Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Tvo 2/2020Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaVyloučení soudce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.2.2020.1
Dotčené předpisy

§ 30 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

11 Tvo 2/2020-9776

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 stížnost obviněného O. P., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 5 To 50/2019, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 5 To 50/2019, rozhodl Vrchní soud v Praze o podání obviněného O. P., jímž vznesl námitku podjatosti předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Hany Navrátilové tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. a contrario není předsedkyně senátu JUDr. Hana Navrátilová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 9/2016.

2. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas stížnost. V jejím odůvodnění vytkl, že jednoznačně nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení. Soud se v něm s argumenty obviněného vypořádal pouze okrajově a spíše v obecných tezích a poučkách, nikoliv konkrétně. Podjatost předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové spatřuje ve zjevné a výrazné antipatii vůči obviněnému, její neprofesionalitě a nerespektování zásady presumpce neviny. Postup předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové v obviněném vzbudil pochybnosti o nestrannosti a objektivním rozhodování senátu jako celku. Obviněný namítl, že zmíněná antipatie měla přesah do procesu hodnocení důkazů, kdy se předsedkyně senátu nezabývala důkazy předloženými u veřejného zasedání a jejich provádění zamítla. Obviněný rovněž uvedl, že předsedkyně senátu JUDr. Hana Navrátilová nesplňuje podmínky pro výkon funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích s ohledem na morální předpoklady pro její výkon. Svou argumentaci ohledně podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové opřel o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva vycházející z dvojího testu nestrannosti soudce, kdy subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce, a kdy především objektivním testem by měla být sledována a hodnocena dostatečnost záruk k vyloučení jakýchkoli legitimních pochybností. Soud se s těmito argumenty obviněného vypořádal zcela nedostatečně, neboť svou podstatou zakládají důvod, pro který měla být předsedkyně senátu JUDr. Hana Navrátilová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení.

3. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 5 To 50/2019, zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že předsedkyně senátu JUDr. Hana Navrátilová je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení.

4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného O. P. není důvodná.

5. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.

6. Podle § 30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.

7. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

8. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce či dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).

9. Nejde však toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04). Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).

10. Současně je nutno v obecné rovině dodat, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce či průběhu trestního řízení (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 452/2009).

11. Při aplikaci výše uvedených hledisek na posuzovanou věc je zřejmé, že závěru Vrchního soudu v Praze učiněnému napadeným usnesením nelze ničeho vytknout. Naopak, v tomto ohledu lze poukázat na přiléhavou a výstižnou argumentaci napadeného usnesení, zejména pod body 11. až 15., se kterou se Nejvyšší soud ztotožňuje, a na niž může v zájmu stručnosti v podrobnostech plně odkázat. Je evidentní, že dotčená soudkyně nemá žádný osobní vztah ani k věci, ani k osobám, jichž se předmětné řízení týká, což ostatně obviněný ani nezpochybňuje (subjektivní test nepodjatosti). Jak je dále v napadeném usnesení uvedeno (bod 15.), jakož i shora pod bodem 10., výhrady zaměřené proti způsobu vedení řízení ze strany soudce, vůči průběhu trestního řízení, popř. nespokojenost s učiněným rozhodnutím ve věci samé, nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce. Přitom z obsahu spisu nevyplývají žádné konkrétní relevantní skutečnosti, jež by mohly objektivizovat rozumné pochybnosti nezaujatého pozorovatele o nestrannosti dotčené soudkyně ve smyslu objektivního testu nepodjatosti (srov. rozsudek ESLP ze dne 3. 10. 2019, P. proti Německu, č. stížnosti 552225/14).

12. Pokud obviněný O. P. dovozoval podjatost předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové shora uvedenou argumentací, jednalo se o jeho ryze subjektivní názor, jenž nepodložil žádnou relevantní a objektivní argumentací, která by mohla vést k závěru o podjatosti dotčené předsedkyně senátu.

13. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného O. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 5 To 50/2019, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru