Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tz 108/2001Rozsudek NS ze dne 18.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.108.2001.1

přidejte vlastní popisek

11 Tz 108/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal dne 18. 6. 2001 ve veřejném zasedání, v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, ve prospěch obviněného R. M., a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu takto:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, a v řízení, jež mu předcházelo,

bylporušenzákon

v ustanoveních § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 41 odst. 3 a § 233 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného R. M.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, se zrušuje. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Stížností pro porušení zákona, doručenou Nejvyššímu soudu dne 11. 5. 2001, navrhl ministr spravedlnosti zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 25. 9. 2000, č. j. 18 T 271/99-79, ve výroku o trestu a jímž byl obviněný nově odsouzen, přičemž ve výroku o vině zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále vedeného pod sp. zn. 18 T 271/99 bylo Nejvyšším soudem ve věci zjištěno následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 25. 9. 2000, č. j. 18 T 271/99-79, byl R. M. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst.1 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tohoto trestného činu se podle uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 29. 8. 1999 kolem 00.30 hod. v obci Ú., okr. B., v restauraci „S.\" a před touto restaurací, za přítomnosti většího počtu hostů diskotéky fyzicky napadl nejméně jednoho přítomného hosta, povalil ho na zem, přičemž převrhl stůl, rozbil sklenice a poškodil dvě židle. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 25. 9. 2000, č. j. 18 T 271/99-79, ve výroku o trestu a obviněného nově odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Ve výroku o vině zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn.

Ministr spravedlnosti podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona. Uvedl v ní, že Krajský soud v Ostravě vydal rozsudek ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, ve veřejném zasedání, při jehož přípravě však nepostupoval podle § 233 odst. 1 tr. ř. O konání veřejného zasedání totiž předseda senátu vyrozuměl toliko obviněného, jeho obhájce, ale nikoliv, a to ačkoliv obviněný byl již před soudem I. stupně zastoupen advokátem. Tím, byl podle názoru stěžovatele obviněný nepochybně zkrácen na svém právu na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina„) a na právu hájit se prostřednictvím obhájce ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny.

Z těchto důvodů ministr spravedlnosti dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu v předmětné věci byl vydán na podkladě vadného postupu řízení, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst.2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 233 odst. 1, § 41 odst. 2 tr. ř., čl.37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst.1 tr. ř.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že zákon byl v neprospěch obviněného R. M. porušen, a to v podstatě v těch směrech a z těch důvodů, jak uvádí stížnost pro porušení zákona. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností:

Součástí základního práva obviněného na obhajobu v trestním řízení je i právo na kvalifikované právní zastoupení, právo hájit se prostřednictvím obhájce (čl. 40 odst. 3 ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny). Promítnutí uvedeného základního práva v trestním řádu v rozhodovaném kontextu představují zejména ustanovení § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 41 odst. 3 a § 233 odst. 1 tr. ř.

Podle § 2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu umožnit uplatnění jeho práv.

Podle § 33 odst. 1 tr. ř. obviněný má kromě jiného právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení.

Podle § 41 odst. 3 tr. ř. je obhájce v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

Podle ustanovení § 233 odst.1 tr. ř. pak v rámci přípravy veřejného zasedání předseda senátu je povinen vyrozumět o jeho konání i obhájce.

Z předloženého spisu Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, vedeného pod sp. zn. 18 T 271/99 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. M. byl v předmětném řízení zastoupen zvoleným obhájcem (plná moc JUDr. Z. K. založena na č. l. 5 spisu), přičemž zvolený obhájce obviněného o konání veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě dne 13. 12. 2000, ve věci projednání odvolání státního zástupce do rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 25. 9. 2000, č. j. 18 T 271/99-79, předsedou senátu vyrozuměn nebyl (č. l. 88 spisu) a veřejného zasedání o odvolání se ani nezúčastnil (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 91 spisu).

Tímto postupem Krajský soud v Ostravě zkrátil obviněného v jeho základním právu na obhajobu. V řízení, jež předcházelo přijetí jím vydaného rozsudku ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, pak porušil zákon v ustanoveních § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 41 odst. 3 a § 233 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M. Pro uvedené pochybení Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 6 To 548/2000, a řízením jež mu předcházelo, byl porušen zákon ve výše citovaných ustanoveních v neprospěch obviněného R. M. Napadený rozsudek zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Jelikož ve věci nebyly dány podmínky podle § 271 odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 18. 6. 2001

Předseda senátu

JUDr. Stanislav Rizman

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru