § 17 až § 19 zákona, nebo se stanovami.

Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením § 200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje bez jednání usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky, přičemž z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud shledal návrh důvodným, neboť jak z údajů v něm obsažených, jež ostatně ani odpůrce nezpochybnil, tak ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti. Odpůrce totiž opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy, a to za léta 1996 a 1997. Nesplnil tedy zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany. O postoji odpůrce k plnění této zákonné povinnosti ostatně svědčí i to, že výroční finanční zprávu za rok 1998 předložil opožděně, až po uplynutí zákonné lhůty, a ve stavu nesplňujícím požadované náležitosti a za rok 1999 tuto zprávu nepředložil vůbec.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že návrh vlády České republiky je důvodný, neboť politická strana ŽS jak ke dni 1. dubnu 1997, tak ke dni 1. dubnu 1998 nesplnila své povinnosti vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zákona, a neučinila tak ani v době rozhodování Nejvyššího soudu (srov. § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.). Ani skutečnost uváděná ve výše uvedeném podání odpůrce, tj. že v letech 1996 a 1997 strana nevykazovala žádnou činnost, nemá na uvedenou povinnost předložit za tato období výroční finanční zprávy žádný vliv. Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily vůbec a kdy se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti takové strany nebo hnutí.

Proto Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politické strany - ŽS, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 18 odst. 1 zákona.

Pro úplnost lze dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§ 14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí.

Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podaného navrhovatelem, který je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení § 2 odst. 3, větu první a § 7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Soudní poplatek přitom činí částku 1000 Kč, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit na soudním poplatku tuto částku na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. května 2001

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru