Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tvo 3/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2020

HeslaVazba předstižná
Vazba útěková
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.3.2020.1
Dotčené předpisy

§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

§ 67 písm. a), písm. c) tr. ř.

§ 72 odst. 1, 3 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tvo 3/2020-1573

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 stížnost obviněného P. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 To 87/2019-2561, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. P. zamítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze v rámci odvolacího řízení rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2020 usnesením č. j. 11 To 87/2019-2561 tak, že podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu se obviněný P. P. ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. řádu trvají i nadále.

2. Toto usnesení napadl obviněný P. P. stížností podanou dne 13. 2. 2020 prostřednictvím jednoho ze svých obhájců. Napadenému usnesení vytkl celou řadu vad, když v prvé řadě namítl, že ve vztahu k existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu se vrchní soud omezil toliko na konstatování hrozby vysokého trestu odnětí svobody, která však sama o sobě nemůže být vazebním důvodem. Vrchní soud se dle stěžovatele nikterak nezabýval konkrétními důvody, které by měly vést k jeho útěku či skrývání se, když se pouze omezil na konstatování faktu, že v minulosti nebyl zaměstnán, je bez silnějšího zázemí a osobou dlouhodobě závislou na psychotropních látkách, což však považuje za tvrzení zcela liché. V této souvislosti totiž obviněný namítl, že od jeho vzetí do vazby uplynul již více než jeden rok, přičemž během této doby nepožil žádné drogy ani alkohol či jiné návykové látky, pročež sám žádnou drogovou závislost nepociťuje.

3. Stěžovatel napadl rovněž závěry vrchního soudu, dle kterých důvody, pro které byl vzat do vazby, trvají i nadále, přičemž se na nich ničeho nezměnilo. Tato okolnost dle obviněného svědčí o tom, že soud nikterak nereflektoval jím již dříve tvrzené skutečnosti, když již v rámci předchozího vazebního zasedání příslušnému soudu předložil potvrzení o zajištění zaměstnání, stejně jako smlouvu o nájmu bytu, ze kterých tak jasně vyplývá, že má zajištěno řádné zaměstnání, jakož i zdroj příjmu. Závěrem podané stížnosti obviněný namítl, že vrchní soud v rozporu s ustanovením § 71 tr. řádu nezkoumal, zda je v daném případě možné užít jiného relevantního trestněprávního prostředku k dosažení sledovaného účelu a bez dalšího jej ponechal ve vazbě, což je však institut, který by měl být užit dle zásady ultima ratio, nepřipadá-li jiné opatření v úvahu.

4. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 To 87/2019-2561, kterým bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě, a následně sám rozhodl ve věci tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.

5. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu obviněným P. P. podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 To 87/2019-2561, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná.

6. Obviněný P. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č. j. 3 T 51/2019-1519, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek a mobilního telefonu zn. Samsung, podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání, o kterém nebylo ke dni vyhlášení stížností napadeného usnesení Vrchním soudem v Praze doposud rozhodnuto.

7. O vazbě obviněného bylo v dané trestní věci naposledy pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 3 T 51/2019, který obviněného i nadále ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu, a to za současného nepřijetí písemného slibu obviněného, jakož i probačního dohledu v náhradu vazby.

8. Ve vztahu k existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu Vrchní soud v Praze konstatoval, že obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost, pro kterou byl již, byť nepravomocně, uznán vinným a byl mu uložen přísný trest odnětí svobody, pročež je riziko vyhýbání se trestu obviněným objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl nepravomocně odsouzen. K hrozbě vysokým trestem odnětí svobody přitom v nyní posuzované věci dle vrchního soudu přistupují i osobní poměry obviněného, který nebyl před svým vzetím do vazby nikde řádně zaměstnán, v minulosti byl již opakovaně (celkem čtyřikrát) trestně stíhán, přičemž v současné době nemá žádné silnější zázemí, pouze určitou vazbu na svého otce. Ve vztahu k existenci důvodu vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu vrchní soud poukázal především na odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 2 T 28/2018 pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců (tj. trvající do 5. 10. 2021). Současně zohlednil i dlouhodobou závislost obviněného na psychotropních látkách, jakož i fakt, že dle závěrů znalce je resocializace jeho osoby hodnocena jako problematická, ztížená, v důsledku čehož hrozí reálné nebezpečí, že by si při svém pobytu na svobodě mohl finanční prostředky opětně opatřovat nezákonným způsobem. Výše uvedené skutečnosti tak podle vrchního soudu zcela nepochybně odůvodňují obavu, že by se obviněný v případě svého propuštění na svobodu mohl chovat způsobem, který předpokládá § 67 písm. a), c) tr. řádu.

9. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obviněného P. P. ve vazbě tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Praze ničeho relevantně vytknout.

10. Podle § 67 písm. a) tr. řádu smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, pokud z jeho strany nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.

11. Nejvyšší soud předně akcentuje skutečnost, že obviněný P. P. je stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, za který byl již krajským soudem nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, pročež je zcela důvodný závěr odvolacího soudu, že je obviněný reálně ohrožen vysokým (citelným) trestem odnětí svobody.

12. V tomto smyslu Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku. V každém případě však platí, že je hrozba útěku za tohoto stavu značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03). Mimo to byl-li obviněnému, byť dosud nepravomocně, uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází ke změně povahy omezení osobní svobody. Již se totiž nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, jak plyne mimo jiné z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016) založené na judikatorních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), jakož i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).

13. V rámci námitek proti vazebnímu důvodu uvedenému v § 67 písm. a) tr. řádu obviněný brojil zejména proti argumentaci vrchního soudu, dle které je tento důvod založen výhradě na skutečnosti, že mu hrozí vysoký trest odnětí svobody, aniž by se soud blíže zabýval konkrétními důvody, které by měly vést k jeho útěku či skrývání se. V tomto ohledu však nelze s námitkami obviněného nikterak souhlasit, neboť jak je patrné mimo jiné z bodu 15. odůvodnění napadeného usnesení, vrchní soud se v rámci své rozhodovací činnosti řádně zabýval všemi skutečnostmi podstatnými pro posouzení otázky dalšího trvání vazby, když vedle hrozby vysokého trestu zohlednil mimo jiné i osobní poměry obviněného, který před svým vzetím do vazby nebyl nikde řádně zaměstnán, a je bez vážného sociálního zázemí, přičemž nepominul ani jeho bohatší trestní minulost. Byť obviněný namítá, že již v rámci dříve konaného vazebního zasedání soudu předložil potvrzení o zajištění zaměstnání, jakož i smlouvu o nájmu bytu, z nichž jasně plyne, že má zajištěno řádné zázemí i zdroj příjmů, nicméně vrchní soudu nevzal tyto skutečnosti v rámci svého rozhodování nikterak v potaz, nelze přehlédnout, že uvedená potvrzení obviněný předkládal již v rámci přípravného řízení, tedy za situace, kdy doposud nebyla podána obžaloba, natož vyhlášeno, byť nepravomocné, rozhodnutí ve věci samé. Ani v rámci přípravného řízení přitom nebyl příslušným soudem (tj. Okresním soudem pro Prahu-východ) shledán důvod k nahrazení vazby předstižné na straně obviněného jiným alternativním opatřením ve smyslu § 73 a § 73a tr. řádu. Tím méně mohou být obviněným v minulosti deklarované skutečnosti pádným důvodem vedoucím k nahrazení jeho vazby za situace, kdy byl již vyhlášen odsuzujícím rozsudkem, jímž mu byl uložen, byť dosud nepravomocně, citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi let a šesti měsíců, resp. za nově nastalé situace, kdy byly na straně obviněného nalézacím soudem shledány nejen důvody vazby předstižné ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu, ale nově též důvody vazby útěkové ve smyslu § 67 písm. a) tr. řádu. Byť má obviněný dle svého tvrzení i nadále zajištěno řádné zázemí, jakož i zdroj příjmů nezbytných k uspokojování jeho základních životních potřeb, není tato skutečnost nikterak určující vzhledem k reálně hrozícímu trestu, resp. nemá žádný zásadní vliv na celkové hodnocení důvodů, které na straně obviněného v současné době jednoznačně svědčí pro existenci důvodu vazby útěkové. Obviněným deklarované zajištění sociálního zázemí totiž není takové povahy, aby bylo s to rozptýlit důvodnou obavu soudu z jeho možného útěku, resp. z možného vyhýbání se výkonu citelného trestu, který mu byl, byť dosud nepravomocně, uložen a kterým je tak reálně ohrožen.

14. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu obecně platí, že tyto důvody, jež jsou zákonnou alternativou k důvodům vazby útěkové, jsou naplněny tehdy, pokud je u obviněného dána obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo že dokoná trestný čin, který připravoval, event. že vykoná trestný čin, kterým hrozil. V této souvislosti Nejvyšší soud akcentuje skutečnost, že obviněný napadl výrok vrchního soudu, jenž se vztahuje k tomuto vazebnímu důvodu, s ohledem na tvrzení, že je osobou dlouhodobě závislou na psychotropních látkách, v důsledku čehož je dáno riziko opakování trestné činnosti, byť toto tvrzení shledává lichým, neboť je déle než jeden rok ve vazbě, kde nemá možnost užívat žádné drogy, alkohol či jiné návykové látky, přičemž se o to ani nepokusil.

15. K výše uvedené námitce obviněného Nejvyšší soud ověřil informace, které ve vztahu k osobě obviněného uvedl jednak v rámci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i v rámci hlavního líčení znalec MUDr. Petr Navrátil, dle kterého je obviněný dlouhodobým uživatelem pervitinu s pouhou tříletou přestávkou, pročež lze závislost na produkci drogy u jeho osoby předpokládat v míře, která pro něho může subjektivně být poměrně významná. Závislost obviněného na pervitinu přitom ovlivnila jeho strukturu osobnosti, jakož i motivaci jeho jednání se zvýšenou tendencí ignorovat společenská pravidla. Distribuce drog má dle znalce u obviněného ryze ekonomický význam, přičemž zištný motiv není motivem chorobným. Pokud tedy vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení své úvahy o existenci důvodů vazby útěkové a předstižné ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. řádu opřel mimo jiné o tvrzení, že obviněný je osobou dlouhodobě závislou na psychotropních látkách, nelze těmto závěrům ničeho vytknout, neboť zcela odpovídají výsledkům provedeného dokazování, včetně znaleckého zkoumání duševního stavu osoby stěžovatele. Uvedené závěry vrchního soudu přitom prezentují výsledky komplexního psychiatrického vyšetření obviněného, přičemž reagují na celkovou osobnostní charakteristiku posuzované osoby, tedy nejen na její stav k okamžiku rozhodování o dalším trvání vazby.

16. V tomto ohledu přitom nelze pominout širší kontext posouzení existence vazebních důvodů na straně obviněného s ohledem na jeho osobnostní charakteristiku, neboť vrchní soud v bodě 15. odůvodnění napadeného usnesení, ve shodě se závěry znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného, deklaroval hodnocení možnosti resocializace jeho osoby jako problematické, resp. ztížené, a to i za situace, kdy obviněný projevuje snahu o další abstinenci a vyhnutí se dalšímu užívání návykových látek, což lze bezesporu řadit mezi pozitivní resocializační faktory. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ani nucená (byť déletrvající) abstinence obviněného, jež je vyvolána jeho setrváním ve vazbě, není dle znalce s to významným způsobem ovlivnit zhoršené vyhlídky případné resocializace jeho osoby. V kontextu citovaných zjištění znalce, dle kterého měla distribuce pervitinu pro obviněného ryze ekonomický význam, tak vrchní soud dospěl ke zcela správnému závěru, že výše uvedené skutečnosti ve svém souhrnu a kombinaci zcela nepochybně odůvodňují obavu, že by si obviněný v případě svého propuštění na svobodu mohl finanční prostředky k uspokojení svých potřeb opětovně opatřovat nezákonným způsobem.

17. Osobnostní charakteristika obviněného přitom představuje pouze jeden z mnoha faktorů, které vrchní soud v této souvislosti hodnotil. Za podstatné je dle Nejvyššího soudu třeba považovat rovněž zjištění, že obviněný je v současné době trestně stíhán za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (spočívající ve výrobě pervitinu), kterého se z podstatné části dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro obdobný drogový delikt (spočívající v neoprávněném dovozu prekursoru), jímž byl již dříve pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 T 28/2018.

18. Závěrem Nejvyšší soud uzavírá, že s přihlédnutím k výše uvedeným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva je intenzita vazebních důvodů v případě obviněného P. P. mimořádně vysoká, pročež není ani hypoteticky možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. řádu. Namítá-li přitom obviněný, že vrchní soud ve smyslu § 71 tr. řádu řádně nezkoumal, zda v daném případě nelze účelu vazby dosáhnout jinými opatřeními zákonného charakteru, pak nelze pominout, že se s touto otázkou jmenovaný soud řádně, byť poněkud úsporným způsobem, zabýval, a to zejména v bodech 17. a 18. odůvodnění napadeného usnesení, tzn. že posouzení skutečnosti, zda důvody vazby u obviněného trvají i nadále nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a § 73a tr. řádu, řádně učinil předmětem svých úvah. S prezentovanými závěry vrchního soudu, které je třeba považovat za přesvědčivé, pravdivé a správné, odpovídající všem zjištěným okolnostem, jakož i pravidlům formální logiky, se přitom s ohledem na společenskou škodlivost a charakter trestné činnosti, pro kterou je obviněný trestně stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní délku vazby, zcela ztotožnil i soud stížnostní.

19. Za tohoto stavu tak byla stížnost obviněného P. P. v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

soudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru