Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tvo 28/2020Usnesení NS ze dne 17.12.2020

HeslaOprava rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.28.2020.1
Dotčené předpisy

§ 131 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tvo 28/2020-412

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 stížnost obviněných E. V., nar. XY, bytem XY, Z. K., nar. XY, bytem XY, a B. N., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, a rozhodl takto:

Podle § 149 odst. 1 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, zrušuje.

Odůvodnění:

1. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, tak, že podle § 131 odst. 1 tr. ř. se ve vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, opravuje písařská chyba, která se stala v záhlaví, a to nesprávným označením napadeného rozsudku, přičemž správně má být uvedeno: „… proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018 č. j. 49 T 10/2016-13395.“

2. Proti tomuto usnesení podali obvinění E. V., Z. K. a B. N. prostřednictvím svých obhájců včas stížnost, přičemž obviněný E. V. svou stížnost doplnil podáním ze dne 15. 11. 2020.

3. Obvinění ve svých stížnostech v zásadě shodně namítali nezákonnost postupu předsedy senátu při opravě písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu podle § 131 odst. 1 tr. ř. Správné označení rozsudku nalézacího soudu neodpovídá jednak údaji v protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 12. 2019, jednak rozsudku ve věci samé tak, jak byl v rámci veřejného zasedání dne 13. 12. 2019 vyhlášen. V uvedeném protokolu i v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, je uvedeno: „… proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č. j. 49 T 10/2016-13395“. Správné datum vydání odvoláním napadeného rozsudku je však 19. červenec 2018. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 12. 2019 a ze zvukového záznamu pořízeného v rámci téhož veřejného zasedání podle stěžovatelů vyplývá, že Vrchní soud v Praze vyhlásil, že projednal odvolání obviněných podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, nikoliv „2018“. Nadto obvinění namítají, že veřejné zasedání dne 13. 12. 2019 bylo zahájeno slovy „proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2008.“ Postup předsedy senátu Vrchního soudu v Praze proto není možné shledat za správný, pokud chybu v záhlaví rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, opravil postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., neboť tímto postupem není možné napravit nesprávnosti, k nimž došlo již při vyhlášení rozhodnutí, a nikoliv jen ve vyhotovení nebo opisu rozhodnutí.

4. Nad rámec výše uvedeného uvedli obvinění Z. K. a B. N. námitku spočívající v tom, že napadené opravné usnesení vydal předseda senátu Mgr. Králík, přičemž rozsudek ve věci samé vyhlásil předseda senátu JUDr. Horký. Takový postup je rovněž nepřípustný, kdy opravné usnesení nemůže vydat jiný předseda senátu.

5. Obviněný E. V. pak závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a současně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, při jehož vyhlášení došlo k tak zásadnímu pochybení předsedy senátu odvolacího soudu, které zakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces. K uvážení pak ponechal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zda uloží Vrchnímu soudu v Praze, aby jako odvolací soud ve věci znovu jednal a rozhodl, případně zda vrátí věc prvoinstančnímu soudu i po zrušení jeho rozsudku. Obviněný E. V. dále namítl, že do dnešního dne nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na odložení, resp. přerušení výkonu trestu podle § 265h odst. 3 tr. ř., když z důvodů uvedených pochybení není rozsudek odvolacího soudu vykonatelný a nemůže být podkladem pro výkon rozhodnutí. Jeho nástupem do výkonu trestu tak došlo k porušení jeho ústavního práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Konečně pak obviněný navrhl, aby bylo Nejvyšším soudem postupováno podle § 265o odst. 1 tr. ř.

6. Obvinění Z. K. a B. N. závěrem shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněných, pokud vytýkají nesprávnost opravného usnesení učiněného podle § 131 odst. 1 tr. ř. je důvodná.

8. Po prostudování spisového materiálu učinil Nejvyšší soud následující zjištění. Ve věci obviněných se v rámci odvolacího řízení konalo veřejné zasedání dne 9. 12. 2019, 10. 12. 2019 a 13. 12. 2019. Ze zvukového záznamu z veřejného zasedání konaného dne 9. 12. 2019 a 10. 12. 2019 se podává, že tato veřejná zasedání byla zahájena ve věci odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395, přičemž veřejné zasedání konané dne 13. 12. 2019 bylo zahájeno ve věci odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2008, č. j. 49 T 10/2016-13395. Následně Vrchní soud v Praze při vyhlašování rozsudku uvedl, že projednal odvolání obviněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č. j. 49 T 10/2016-13395. V písemném vyhotovení protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 12. 2019 se pak uvádí, že veřejné zasedání bylo zahájeno za účelem projednání odvolání obviněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395. Je třeba též připomenout, že v posuzované věci se jednalo o veřejné zasedání, které bylo odročeno toliko za účelem vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu. V tomtéž protokolu je v části zachycující vyhlašování rozsudku odvolacího soudu, stejně jako v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, nesprávně uvedeno „proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č. j. 49 T 10/2016-13395“.

9. Ze spisu se dále podává, že v posuzované věci byl vydán pouze jediný rozsudek nalézacího soudu, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395. U veřejného zasedání dne 13. 12. 2019, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, nebyl žádný ze stěžovatelů přítomen, přítomni byli jejich obhájci.

10. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.

11. Oprava vyhotovení rozsudku postupem podle § 131 tr. ř. se může týkat kterékoli jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku, popř. i tzv. záhlaví rozsudku. Rozhodujícím kritériem je soulad vyhotovení rozsudku (popř. jeho opisu) s rozsudkem tak, jak byl vyhlášen. Opravou proto nelze odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku, ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho vyhlášením. Tyto nedostatky lze napravit jen v řízení o odvolání nebo o stížnosti pro porušení zákona. (GŘIVNA, Tomáš. § 131 [Oprava vyhotovení a opisu rozsudku]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1717.)

12. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že jak písemné vyhotovení rozsudku, tak vyhlášený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, obsahují v záhlaví nesprávné označení rozsudku nalézacího soudu, proti němuž směřovalo odvolání obviněných, když je v něm uveden údaj „… ze dne 19. července 2019“. Tato skutečnost vyplývá ze zvukového záznamu pořízeného z tohoto veřejného zasedání ze dne 13. 12. 2019. Uvedené nesprávné označení je zachyceno i v samotném písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To/2019. Písemné vyhotovení rozsudku proto zachycuje rozsudek tak, jak byl vyhlášen, i když označení rozsudku nalézacího soudu je fakticky nesprávné, neboť správný údaj je „ze dne 19. července 2018“.

13. Oprava nesprávného označení rozsudku nalézacího soudu však není možná postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., když tímto ustanovením je možné opravit pouze zjevné nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl vyhlášen. Pro tento postup však zákonné předpoklady splněny nebyly.

14. V tomto případě byl rozsudek odvolacího soudu s uvedenou chybou takto vyhlášen, a nelze proto opravit písemné vyhotovení rozsudku ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., pakliže písemné vyhotovení rozsudku je ve shodě s rozsudkem tak, jak byl vyhlášen.

15. Nejvyšší soud proto konstatuje, že shledal podané stížnosti obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, v tomto směru důvodnými, a proto napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil. Uvedený nesoulad není možné napravit jiným postupem odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud nemohl uložit Vrchnímu soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí. S ohledem na zjištěné formální pochybení odvolacího soudu vztahující se toliko k nesprávné citaci rozsudku soudu prvního stupně v „roku“ jeho vydání v záhlaví rozsudku odvolacího soudu, pak podle Nejvyššího soudu tato nesprávnost nemá žádný vliv na právní moc a vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019. Tudíž z tohoto pohledu není ani důvod toto pochybení nějakým procesním způsobem napravovat.

16. Jelikož Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení z důvodu nesprávného postupu Vrchního soudu v Praze, jak je uvedeno výše, považuje za nadbytečné zabývat se námitkami směřujícími proti vydání napadeného usnesení předsedou senátu Mgr. Králíkem, namísto JUDr. Horkým.

17. K námitce obviněného E. V. vytýkající porušení jeho práva na spravedlivý proces s tím, že nebylo zřejmé, ohledně kterého rozsudku nalézacího soudu odvolací soud vlastně rozhodl, je třeba připomenout, že obviněný (jakož i další spoluobvinění) výslovně podali odvolání jen proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395 (ostatně ani jiný rozsudek městského soudu v posuzované věci neexistoval). Na základě předkládací zprávy (č. l. 13958) byla tato jejich odvolání předložena Vrchnímu soudu v Praze, jako soudu odvolacímu, a byli vyrozumíváni o veřejných zasedáních odvolacího soudu, jejichž předmětem bylo projednání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395, a těmto veřejným zasedáním (dne 9. 12. a 10. 12. 2019) byli obvinění i jejich obhájci přítomni a vyjadřovali se v nich k odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395. Ostatně i v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 3, b. 1) je označen tento rozsudek městského soudu.

18. K návrhu obviněného E. V. na zrušení rozsudku odvolacího, popř. i prvostupňového, soudu a k rozhodnutí o přerušení výkonu trestu, lze pro úplnost připomenout předmět tohoto řízení u Nejvyššího soudu, tj. rozhodování o stížnostech obviněných proti opravnému usnesení vydanému podle § 131 odst. 1 tr. ř. Je tak absolutně vyloučeno, aby v tomto řízení byl Nejvyšší soud oprávněn rušit pravomocná rozhodnutí ve věci samé. Takový postup Nejvyššího soudu je možný toliko v řízení o dovolání (srov. § 265a a násl. tr. ř.), popř. v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Zároveň v rámci řízení o stížnostech obviněných proti opravnému usnesení nelze rozhodovat o návrhu podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť jak vyplývá z dikce uvedeného ustanovení, výkon rozhodnutí může být předsedou senátu Nejvyššího soudu odložen nebo přerušen jen v rámci řízení o dovolání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru