Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tvo 8/2020Usnesení NS ze dne 17.06.2020

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.8.2020.1
Dotčené předpisy

§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tvo 8/2020-10918

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 stížnost obviněného T. R., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 3 To 4/2020, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T. R. zamítá.

Odůvodnění:

1. Obviněný T. R. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2019, č. j. 62 T 1/2019-10802, za skutek popsaný pod bodem II. (spáchaný společně s obviněným M. T.), uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši tři sta denních sazeb při výši jedné denní sazby 2.000 Kč, celkem tedy ve výši 600.000 Kč, s tím, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dobu devíti měsíců. Současně krajský soud obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu pěti let.

2. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný T. R. (společně s obviněným M. T.) prostřednictvím svých obhájců odvolání. Z tohoto důvodu byla dne 21. 1. 2020 daná věc předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu, přičemž ke dni konání neveřejného zasedání za účelem projednání stížnosti obviněného proti usnesení o zamítnutí jeho žádosti o vrácení peněžité záruky nebylo odvolacím soudem o těchto odvoláních doposud rozhodnuto.

3. Dne 9. 3. 2020 doručil obviněný T. R. Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice, přípis ze dne 5. 3. 2020, ve kterém žádal jeho slovy o „bezodkladné vrácení peněžité záruky, která byla za něho složena dne 24. 1. 2017 ve výši 600.000 Kč, neboť byla stanovena i přijata v rozporu se zákonem a její zadržování je tak neprávoplatné“. Z obsahu tohoto přípisu vyplývá, že obviněný žádal o zrušení peněžité záruky podle § 73a odst. 5 tr. řádu, jež byla dříve přijata v náhradu jeho vazby. O této žádosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2020, č. j. 3 To 4/2020-10909, tak, že podle § 73a odst. 5 tr. řádu tuto žádost zamítl.

4. Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 21. 5. 2020 stížnost (mylně nazvanou odvoláním, nicméně z obsahu podání je zřejmé, že se jedná o stížnost směřovanou proti výše citovanému usnesení vrchního soudu) s tím, že její odůvodnění předloží dodatečně. Ani on sám, ani jeho obhájce však žádné odůvodnění do okamžiku rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto řádném opravném prostředku nedoručil. Vzhledem k této skutečnosti Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Konkrétně tak Nejvyšší soud zjišťoval jednak to, zda v případě obviněného R. i nadále existuje důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu, dále zda Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o přípustnosti i přijetí peněžité záruky zákonným způsobem, načež přezkoumal, zda Vrchní soud v Praze zamítl předmětnou žádost obviněného oprávněně, resp. zda se dostatečně vypořádal se všemi obviněným vznesenými námitkami.

5. Obviněný T. R. byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2016, č. j. 0 Nt 1649/2016-10, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2016, č. j. 11 To 259/2016-25, vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. řádu. Posléze, kdy již důvod vazby koluzní podle § 67 písm. b) tr. řádu odpadl, Okresní soud v Hradci Králové rozhodl na žádost obviněného svým usnesením ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 0 Nt 2001/2017, o přípustnosti přijetí peněžité záruky v náhradu vazby a její výši stanovil na částku 600.000 Kč. Následujícím usnesením ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 0 Nt 2001/2017-49, Okresní soud v Hradci Králové v souladu s § 73a odst. 1 tr. řádu rozhodl o přijetí peněžité záruky v náhradu vazby ve výši 600.000 Kč, která byla složena na účet tohoto soudu rodinnými příslušníky obviněného, s tím, že současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijal i písemný slib obviněného a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu stanovil nad jeho osobou dohled probačního úředníka. Zároveň obviněnému formou předběžného opatření podle § 88l odst. 1 tr. řádu zakázal výkon podnikatelské činnosti v oborech souvisejících s trestnou činností a při stálém trvání vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu obviněného propustil z vazby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 1. 2017.

6. Již ve fázi přípravného řízení přitom zajištěné důkazy prokázaly propracovanost struktury mezi subjekty karuselových řetězců, ve kterých stěžejní roli hrál M. T. právě spolu s obviněným T. R. Obviněný navíc v předmětném oboru působil dlouhodobě a způsobená škoda byla vyčíslena částkou 10.007.414,05 Kč. Všechna skutková zjištění tedy svědčí proto, že nyní projednávaný skutek se skutečně stal a vykazuje znaky žalovaného zvlášť závažného zločinu, jímž byl ostatně obviněný, byť dosud nepravomocně, krajským soudem uznán vinným. Byť nelze jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání, přesto Nejvyšší soud souhlasí s konstatováním vrchního soudu, že jsou v daném případě dány zjevné okolnosti svědčící proto, že obviněný se uvedeného skutku skutečně dopustil, pročež i nadále trvají důvody vazby ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu, neboť nelze pominout míru zapojení obviněného do uvedené trestné činnosti, délku žalovaného období, po které byla daná činnost páchána, její rozsah či skutečnost, že z části toto jednání zůstalo ve stádiu pokusu, pročež nelze zela vyloučit riziko jeho možného dokonání, popř. opakování.

7. Je přitom skutečností, že výše uvedené důvody naplňující podmínky vazby předstižné ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu vzhledem k pokročilosti předmětného trestního řízení natolik zeslábly (aniž by však zcela vymizely), že byl okresní soud oprávněn na žádost obviněného projednat, stanovit a přijmout peněžitou záruku coby jeden ze zákonných institutů nahrazujících jeho vazbu. V této souvislosti, jakož i s přihlédnutím k námitkám obviněného, které uplatnil již ve své žádosti o vrácení kauce, přitom Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu na podkladě podané stížnosti ověřil, zda bylo přijetí této peněžité záruky realizováno zákonným způsobem.

8. Jak bylo již výše uvedeno, Okresní soud v Hradci Králové jednal o přípustnosti přijetí peněžité záruky a stanovení její výše v rámci vazebního zasedání konaného dne 18. 1. 2017, a to za fyzické přítomnosti obviněného R., jakož i pozdějších složitelů kauce M. L. a M. S. (tj. partnerky a sestry obviněného). Během tohoto zasedání byly také všechny tři jmenované osoby soudem řádně vyslechnuty, přičemž obviněný ke zjišťovaným okolnostem uvedl, že je ve vazbě držen neprávem a peněžitou záruku, jíž sám ve své písemné žádosti o propuštění z vazby navrhl, s jeho vědomím za něho složí jeho rodina, ačkoli o tom, jakým způsobem by byla soudem stanovená částka dána dohromady, nemá povědomí. Sestra obviněného, M. S., v této souvislosti uvedla, že nabídka kauce napadla jejího bratra K., načež objasnila své majetkové poměry i to, že se na kauci bude finančně podílet se svými sourozenci. V podobném duchu se v rámci vazebního zasedání vyjádřila i přítelkyně obviněného M. L. Obě složitelky zároveň uvedly, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům jsou schopny v rámci peněžité záruky složit každá maximálně 300.000 Kč. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo nejen to, že obviněný, jakož i složitelé kauce byli ve věci řádně vyslechnuti, ale i to, že byli ze strany příslušného soudu též řádně poučeni ve smyslu § 73a odst. 2 až 9 tr. řádu – konkrétně o možnosti zrušení peněžité záruky, o jejích změnách, o době jejího trvání, o možnostech jejího použití, jakož i důvodech, za jejichž naplnění může kauce připadnout státu.

9. Okresní soud v Hradci Králové tedy postupoval v souladu s platnou právní úpravou, když zcela správně přihlédl k osobě obviněného, jakož i majetkovým poměrům složitelů kauce a současně řádně posoudil povahu i závažnost trestného činu, stejně jako závažnost důvodů vazby. Na tomto základě pak zcela legitimně rozhodl o přípustnosti a následném přijetí peněžité záruky, jakož i písemného slibu obviněného za současného stanovení dohledu probačního úředníka a nařízení předběžného opatření v podobě vysloveného zákazu podnikatelské činnosti v oborech souvisejících s předmětnou trestnou činností obviněného. Při stále trvajícím vazebním důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu pak okresní soud obviněného z vazby propustil (č. l. 901), přičemž obviněný sám nikterak nevyužil svého zákonného práva a proti rozhodnutí soudu o přípustnosti kauce, včetně stanovení její výše, jakož i proti následnému přijetí peněžité záruky v náhradu jeho vazby nepodal opravný prostředek. Důvodnost dalšího trvání dříve přijaté peněžité záruky, stanovené podle § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu, tak Vrchní soud v Praze zcela správně shledal jako zcela odpovídající jak charakteru nyní projednávané trestné činnosti, tak i osobě obviněného. Stejně tak je zcela důvodné zachování i dalších alternativních opatření, která v daném případě nahrazují vazbu obviněného.

10. V této souvislosti se jeví jako podstatné, že obě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (tj. o přípustnosti kauce, včetně stanovení její výše ze dne 18. 1. 2017 i o přijetí peněžité záruky v náhradu vazby ze dne 27. 1. 2017) obsahují řádné poučení o možnosti podat proti nim ve lhůtě tří dnů stížnost, jež má odkladný účinek. Jak již bylo výše naznačeno, vrchní soud zcela správně akcentoval, že této zákonné možnosti obviněný ani v jednom případě nevyužil a žádné námitky, kterými by v zákonné lhůtě brojil proti splnění zákonných předpokladů § 73a tr. řádu pro přijetí tohoto alternativního opatření nahrazujícího jeho setrvání ve vazbě, nevznesl, pročež obě usnesení okresního soudu nabyla právní moci. Všechny výše uvedené výhrady obviněný naopak namítl až mnohem později, kdy k nim již nebylo možné důvodně přihlédnout. Nejvyšší soud však znovu přezkoumal, zda Vrchní soud v Praze se se všemi námitkami obviněného R., tedy i námitkami mířícími proti údajné nepřípustnosti přijetí kauce, zabýval a zda své rozhodnutí o zamítnutí žádosti obviněného dostatečně podrobně odůvodnil.

11. V prvé řadě obviněný ve své žádosti namítl, že o přípustnosti a přijetí peněžité záruky rozhodoval místně nepříslušný Okresní soud v Hradci Králové. Tuto námitku tedy směřoval proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2016, sp. zn. 11 Nt 462/2016 (č. l. 214), který i přesto, že trvalé bydliště obviněného je v XY a skutek se stal ve XY, rozhodl, že předmětnou věc v souladu s § 25 tr. řádu za použití § 24 odst. 2 tr. řádu odnímá Okresnímu soudu ve Svitavách a přikázal ji k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové.

12. Z odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud ověřil, že krajský soud jasně konstatoval, že ačkoliv k páchání trestné činnosti došlo na území okresu Svitavy, tak ve věci byl zjištěn důležitý důvod, pro který dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro odnětí a přikázání věci ve smyslu § 25 tr. řádu. Tímto důvodem bylo zjištění, že v dané věci vystupující společnost T. v daňovém řízení zastupoval daňový poradce J. K., který je synem trestních soudců B. K. a E. K., činných u tohoto okresního soudu, z čehož plyne důvodná obava, že by ve věci obviněného M. T., T. K. a T. R. mohli jeden nebo druhý věcně rozhodovat. Krajský soud v Hradci Králové tuto skutečnost zcela správně vyhodnotil jako dostatečně významnou, aby odůvodnila vybočení z ústavního principu zákonného soudce vyjádřeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je tedy logické, že ve věci obviněného R. nedošlo v tomto smyslu k „hrubému porušení jeho ústavou zaručeného práva na zákonného soudce“, ale že místní příslušnost k provádění úkonů v přípravném řízení byla založena zcela v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, a nikoli svévolně, kterak tvrdí obviněný.

13. V další námitce stěžovatel uvedl, že soudce Okresního soudu v Hradci Králové JUDr. Pavel Trejbal při rozhodování o vazbě předstižné a potažmo i o výši kauce vycházel z „nesmyslného“ vyčíslení škody, kterou provedl policejní vyšetřovatel M. K. Nejvyšší soud však ověřil, že Okresní soud v Hradci Králové vyšel stran svých vazebních rozhodnutí z usnesení o zahájení trestního stíhání vydaného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje, Odborem hospodářské kriminality SKPV ze dne 19. 7. 2016, č. j. KRPE-16232-449/TČ-2016-170080 (č. l. 56), ze kterého mimo jiné vyplynula i výše zjištěné škody v souhrnné částce 10.007.414,05 Kč, přičemž stíhaným jednáním přímo hrozil vznik i další škody v souhrnné částce 22.086.302,79 Kč. Okresnímu soudu proto nelze v žádném případě vytýkat, že výši kauce odvodil mimo jiné právě z výše způsobené škody, kterak byla v rámci přípravného řízení zjištěna policejním orgánem, neboť takovýto postup nelze za žádných okolností zpochybnit.

14. Rovněž námitka stěžovatele, že soudce tohoto soudu o výši kauce neoprávněně vyjednával s advokátem Mgr. Martinem Červinkou, který v té době již nebyl obhájcem obviněného R., je nepravdivá. Nejvyšší soud ověřil, že tento obhájce zastupoval obviněného na základě jím dříve udělené generální plné moci v podstatě po celé přípravné řízení, a to až do dne 21. 8. 2018, kdy mu obviněný tuto plnou moc vypověděl a požádal o ustanovení nového obhájce ex offo. Dne 27. 8. 2018 (tedy až po rozhodnutí soudu o přípustnosti kauce v náhradu vazby obviněného, a jejím přijetí, která byla učiněna již v lednu 2017) tuto výpověď Mgr. Červinka vzal na vědomí (č. l. 9291), na základě čehož pak soudce JUDr. Pavel Trejbal dne 3. 9. 2018 obviněnému R. ustanovil nového obhájce, a to JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D. (č. l. 9297).

15. Taktéž s námitkou obviněného, že tento soudce Okresního soudu v Hradci Králové rozhodl o složení peněžité záruky v neveřejném zasedání dne 27. 1. 2017, tedy bez přítomnosti a souhlasu obviněného, stejně jako bez přítomnosti jeho obhájce a osob složitelů kauce se Vrchní soud v Praze zcela správně vypořádal. Okresní soud v Hradci Králové postupoval zcela v souladu s platnou právní úpravou, neboť jednání o přijetí již složené kauce v náhradu vazby ze dne 27. 1. 2017 (nikoli o její přípustnosti) nevyžadovalo konání veřejného ani vazebního zasedání (viz § 73d tr. řádu). O přípustnosti přijetí peněžité záruky a stanovení její výše bylo naopak jednáno v rámci vazebního zasedání dne 18. 1. 2017, a to za fyzické účasti jak obviněného R., tak budoucích složitelů M. L. a M. S. Za tohoto stavu je tak jednoznačně zřejmé, že tvrzení obviněného o tom, že o přijetí peněžité záruky nevěděl a nesouhlasil s ní, je zcela absurdní a nepravdivé, zvláště za situace, kdy sám ve své předchozí žádosti o propuštění z vazby na svobodu tento institut soudu přímo navrhl.

16. Za prostý omyl je nutné označit i další stěžovatelovu výhradu spočívající v domněnce, že kumulativní vyslovení více alternativních institutů, včetně stanovení předběžného opatření, které nahrazují vazbu, není trestním řádem umožněno. Tuto námitku obviněný nepodložil žádnými argumenty, pročež se Vrchní soud v Praze nemohl vyjádřit k tomu, na základě čeho se domnívá, že byl v tomto ohledu poškozen na svých právech.

17. Nejvyšší soud tedy po prostudování příslušného spisového materiálu konstatuje, že při stále existujícím vazebním důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu rozhodl místně příslušný Okresní soud v Hradci Králové o přípustnosti i přijetí peněžité kauce zcela v souladu s platnou právní úpravou. Námitky obviněného R. byly z procesního hlediska vzneseny až po nabytí právní moci těchto usnesení a Vrchní soud v Praze se s nimi vypořádal zcela vyčerpávajícím způsobem. Nejvyšší soud se s výše uvedenými závěry Vrchního soudu v Praze plně ztotožnil, neboť tento soud srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům, přičemž všechny jeho argumenty mají plnou oporu v přiloženém spisovém materiálu. Za tohoto stavu nelze závěrům vrchního soudu ničeho relevantně vytknout, pročež lze uzavřít, že rozhodnutím o zamítnutí žádosti obviněného ze dne 5. 3. 2020 ve věci zrušení peněžité záruky nedošlo k žádnému, natož hrubému porušení trestního řádu.

18. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud tuto (blíže neodůvodněnou) stížnost obviněného T. R. v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 6. 2020

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

soudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru